Mnoho dnes působí v anglické Premier League fotbalistů, kterým se říká „hvězdy“. Jen málokterý si však zaslouží označení „legenda“ – a i ti se s úctou sklánějí před věhlasem ikony Newcastlu United i celé Anglie, útočníka Alana Shearera. Jaký byl...

Životopis

Mnoho dnes působí v anglické Premier League fotbalistů, kterým se říká „hvězdy“. Jen málokterý si však zaslouží označení „legenda“ – a i ti se s úctou sklánějí před věhlasem ikony Newcastlu United i celé Anglie, útočníka Alana Shearera. Jaký byl jeho životní osud?

Narodil 13. srpna 1970 v městečku Gosforth kousek od Newcastlu. Kamarádi mu říkali „Smoky“ pro jeho vášeň ke smaženým lupínkům se šunkovou příchutí. Už od dětství byl zarytým fanouškem Newcastlu United a dlouhé hodiny dokázal sledovat při tréninku tehdejšího klubového hrdinu Kevina Keegana.

Ve dvanácti letech se Shearer stal kapitánem školního fotbalového týmu. Jeho mimořádného talentu si všiml i učitel tělesné výchovy: „Když byl Alan nemocný, snažili jsme se odvolávat zápasy.“ V jednom zápase vstřelil Shearer 13 branek (!), v dalším se třeba postavil do brány sám! Je třeba přiznat, že ligový klub si tehdy mladého zázraku nevšiml, což jej později stálo 15 miliónů liber. Lepší postřeh měl Joe Hixon, vyhledávač talentů pro konkurenční Southampton, a Shearerovi nabídl angažmá.

Z rodného města odešel Shearer v patnácti. Jeho jediným dosaženým vzděláním byla zkouška z mluvené angličtiny a z vybraného předmětu, kterým byl – překvapivě – fotbal. Později na toto téma často žertoval s tím, že jeho silná stehna „vyrovnávají deficit v intelektuálních schopnostech“. Na prvoligovou scénu vtrhl v roce 1988 a hned se stal nejmladším hráčem, který kdy v anglické Premier League nastřílel hattrick. Jeho zvyk tvrdě na sobě pracovat se projevil – Shearer každé ráno vstával před úsvitem a dobrovolně uběhl tři kilometry ještě před tréninkem! Po něm si zase chtěl hrát s míčem tak dlouho, až ho správce stadiónu musel vyhánět. I díky tvrdé discipíně patří dodnes k nejuznávanějším fotbalistům světa.

Nejen fotbalem však živ je člověk. V jedné southamptonské hospodě potkal Shearer svoji budoucí ženu Lainyu. Nenáviděla fotbal a nemohla vystát jeho tvrdý severoanglický akcent. S tehdejším platem 25 liber týdně byl navíc mladý fotbalista často na mizině, takže ji přestalo bavit platit večeři za oba. Navzdory okolnostem se však ve dvaceti letech vzali a mají spolu dvě dcery, Chloe a Hollie.

Ačkoli tvrdě pracoval a často na trávníku zářil, miláčkem ochozů na stadiónu The Dell se nikdy nestal. Zásadní zlom přinesl do Shearerova života rok 1992 a přestup do tehdy slavného Blackburnu Rovers za rekordních 3,6 miliónu liber. V dresu „Rovers“ prolomil další rekord – stal se prvním hráčem, který dokázal nastřílet 30 a více branek ve třech sezónách po sobě. Blackburn z jeho úspěchů vytěžil první ligový titul v jedenaosmdesátileté historii klubu. Psal se rok 1995 a hvězda obávaného kanonýra zářila naplno. O rok později se stal Shearer s pěti brankami nejlepším střelcem mistrovství Evropy, které se hrálo v jeho rodné zemi a na němž vybojovali čeští fotbalisté památné stříbro. Ihned po šampionátu skončil s reprezentační kariérou kapitán Paul Ince – a hádejte, kdo po něm převzal pásku pro šéfa týmu?

Nabídky z nejmocnějších evropských klubů se jen hrnuly, Shearer však toužil po jediném dresu. Černobílém. „Vše, čeho jsem chtěl vždycky dosáhnout, bylo hrát za Newcastle United. Stával jsem v ochozech a snil o dni, kdy vstoupím na ten posvátný trávník.“ Jeho dětský sen došel naplnění 6. srpna 1996, kdy se přestupovou částkou 15 miliónů liber stal nejdražším fotbalistou světa. Jeho návrat do rodného města se stal celonárodní událostí, na Shearera čekalo v průtrži mračen kolem 15.000 lidí.

Na stadiónu St. James Park vytvořil Shearer útočnou dvojici s dalším hvězdným útočníkem Lesem Ferdinandem a fanouškům se předvedl v plné síle. Jeho 27 branek však na zisk titulu nestačilo, Newcastle skončil druhý za suverénním Manchesterem United. Tragicky začala pro Shearera příprava na sezónu následující: kvůli zranění, z něhož se nikdy pořádně nezotavil, promeškal půl roku a i když se v závěru na trávník vrátil, pouhé dvě branky v 17 zápasech jasně hovoří o jeho psychickém stavu.

V roce 1998 byl Shearer uveden do Síně slávy anglické Fotbalové federace (FA), jeho navrhovatelé ale vycházeli spíše z památné sezóny 1994/5 ještě v barvách Blackburnu – a také ze strachu, že zdravotními útrapami sužovaný hráč již brzy ukončí kariéru.

Na samém dně se ocitl v roce 1999. Razantní pokles formy donutil reprezentačního trenéra Venablese k úvahám, zda se vyplatí stárnoucího veterána zvát na kvalifikační zápasy. Na lavičce Newcastlu vládl excentrický Ruud Gullit, s nímž vedl Alan tichou zákulisní válku. Vzhledem k sympatiím fanoušků však bylo jasné, kdo musí odejít.

Trenérské žezlo převzal další slavný muž anglické fotbalové historie – Sir Bobby Robson. „Zachránil mi kariéru,“ přiznal Shearer nedávno při přebírání další ceny pro Hráče měsíce. „Byl jsem po krk v problémech a chtěl skončit s fotbalem. On si mě pozval do kanceléře a řekl: tohle a tohle děláš špatně a já ti řeknu, jak na to,“ prohlásil hráč, jenž kouče poslechl – a v prvním zápase nastřílel Sheffieldu Wednesday pět branek!

Kvůli dalšímu zranění vynechal rovněž polovinu sezóny 2000/1, ale v té následující pomohl 17 brankami Newcastlu ke čtvrtému místu a startu v Lize mistrů. Téhož roku mu královna Alžběta udělila Řád britského impéria za mimořádné služby sportu. Reprezentace – to slovo bývá v souvislosti se Shearerem skloňováno dost často ještě dnes, téměř tři roky poté, co slavný útočník dobrovolně u národního týmu skončil. V dresu Newcastlu se totiž dostává do nebývalé pohody, což souběžně s nevýraznými výkony Beckhama a spol. vyvolává mezi fanoušky i novináři úvahy o jeho návratu.

Shearer na trávníku i mimo něj, to je ztělesněný klid a sebekontrola. Stále dostatečně rychlý navzdory zraněním, dokáže zpracovat míč jedním dotekem a druhým jej poslat do sítě. Vynikající čich na góly z něj dělá noční můru každé obrany soupeře – nikdo neví, odkud se najednou vynoří a hlavou či nohou přidá další gól na jejich účet. Málokdy se nechá zastrašit či vyprovokovat, plně soustředěn na hru působí dojmem, že jeho smyslem života je dostat míč do sítě. Proto se mu přezdívá „stroj na góly“ a soupeři z něj dodnes mají strach.

Kariéra:
1987-92 – Southampton
1993-6 – Blackburn Rovers
1996-? – Newcastle United

Zajímavosti:
Výška: 183 cm
Váha: 79 kg
Přezdívka: Angel of the North