Světla Amortová, Beníšková byla česká herečka, funkcionářka KSČ a politička, divadelní pedagožka; dcera českého sochaře Vlastimila Amorta (1880-1950), manželka herce Karla Beníška (1908-1975).

Herectví studovala pouze soukromě, koncem 20. let XX. století působila jako elévka činohry Národního divadla v Praze, své první angažmá získala v holešovickém Divadle Uranie. Za velmi významnou etapu jejího života je považováno angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v letech 1932 až 1935. Po svém návratu do Prahy v roce 1935 se věnovala především rozhlasové práci.

Za II. světové války se, coby komunistka, zúčastnila odbojové činnosti a byla jeden a půl roku nacisty vězněna. Po roce 1945 byla společensky značně aktivní; stala se komunistickou funkcionářkou a poslankyní, funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, zakladatelkou Svazu dramatických umělců. Za svoji společenskou angažovanost byla také často odměňována totalitními řády, tituly a vyznamenáními.

Po II. světové válce hrála mj. v Divadle 5. května, v Městských divadlech pražských a nakonec vystupovala na prknech Vinohradského divadla (1951-1980).

Českými filmaři nebyla příliš vyhledávána; ke konci svého života si zahrála několik zajímavých televizních rolí v českých totalitně- propagandistických seriálech.

Dlouhá léta byla profesorkou herecké tvorby před mikrofonem na pražské DAMU. Amortová se velmi politicky a nešťastně uplatňovala v nejvyšších postech komunistické strany (v roce 1945 vstoupila do KSČ, byla v předsednictvu ÚVOS, členkou ÚV KSČ, funkcionářkou SČSP, poslankyní Národního výboru hl.m. Prahy, spoluzakladatelkou a členkou normalizačního Svazu českých dramatických umělců atd.), což rovněž neblaze ovlivňovalo její herecké umění. Paradoxně byla její politická činnost známější, než herecká.

V době normalizace (po roce 1970) byla nechvalně proslulá svojí aktivní účastí v tzv. rekvalifikačních komisích, které měly za úkol vyřadit z veřejného života režimu nepohodlné umělce prostřednictvím různých zákazů a restrikcí.

Za svou angažovanost byla odměněna Zasloužilou umělkyní (1967), vyznamenáním Za vynikající práci (1970), Řádem práce (1976), Řádem Vítězného února (1981), medailí J. K. Tyla (1983).
Za roli v rozhlasové hře „Legenda o Janovi“ získala Cenu Grand Prix Bohemia (1976).

Neblaze proslulá Světla Amortová zemřela ve věku sedmdesáti čtyř let.