Krásná herečka Alena Jančaříková se narodila jako Alena Smíšková 13. září roku 1927 v Jezerním Vtelně jako nejstarší ze čtyř sourozenců, kterými dále byli Jitka (1928 – 1997), Zbyněk (1930 – 1988) a Eva (nar. 1942). Odmalička si přála být herečkou a k tomu směřovala i své životní kroky. Po vystudování střední školy nastoupila do svého prvního angažmá v Kroměříži. Mladá dívenka měla úspěch díky svému přirozenému talentu. Krásně zpívala a také její herecký projev byl výborný. Na kroměřížské scéně byla obsazena do spousty rolí. Do milé, plavovlasé dívky se zakoukal herecký kolega Rudolf Jančařík, který se zejména věnoval uměleckému přednesu knih významných literátů (např. „Cirkus Humberto“ od E. Basse či „Nikola Šuhaj loupežník“ od I. Olbrachta).

Z mladého manželství se narodili dva synové – v roce 1950 to byl Tomáš, o dva roky později přišel na svět Petr. Manželé Jančaříkovi nejprve působili v Ostravě, později přešli do Plzně, kde nastoupili do tamějšího divadla. Společně s manželi Jančaříkovými se stěhovala také rodina Smíškových. Alenini rodiče se starali o její děti, zatímco mladá žena se věnovala divadlu. Manžel Rudolf stále více propadal alkoholu, což mu začalo působit problémy také v práci. Zapomínal texty a i jeho obsazování do rolí se stále menšilo. Po několika letech skončil vztah Alenky a Rudolfa rozvodem.

V polovině 50. let dostala Alena Jančaříková několikrát nabídku z Národního divadla. Přijala ji v roce 1955. Ředitelem ND byl v té době Drahoš Želenský, který předtím působil v Ostravě. Post uměleckého šéfa činohry zastával Zdeněk Štěpánek a hlavním režisérem byl Jaroslav Průcha. Na scéně Národního divadla zazářila Alenka jako Hanička v Jiráskově LUCERNĚ či jako Nastasjuška v ruské hře V. Ivanova OBRNĚNÝ VLAK. Později se do čela činohry dostal Otomar Krejča, který upřednostňoval Marii Tomášovou, typově podobnou herečku jako byla Alenka. Ta začala dostávat menší role, mnohdy epizodky, avšak o odchodu z Národního divadla neuvažovala. Aby však uživila rodinu, vydělávala si i dalším účinkováním na různých estrádách, slavnostech, moderovala i vystupovala v rozhlase. Často jezdila do Plzně ke svým synům, o které se starala Alenina rodina.

Jméno Aleny Jančaříkové je spjato s českým hercem Jaroslavem Marvanem. Veřejnost se o jejich lásce dozvěděla ve velkém měřítku až v roce 2004, kdy Eva Viktorová, Alenina mladší sestra, sepsala za spolupráce s Marií Formáčkovou knihu JAROSLAV MARVAN - OSUDOVÁ LÁSKA A UTAJENÝ OTEC, PŘÍBĚH SKORO DETEKTIVNÍ. Velmi citlivě je na jejích stránkách popsán příběh mladé herečky Aleny Jančaříkové, která na prknech Národního divadla poznala českou hereckou legendu, jíž Jaroslav Marvan bezesporu byl. Ona hrála Haničku v LUCERNĚ, on v této hře zaskakoval za Zdeňka Štěpánka v roli vrchního pána. Mezi J. Marvanem a o 26 let mladší Alenou Jančaříkovou se zrodil hluboký cit. Ze vztahu vzešla holčička Alenka, která se narodila 19. srpna roku 1960 v Praze. Dcerka dostala tatínkovo příjmení - Marvanová. Nesluší se příliš zacházet do soukromí těch, kteří již nejsou mezi námi. Pro dokreslení situace je však nutno zmínit, že pan Marvan byl ženatý. Jeho paní Márinka však manželovu lásku k mladé herečce ustála s noblesou a nikdy nebránila svému choti, aby se nemohl stýkat se svou dcerkou.

Do života všech zúčastněných vstupuje nečekaná tragédie. V prosinci roku 1961 se Aleně Jančaříkové dostalo cti, aby na naší přední scéně přivítala hosty z polského Národního divadla. Velmi se těšila a připravovala si šaty. Absolvovat prestižní akci jí už však osudem dopřáno nebylo. Dne 3. prosince roku 1961 byla teprve 34 – letá Alena Jančaříková nalezená ve svém bytě v Braníku mrtvá. Proč se mladá žena, navíc matka od tří dětí rozhodla si vzít život? A jednalo se vůbec o sebevraždu? Na tyto otázky dnes již nikdo nedá přesnou odpověď. Alenina sestra Eva se ve své knize přiklání k verzi, že u Alenky byl kdosi cizí na návštěvě, zřejmě zde došlo k zápasu a Alena upadla do bezvědomí. Ten kdosi neznámý pustil plyn, aby vše vypadalo jako sebevražda. Maminka Smíšková se odmítla proti vyšetřování odvolat, věděla, že život by své dceři tímto nevrátila a byl zde důležitý úkol – postarat se o Aleniny tři děti, maličká Alenka měla teprve něco přes rok.

Poslední rozloučení s mladou herečkou se konalo v krematoriu ve Strašnicích. Pohřeb vypravilo Národní divadlo. O Aleniny děti pečovala babička Smíšková a teta Eva. Za dceruškou Alenkou pravidelně až do své smrti v roce 1974 přijížděl její tatínek Jaroslav Marvan. Syn Tomáš se stal režisérem, Petra znají diváci jako moderátora divácky oblíbeného dětského pořadu MAGION. Nejmladší Alena se dnes jmenuje Poleníková. Dcera Aleny Jančaříkové a Jaroslava Marvana pracuje jako učitelka.