Alexej Anatoljevič Navalnyj je ruský právník a politický aktivista. Od roku 2009 je známý jako kritik korupce v Rusku a také Vladimira Putina. Podílel se na organizování demonstrací a psal články do ruských periodik. V červenci 2013 byl odsouzen...
Životopis
Alexej Anatoljevič Navalnyj je ruský právník a politický aktivista. Od roku 2009 je známý jako kritik korupce v Rusku a také Vladimira Putina. Podílel se na organizování demonstrací a psal články do ruských periodik. V červenci 2013 byl odsouzen k pětiletému nepodmíněnému trestu za zpronevěru, který mu byl v říjnu téhož roku změněn na podmíněný. V prosinci 2014 dostal další podmíněný trest v délce 3,5 roku za údajnou zpronevěru prostředků francouzské kosmetické firmy Yves Rocher. Její zástupce však prohlásil, že firma neutrpěla žádnou škodu.
Navalného otec pochází z Ukrajiny. Navalnyj se narodil v obci Butyn v Odinocovském rajónu Moskevské oblasti. Vyrůstal ve městě Obninsk, které leží asi 100 km jihozápadně od Moskvy, léta trávil u babičky na Ukrajině.
V roce 1998 úspěšně ukončil studia práva na Ruské univerzitě družby národů, následně studoval finance na Finanční univerzitě v Moskvě.
V roce 2010 studoval půl roku v rámci programu Yale World Fellows na Yaleově univerzitě.
Je ženatý a má dvě děti.
Podnikání
Navalnyj vlastí čtvrtinový podíl v rodinné společnosti, která vyrábí a obchoduje s proutěným zbožím. Dalšími vlastníky společnosti jsou jeho rodiče a bratr.
V roce 1997 založil společnost Аллект, kde v letech 1998 až 2005 působil jako náměstek ředitele pro právní záležitosti. Při volbách v roce 2007 společnost zajišťovala reklamu pro Svaz pravicových sil. V roce 2011 byla společnost zlikvidována. V letech 1998 až 1999 pracoval v developerské společnosti СТ-групп.
V roce 2000 se spolužáky z Finanční univerzity založili obchodníka s cennými papíry Н. Н. Секьюритиз, Navalnyj ve společnosti vlastil 35% podíl a zabýval se účetnictvím. Společnost však ve spekulacích nebyla úspěšná a zkrachovala, o jistou finanční částku přišel i Navalnyj.
V roce 2009 úspěšně složil advokátní zkoušky a založil advokátní kancelář Навальный и партнёры, která však zanikla v roce 2010, nadále však působil jako samostatný advokát.
V letech 2012 až 2013 byl členem představenstva ruské letecké společnosti Aeroflot jako zástupce společnosti Национальный резервный банк Alexandra Lebeděva, která ve společnosti držela 15% podíl.
Rané politické aktivity
V roce 2000 se Navalnyj stal členem ruské liberální strany Jabloko, od roku 2002 byl členem vedení moskevské pobočky. Ze strany byl vyloučen v roce 2007 kvůli svým nacionalistickým postojům.
V roce 2006 začal publikovat svůj blog na platformě Livejournal, který se postupně stal velmi populární.
V roce 2007 začal skupovat akcie velkých ruských veřejně obchodovaných společností jako Gazprom, Rosněfť či Transněft a působil jako aktivní minoritní akcionář. Vyžadoval po společnostech různé informace včetně akcionářské struktury a začal napadat jejich nevýhodné obchody. Podařilo se mu dosáhnout mj. obvinění jednoho z manažerů Gazpromu či rezignace ředitele jedné z bank. V roce 2009 byl prohlášen osobností roku ruskými novinami Vedomosti.
V roce 2010 na svém blogu publikoval článek (včetně důkazních dokumentů), podle kterého vedení společnosti Transněft zpronevěřilo 120 miliard rublů v projektu stavby ropovodu Východní Sibiř – Tichý oceán.
V únoru 2011 při rozhlasovém rozhovoru označil vládnoucí stranu Jednotné Rusko za „stranu podvodníků a zlodějů" (партия жуликов и воров). Toto označení se stalo populární a hojně používané, podle průzkumu veřejného mínění, který provedl Levanda Center, s tímto označením v červenci 2011 souhlasilo 33 % oslovených.
V květnu 2011 jej začala vyšetřovat policie, což bylo v západních médiích označováno jako pomsta za stoupající Navalného popularitu. Navalnyj obvinění označil na výmysl tajných služeb.
V srpnu 2011 zveřejnil dokumenty týkající se transakce s nemovitostmi, ve které Maďarsko prodalo budovu své ambasády v Moskvě za 23 mil. dolarů společnosti vlastněné Viktorem Vekselbergem, která ji následně prodala ruské vládě za 111 mil. dolarů. V Maďarsku bylo v souvislosti s touto kauzou obviněno několik pracovníků ambasády, když dle maďarských vyšetřovatelů měla nemovitost hodnotu asi 52 mil. dolarů.
Další politické aktivity
V prosinci 2011, po ruských parlamentních volbách, se aktivně účastnil protestů v Moskvě a byl mezi 300 zadrženými demonstranty. Byl odsouzen k 15 dnům vězení za neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. Po propuštění z vězení o něm BBC mluvila jako o „možná jediné výrazné opoziční osobnosti, která se v Rusku za posledních pět let objevila“. Téhož roku uvedl v rozhovoru pro Reuters, že Putinův politický systém je tak oslaben korupcí, že by v Rusku do pěti let mohlo dojít k revoluci ve stylu Arabského jara.
Následně začal vyzývat Rusy, aby se spojili proti Putinovi, který se pokusí „ukrást vítězství" v prezidentských volbách v roce 2012. Uvedl, že sám kandidovat nebude, protože Kreml nepřipustí, aby volby byly spravedlivé.
Poté, co byl Putin zvolen prezidentem, Navalnyj spoluvedl protestní pochod, kterého se účastnilo 14 až 20 tisíc lidí. Po demonstraci byl opět mezi zadrženými. Po demonstraci při příležitosti Putinovy inaugurace byl znovu zadržen a opět odsouzen k 15 dnům vězení. Amnesty International ho v této souvisloti označila za vězně svědomí. V červnu 2012 byla v jeho bytě 12hodinová domovní prohlídka. Nedlouho poté se jeho soukromé e-maily objevily na stánkách prokremelských aktivistů.
V květnu 2012 obvinil tehdejšího vicepremiéra Igora Šuvalova z korupce, když jeho společnosti měly dostat desítky milionů dolarů od společnosti Romana Abramoviče a Ališera Usmanova. Zároveň zveřejnil i dokumenty prokazující tyto transakce. Šuvalov a Usmanov pravost dokumentů potvrdili, uvedli však, že nešlo o nic nezákonného.
V červenci 2012 na svůj blog umístil dokumenty, které měly údajně prokazovat, že Alexandr Bastrykin, který vede Vyšetřovací výbor Ruské federace a je považován za Putinova spojence, tajně podniká v České republice, což Bastrykin popřel. Dne 30. července pak byl Navalnyj obviněn ze zpronevěry, které se měl dopustit v roce 2009 v Kirovské oblasti, kde působil jako poradce guvernéra Nikity Belycha. V roce 2012 jej The Wall Street Journal označil za muže, kterého se Vladimir Putin bojí nejvíc. Byl jediným Rusem, který se dostal v roce 2012 do seznamu sta nejvýznamnějších lidí dle týdeníku Time.
Kandidatura na starostu Moskvy a první odsouzení
Dne 17. července 2013 se zaregistroval jako kandidát ve volbách starosty Moskvy. Následujícího dne byl odsouzen k 5 letům vězení.
Starostou Moskvy se v září 2013 již v prvním kole znovu stal Sergej Sobjanin, blízký spolupracovník prezidenta Vladimira Putina. Navalnyj byl druhý s 27 procenty hlasů. Vyslovil podezření, že volby byly zmanipulované a jejich výsledek proto soudně napadl.
V říjnu 2013 soud Navalnému nepodmíněný pětiletý trest změnil na podmíněný a odsoudil jej k zaplacení pokuty půl milionu rublů (téměř 300 000 korun). Podle ruských komentářů úřady přistoupily ke změně trestu proto, aby dlouhodobé uvěznění populárního kritika režimu nedostalo do ulic opozičně naladěné Rusy v době příprav na zimní olympiádu v Soči. I podmíněný trest mu ovšem brání v tom, aby se mohl ucházet o veřejné funkce.
Další odsouzení
Ihned po skončení olympiády byl Navalnyj v březnu 2014 odsouzen ke dvěma měsícům domácího vězení bez přístupu na internet. Nesměl také posílat zprávy ani mluvit s nikým kromě rodiny. Trest mu byl uložen za údajné porušení zákazu opustit Moskvu. Zákaz byl vydán v rámci vyšetřování údajných finančních podvodů Navalného a jeho bratra ve firmě Yves Rocher Vostok. Domácí vězení poté bylo Navalnému dvakrát prodlouženo – poprvé v závěru dubna o šest měsíců, podruhé v říjnu, a to do 14. ledna 2015.
Dne 30. prosince 2014 dostal podmíněný trest v délce 3,5 roku za údajnou zpronevěru 27 milionů rublů (asi 10,8 milionu korun) kosmetické firmy Yves Rocher. Finanční ředitel její ruské pobočky Christian Melnik však uvedl, že firma neutrpěla žádnou škodu. Ke stejně dlouhému trestu, ovšem nepodmíněnému, byl zároveň odsouzen i bratr Navalného Oleg. Každý z bratrů ještě musí zaplatit pokutu ve výši půl milionu rublů (asi 200 tisíc korun). Téhož dne večer byl zatčen policií pro porušení domácího vězení cestou na neohlášenou demonstraci svolanou jeho příznivci.
Navalného otec pochází z Ukrajiny. Navalnyj se narodil v obci Butyn v Odinocovském rajónu Moskevské oblasti. Vyrůstal ve městě Obninsk, které leží asi 100 km jihozápadně od Moskvy, léta trávil u babičky na Ukrajině.
V roce 1998 úspěšně ukončil studia práva na Ruské univerzitě družby národů, následně studoval finance na Finanční univerzitě v Moskvě.
V roce 2010 studoval půl roku v rámci programu Yale World Fellows na Yaleově univerzitě.
Je ženatý a má dvě děti.
Podnikání
Navalnyj vlastí čtvrtinový podíl v rodinné společnosti, která vyrábí a obchoduje s proutěným zbožím. Dalšími vlastníky společnosti jsou jeho rodiče a bratr.
V roce 1997 založil společnost Аллект, kde v letech 1998 až 2005 působil jako náměstek ředitele pro právní záležitosti. Při volbách v roce 2007 společnost zajišťovala reklamu pro Svaz pravicových sil. V roce 2011 byla společnost zlikvidována. V letech 1998 až 1999 pracoval v developerské společnosti СТ-групп.
V roce 2000 se spolužáky z Finanční univerzity založili obchodníka s cennými papíry Н. Н. Секьюритиз, Navalnyj ve společnosti vlastil 35% podíl a zabýval se účetnictvím. Společnost však ve spekulacích nebyla úspěšná a zkrachovala, o jistou finanční částku přišel i Navalnyj.
V roce 2009 úspěšně složil advokátní zkoušky a založil advokátní kancelář Навальный и партнёры, která však zanikla v roce 2010, nadále však působil jako samostatný advokát.
V letech 2012 až 2013 byl členem představenstva ruské letecké společnosti Aeroflot jako zástupce společnosti Национальный резервный банк Alexandra Lebeděva, která ve společnosti držela 15% podíl.
Rané politické aktivity
V roce 2000 se Navalnyj stal členem ruské liberální strany Jabloko, od roku 2002 byl členem vedení moskevské pobočky. Ze strany byl vyloučen v roce 2007 kvůli svým nacionalistickým postojům.
V roce 2006 začal publikovat svůj blog na platformě Livejournal, který se postupně stal velmi populární.
V roce 2007 začal skupovat akcie velkých ruských veřejně obchodovaných společností jako Gazprom, Rosněfť či Transněft a působil jako aktivní minoritní akcionář. Vyžadoval po společnostech různé informace včetně akcionářské struktury a začal napadat jejich nevýhodné obchody. Podařilo se mu dosáhnout mj. obvinění jednoho z manažerů Gazpromu či rezignace ředitele jedné z bank. V roce 2009 byl prohlášen osobností roku ruskými novinami Vedomosti.
V roce 2010 na svém blogu publikoval článek (včetně důkazních dokumentů), podle kterého vedení společnosti Transněft zpronevěřilo 120 miliard rublů v projektu stavby ropovodu Východní Sibiř – Tichý oceán.
V únoru 2011 při rozhlasovém rozhovoru označil vládnoucí stranu Jednotné Rusko za „stranu podvodníků a zlodějů" (партия жуликов и воров). Toto označení se stalo populární a hojně používané, podle průzkumu veřejného mínění, který provedl Levanda Center, s tímto označením v červenci 2011 souhlasilo 33 % oslovených.
V květnu 2011 jej začala vyšetřovat policie, což bylo v západních médiích označováno jako pomsta za stoupající Navalného popularitu. Navalnyj obvinění označil na výmysl tajných služeb.
V srpnu 2011 zveřejnil dokumenty týkající se transakce s nemovitostmi, ve které Maďarsko prodalo budovu své ambasády v Moskvě za 23 mil. dolarů společnosti vlastněné Viktorem Vekselbergem, která ji následně prodala ruské vládě za 111 mil. dolarů. V Maďarsku bylo v souvislosti s touto kauzou obviněno několik pracovníků ambasády, když dle maďarských vyšetřovatelů měla nemovitost hodnotu asi 52 mil. dolarů.
Další politické aktivity
V prosinci 2011, po ruských parlamentních volbách, se aktivně účastnil protestů v Moskvě a byl mezi 300 zadrženými demonstranty. Byl odsouzen k 15 dnům vězení za neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. Po propuštění z vězení o něm BBC mluvila jako o „možná jediné výrazné opoziční osobnosti, která se v Rusku za posledních pět let objevila“. Téhož roku uvedl v rozhovoru pro Reuters, že Putinův politický systém je tak oslaben korupcí, že by v Rusku do pěti let mohlo dojít k revoluci ve stylu Arabského jara.
Následně začal vyzývat Rusy, aby se spojili proti Putinovi, který se pokusí „ukrást vítězství" v prezidentských volbách v roce 2012. Uvedl, že sám kandidovat nebude, protože Kreml nepřipustí, aby volby byly spravedlivé.
Poté, co byl Putin zvolen prezidentem, Navalnyj spoluvedl protestní pochod, kterého se účastnilo 14 až 20 tisíc lidí. Po demonstraci byl opět mezi zadrženými. Po demonstraci při příležitosti Putinovy inaugurace byl znovu zadržen a opět odsouzen k 15 dnům vězení. Amnesty International ho v této souvisloti označila za vězně svědomí. V červnu 2012 byla v jeho bytě 12hodinová domovní prohlídka. Nedlouho poté se jeho soukromé e-maily objevily na stánkách prokremelských aktivistů.
V květnu 2012 obvinil tehdejšího vicepremiéra Igora Šuvalova z korupce, když jeho společnosti měly dostat desítky milionů dolarů od společnosti Romana Abramoviče a Ališera Usmanova. Zároveň zveřejnil i dokumenty prokazující tyto transakce. Šuvalov a Usmanov pravost dokumentů potvrdili, uvedli však, že nešlo o nic nezákonného.
V červenci 2012 na svůj blog umístil dokumenty, které měly údajně prokazovat, že Alexandr Bastrykin, který vede Vyšetřovací výbor Ruské federace a je považován za Putinova spojence, tajně podniká v České republice, což Bastrykin popřel. Dne 30. července pak byl Navalnyj obviněn ze zpronevěry, které se měl dopustit v roce 2009 v Kirovské oblasti, kde působil jako poradce guvernéra Nikity Belycha. V roce 2012 jej The Wall Street Journal označil za muže, kterého se Vladimir Putin bojí nejvíc. Byl jediným Rusem, který se dostal v roce 2012 do seznamu sta nejvýznamnějších lidí dle týdeníku Time.
Kandidatura na starostu Moskvy a první odsouzení
Dne 17. července 2013 se zaregistroval jako kandidát ve volbách starosty Moskvy. Následujícího dne byl odsouzen k 5 letům vězení.
Starostou Moskvy se v září 2013 již v prvním kole znovu stal Sergej Sobjanin, blízký spolupracovník prezidenta Vladimira Putina. Navalnyj byl druhý s 27 procenty hlasů. Vyslovil podezření, že volby byly zmanipulované a jejich výsledek proto soudně napadl.
V říjnu 2013 soud Navalnému nepodmíněný pětiletý trest změnil na podmíněný a odsoudil jej k zaplacení pokuty půl milionu rublů (téměř 300 000 korun). Podle ruských komentářů úřady přistoupily ke změně trestu proto, aby dlouhodobé uvěznění populárního kritika režimu nedostalo do ulic opozičně naladěné Rusy v době příprav na zimní olympiádu v Soči. I podmíněný trest mu ovšem brání v tom, aby se mohl ucházet o veřejné funkce.
Další odsouzení
Ihned po skončení olympiády byl Navalnyj v březnu 2014 odsouzen ke dvěma měsícům domácího vězení bez přístupu na internet. Nesměl také posílat zprávy ani mluvit s nikým kromě rodiny. Trest mu byl uložen za údajné porušení zákazu opustit Moskvu. Zákaz byl vydán v rámci vyšetřování údajných finančních podvodů Navalného a jeho bratra ve firmě Yves Rocher Vostok. Domácí vězení poté bylo Navalnému dvakrát prodlouženo – poprvé v závěru dubna o šest měsíců, podruhé v říjnu, a to do 14. ledna 2015.
Dne 30. prosince 2014 dostal podmíněný trest v délce 3,5 roku za údajnou zpronevěru 27 milionů rublů (asi 10,8 milionu korun) kosmetické firmy Yves Rocher. Finanční ředitel její ruské pobočky Christian Melnik však uvedl, že firma neutrpěla žádnou škodu. Ke stejně dlouhému trestu, ovšem nepodmíněnému, byl zároveň odsouzen i bratr Navalného Oleg. Každý z bratrů ještě musí zaplatit pokutu ve výši půl milionu rublů (asi 200 tisíc korun). Téhož dne večer byl zatčen policií pro porušení domácího vězení cestou na neohlášenou demonstraci svolanou jeho příznivci.