Světla Amortová
herečka, funkcionářka ksč a politička, divadelní pedagožka
Hodnocení na Kinobox.cz: 57%- Narození:
- 7. ledna 1911
- Úmrtí:
- 14. března 1985
Upravit profil
Světla Amortová, Beníšková byla česká herečka, funkcionářka KSČ a politička, divadelní pedagožka; dcera českého sochaře Vlastimila Amorta (1880-1950), manželka herce Karla Beníška (1908-1975).
Herectví studovala pouze soukromě, koncem 20. let...
Životopis
Světla Amortová, Beníšková byla česká herečka, funkcionářka KSČ a politička, divadelní pedagožka; dcera českého sochaře Vlastimila Amorta (1880-1950), manželka herce Karla Beníška (1908-1975).
Herectví studovala pouze soukromě, koncem 20. let XX. století působila jako elévka činohry Národního divadla v Praze, své první angažmá získala v holešovickém Divadle Uranie. Za velmi významnou etapu jejího života je považováno angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v letech 1932 až 1935. Po svém návratu do Prahy v roce 1935 se věnovala především rozhlasové práci.
Za II. světové války se, coby komunistka, zúčastnila odbojové činnosti a byla jeden a půl roku nacisty vězněna. Po roce 1945 byla společensky značně aktivní; stala se komunistickou funkcionářkou a poslankyní, funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, zakladatelkou Svazu dramatických umělců. Za svoji společenskou angažovanost byla také často odměňována totalitními řády, tituly a vyznamenáními.
Po II. světové válce hrála mj. v Divadle 5. května, v Městských divadlech pražských a nakonec vystupovala na prknech Vinohradského divadla (1951-1980).
Českými filmaři nebyla příliš vyhledávána; ke konci svého života si zahrála několik zajímavých televizních rolí v českých totalitně- propagandistických seriálech.
Dlouhá léta byla profesorkou herecké tvorby před mikrofonem na pražské DAMU. Amortová se velmi politicky a nešťastně uplatňovala v nejvyšších postech komunistické strany (v roce 1945 vstoupila do KSČ, byla v předsednictvu ÚVOS, členkou ÚV KSČ, funkcionářkou SČSP, poslankyní Národního výboru hl.m. Prahy, spoluzakladatelkou a členkou normalizačního Svazu českých dramatických umělců atd.), což rovněž neblaze ovlivňovalo její herecké umění. Paradoxně byla její politická činnost známější, než herecká.
V době normalizace (po roce 1970) byla nechvalně proslulá svojí aktivní účastí v tzv. rekvalifikačních komisích, které měly za úkol vyřadit z veřejného života režimu nepohodlné umělce prostřednictvím různých zákazů a restrikcí.
Za svou angažovanost byla odměněna Zasloužilou umělkyní (1967), vyznamenáním Za vynikající práci (1970), Řádem práce (1976), Řádem Vítězného února (1981), medailí J. K. Tyla (1983).
Za roli v rozhlasové hře „Legenda o Janovi“ získala Cenu Grand Prix Bohemia (1976).
Neblaze proslulá Světla Amortová zemřela ve věku sedmdesáti čtyř let.
Herectví studovala pouze soukromě, koncem 20. let XX. století působila jako elévka činohry Národního divadla v Praze, své první angažmá získala v holešovickém Divadle Uranie. Za velmi významnou etapu jejího života je považováno angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v letech 1932 až 1935. Po svém návratu do Prahy v roce 1935 se věnovala především rozhlasové práci.
Za II. světové války se, coby komunistka, zúčastnila odbojové činnosti a byla jeden a půl roku nacisty vězněna. Po roce 1945 byla společensky značně aktivní; stala se komunistickou funkcionářkou a poslankyní, funkcionářkou Svazu československo-sovětského přátelství, zakladatelkou Svazu dramatických umělců. Za svoji společenskou angažovanost byla také často odměňována totalitními řády, tituly a vyznamenáními.
Po II. světové válce hrála mj. v Divadle 5. května, v Městských divadlech pražských a nakonec vystupovala na prknech Vinohradského divadla (1951-1980).
Českými filmaři nebyla příliš vyhledávána; ke konci svého života si zahrála několik zajímavých televizních rolí v českých totalitně- propagandistických seriálech.
Dlouhá léta byla profesorkou herecké tvorby před mikrofonem na pražské DAMU. Amortová se velmi politicky a nešťastně uplatňovala v nejvyšších postech komunistické strany (v roce 1945 vstoupila do KSČ, byla v předsednictvu ÚVOS, členkou ÚV KSČ, funkcionářkou SČSP, poslankyní Národního výboru hl.m. Prahy, spoluzakladatelkou a členkou normalizačního Svazu českých dramatických umělců atd.), což rovněž neblaze ovlivňovalo její herecké umění. Paradoxně byla její politická činnost známější, než herecká.
V době normalizace (po roce 1970) byla nechvalně proslulá svojí aktivní účastí v tzv. rekvalifikačních komisích, které měly za úkol vyřadit z veřejného života režimu nepohodlné umělce prostřednictvím různých zákazů a restrikcí.
Za svou angažovanost byla odměněna Zasloužilou umělkyní (1967), vyznamenáním Za vynikající práci (1970), Řádem práce (1976), Řádem Vítězného února (1981), medailí J. K. Tyla (1983).
Za roli v rozhlasové hře „Legenda o Janovi“ získala Cenu Grand Prix Bohemia (1976).
Neblaze proslulá Světla Amortová zemřela ve věku sedmdesáti čtyř let.