Adéla Pollertová je česká baletka, bývalá sólistka Hamburského baletu a nynější sólistka Národního divadla v Praze.
Pollertová pochází z rodiny se sportovním i uměleckým zázemím. Její otec, vysokoškolský profesor Jaroslav Pollert je mj....
Životopis
Adéla Pollertová je česká baletka, bývalá sólistka Hamburského baletu a nynější sólistka Národního divadla v Praze.
Pollertová pochází z rodiny se sportovním i uměleckým zázemím. Její otec, vysokoškolský profesor Jaroslav Pollert je mj. předsedou Českého svazu kanoistiky, členem Olympijského výboru a trojnásobným mistrem světa ve vodním slalomu. Bratranec Jaroslav Pollert je vědec v oblasti vodního hospodářství a čtyřnásobný mistr světa v hlídkách taktéž ve vodním slalomu. Olympijský vítěz, lékař Lukáš Pollert je její bratr. Sestra Klára Pollertová - Trojanová je herečka ve Švandově divadle. Je ale také pravnučkou Emil Pollert, významného českého operního pěvce a sólisty Národního divadla. Ignác Ullman, její prastrýc, je architektem zadního traktu Národního divadla - Prozatímního divadla.
V dětství se Pollertová začala věnovat sportu, konkrétně moderní gymnastice a dostala se nejen do reprezentačního výběru olympijských nadějí, ale také do juniorského reprezentačního družstva Československa. Ke studiu baletu se kromě baletní přípravy v rámci gymnastického tréninku kvůli tomu dostala nezvykle pozdě, až v patnácti letech, kdy byla dodatečně přijata rovnou do čtvrtého ročníku Taneční konzervatoře v Praze. Navzdory těžkým začátkům zvláště se vypracovala na sólistku školy, kterou úspěšně reprezentovala na mezinárodní baletní soutěži v Jacksonu ve Spojených státech a na soutěři v Brně. Po absolvování školy prošla úspěšně konkursy do baletního souboru v Drážďanech a v Hamburku, přednost dala druhému z nich, který byl prestižnější.
Hamburský balet vede známý americký choreograf John Neumeier a vytvořil z něj jeden z celosvětově nejuznávanějších souborů. Pollertová do souboru vstoupila v roce 1995. Už jako sboristka dostávala menší sólové role. Ruský sólista Radik Zaripov si ji vybral jako partnerku do pas de deux Modrého ptáka ve Spící krasavici. Od roku 1998 byla v souboru sólistkou a dostávala příležitosti v různých Neumeierových baletech i v choreografiích jiných autorů (Matse Eka, Natalije Makarovové, Chsistophera weelodna ad.). U některých svých pozdějších rolí se rovněž podílela na tvorbě choreografie.
Repertoár
Svou drobnou postavou byla Pollertová předurčena pro hlavní roli v baletu Louskáček, kterou ztvárnila už při studiích na Taneční konzervatoři (tam tančila mj. také Lisettu v Marné opatrnosti), ale také v Hamburském baletu i v Národním divadle.
V Hamburském baletu ale přesvědčivě tančila také role Heleny ve Snu noci svatojánské, Olympie v Dámě s kaméliemi, a sóla v Páté symfonii Gustava Mahlera nebo v představení Bartok Bilder. Tančila také postavy slavných tanečnic Tamary Karsavinové a Matildy Kšesinské v baletu o legendárním Vaclavu Nižinském.
Po devíti letech strávených v Hamburku se rozhodla k návratu domů a přijala nabídku šéfa baletu Národního divadla v Praze Petra Zusky. Po době nezbytně nutné k zapojení se do souboru začala studovat i velké sólové role – Kláru v Louskáčkovi, Olgu v Oněginovi, hlavní roli v baletu Šípková Růženka, titulní roli v baletu Giselle a další. V Zuskově choreografii D.M.J. 1953-1977 tančila hlavní roli v brněnském Národním divadle a byla za ni uvedena v širší nominaci na Cenu Thálie.
Balet Zlatovláska s hudbou Vladimíra Franze byl vytvořen přímo pro Pollertovou. Dosavadním vrcholem působení Pollertové v Národním divadle se stala role Julie v Romeovi a Julii, za kterou byla vyznamenána Cenou Thálie 2006.
Kromě divadelní kariéry se Pollertová příležitostně věnuje také publicistice, studuje taneční vědu na HAMU.
Ocenění
V roce 1994 získala na prestižní baletní soutěži v Jacksonu bronzovou medaili. Ve Spojených státech byla oceněna jak za klasickou, tak za moderní variaci a spolu s partnerem Michalem Matysem dostali cenu pro „nejlepší pár“.
V roce 1994 vyhrála Pollertová celostátní baletní soutěž v Brně a porotou jí byla také udělena zvláštní cena „Za nejosobitější výkon“
V době svého působení v Hamburku získala Cenu dr. Wilhelma Oberdorfera (německy: Dr. Wilhelm Oberdorfer Preis) udělovanou výročně městem Hamburk nejlepší tanečnici v Německu.
První sezónu po návratu z hamburského angažmá byla za svůj výkon v baletu D.M.J. 1953 - 1977, v choreografii Petra Zusky, zařazena do širší nominace na cenu Thálie 2004.
Za své vystoupení v roli Julie v Romeo a Julie choreografa Youriho Vamose dostala v roce 2007 Cenu Thálii za rok 2006. Porota ocenila, že „její Julie je skvěle vystavěná od rošťáckého děvčátka přes opojení první láskou až po tragickou volbu zemřít po boku svého milovaného Romea. Role působí pravdivě, Pollertová s lehkostí zvládá komplikované choreografické vazby. Její pohybové fráze jsou v dokonalém souznění s Prokofjevovou hudbou.“
Literatura
- Ambruzová, Olga: Balet a jeho osobnosti. Ježek, Rychnov nad Kněžnou 1999
- Eisenhammer, Milan: Baletka: Proč se bojí skalpování. Ona Dnes, 19. června 2006.
- Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník. Divadelní ústav, Praha 2001.
- Talent na nohy. Reflex, 2005.
- Kolář, Petr: Baletka s vodáckými geny, Xantypa, 05/2007.
- Česká televize, pořad Uvolněte se, prosím.
- Němečková, Alena: Hřeším, pivo i vlašský salát si dám ráda, Ona Dnes, MF Dnes, listopad 2007
Pollertová pochází z rodiny se sportovním i uměleckým zázemím. Její otec, vysokoškolský profesor Jaroslav Pollert je mj. předsedou Českého svazu kanoistiky, členem Olympijského výboru a trojnásobným mistrem světa ve vodním slalomu. Bratranec Jaroslav Pollert je vědec v oblasti vodního hospodářství a čtyřnásobný mistr světa v hlídkách taktéž ve vodním slalomu. Olympijský vítěz, lékař Lukáš Pollert je její bratr. Sestra Klára Pollertová - Trojanová je herečka ve Švandově divadle. Je ale také pravnučkou Emil Pollert, významného českého operního pěvce a sólisty Národního divadla. Ignác Ullman, její prastrýc, je architektem zadního traktu Národního divadla - Prozatímního divadla.
V dětství se Pollertová začala věnovat sportu, konkrétně moderní gymnastice a dostala se nejen do reprezentačního výběru olympijských nadějí, ale také do juniorského reprezentačního družstva Československa. Ke studiu baletu se kromě baletní přípravy v rámci gymnastického tréninku kvůli tomu dostala nezvykle pozdě, až v patnácti letech, kdy byla dodatečně přijata rovnou do čtvrtého ročníku Taneční konzervatoře v Praze. Navzdory těžkým začátkům zvláště se vypracovala na sólistku školy, kterou úspěšně reprezentovala na mezinárodní baletní soutěži v Jacksonu ve Spojených státech a na soutěři v Brně. Po absolvování školy prošla úspěšně konkursy do baletního souboru v Drážďanech a v Hamburku, přednost dala druhému z nich, který byl prestižnější.
Hamburský balet vede známý americký choreograf John Neumeier a vytvořil z něj jeden z celosvětově nejuznávanějších souborů. Pollertová do souboru vstoupila v roce 1995. Už jako sboristka dostávala menší sólové role. Ruský sólista Radik Zaripov si ji vybral jako partnerku do pas de deux Modrého ptáka ve Spící krasavici. Od roku 1998 byla v souboru sólistkou a dostávala příležitosti v různých Neumeierových baletech i v choreografiích jiných autorů (Matse Eka, Natalije Makarovové, Chsistophera weelodna ad.). U některých svých pozdějších rolí se rovněž podílela na tvorbě choreografie.
Repertoár
Svou drobnou postavou byla Pollertová předurčena pro hlavní roli v baletu Louskáček, kterou ztvárnila už při studiích na Taneční konzervatoři (tam tančila mj. také Lisettu v Marné opatrnosti), ale také v Hamburském baletu i v Národním divadle.
V Hamburském baletu ale přesvědčivě tančila také role Heleny ve Snu noci svatojánské, Olympie v Dámě s kaméliemi, a sóla v Páté symfonii Gustava Mahlera nebo v představení Bartok Bilder. Tančila také postavy slavných tanečnic Tamary Karsavinové a Matildy Kšesinské v baletu o legendárním Vaclavu Nižinském.
Po devíti letech strávených v Hamburku se rozhodla k návratu domů a přijala nabídku šéfa baletu Národního divadla v Praze Petra Zusky. Po době nezbytně nutné k zapojení se do souboru začala studovat i velké sólové role – Kláru v Louskáčkovi, Olgu v Oněginovi, hlavní roli v baletu Šípková Růženka, titulní roli v baletu Giselle a další. V Zuskově choreografii D.M.J. 1953-1977 tančila hlavní roli v brněnském Národním divadle a byla za ni uvedena v širší nominaci na Cenu Thálie.
Balet Zlatovláska s hudbou Vladimíra Franze byl vytvořen přímo pro Pollertovou. Dosavadním vrcholem působení Pollertové v Národním divadle se stala role Julie v Romeovi a Julii, za kterou byla vyznamenána Cenou Thálie 2006.
Kromě divadelní kariéry se Pollertová příležitostně věnuje také publicistice, studuje taneční vědu na HAMU.
Ocenění
V roce 1994 získala na prestižní baletní soutěži v Jacksonu bronzovou medaili. Ve Spojených státech byla oceněna jak za klasickou, tak za moderní variaci a spolu s partnerem Michalem Matysem dostali cenu pro „nejlepší pár“.
V roce 1994 vyhrála Pollertová celostátní baletní soutěž v Brně a porotou jí byla také udělena zvláštní cena „Za nejosobitější výkon“
V době svého působení v Hamburku získala Cenu dr. Wilhelma Oberdorfera (německy: Dr. Wilhelm Oberdorfer Preis) udělovanou výročně městem Hamburk nejlepší tanečnici v Německu.
První sezónu po návratu z hamburského angažmá byla za svůj výkon v baletu D.M.J. 1953 - 1977, v choreografii Petra Zusky, zařazena do širší nominace na cenu Thálie 2004.
Za své vystoupení v roli Julie v Romeo a Julie choreografa Youriho Vamose dostala v roce 2007 Cenu Thálii za rok 2006. Porota ocenila, že „její Julie je skvěle vystavěná od rošťáckého děvčátka přes opojení první láskou až po tragickou volbu zemřít po boku svého milovaného Romea. Role působí pravdivě, Pollertová s lehkostí zvládá komplikované choreografické vazby. Její pohybové fráze jsou v dokonalém souznění s Prokofjevovou hudbou.“
Literatura
- Ambruzová, Olga: Balet a jeho osobnosti. Ježek, Rychnov nad Kněžnou 1999
- Eisenhammer, Milan: Baletka: Proč se bojí skalpování. Ona Dnes, 19. června 2006.
- Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník. Divadelní ústav, Praha 2001.
- Talent na nohy. Reflex, 2005.
- Kolář, Petr: Baletka s vodáckými geny, Xantypa, 05/2007.
- Česká televize, pořad Uvolněte se, prosím.
- Němečková, Alena: Hřeším, pivo i vlašský salát si dám ráda, Ona Dnes, MF Dnes, listopad 2007
