Alfred Russel Wallace, OM, FRS byl britský přírodopisec, badatel, geograf, antropolog a biolog. Pravděpodobně nezávisle na Patrickovi Matthewovi či Charlesi Darwinovi přišel s myšlenkou, že evoluce probíhá přírodním výběrem, což Darwina přimělo svou teorii publikovat. Je po něm pojmenován kráter Wallace na přivrácené straně Měsíce a kráter Wallace na Marsu.

Wallace se soustředil hlavně na výzkum v terénu. Nejdříve zkoumal povodí Amazonky a poté Malajské souostroví, kde vymezil Wallaceovu linii, která souostroví rozděluje na dvě části, v nichž se vyskytují živočichové příbuzní buď těm v Austrálii nebo těm v Asii. Je považován za jednoho z největších expertů 19. století na geografickou distribuci živočichů a někdy je nazýván „otcem biogeografie“. Byl jedním z předních evolučních myslitelů 19. století. Kromě objevu přírodního výběru např. přišel s myšlenkou, že výstražné zbarvení u živočichů se vyvinulo za účelem upozornit predátory.

Silně ho přitahovaly nekonvenční myšlenky. Jeho podpora spiritualismu a víra v dualitu duše a těla mu ztěžovala vztahy s vědeckou obcí, zvláště pak s ranými obhájci evoluce. Mimo svou vědeckou práci byl společenským aktivistou a kritizoval dle jeho názoru nespravedlivý společenský a ekonomický systém tehdejší Británie. Byl také jedním z prvních významných vědců, které začal znepokojovat dopad lidské činnosti na životní prostředí. Psal o vědeckých i společenských otázkách; jeho zápisky z cest po Indonésii a Malajsii vydané pod názvem The Malay Archipelago („Malajské souostroví“) se staly jedním z nejpopulárnějších a nejvlivnějších vědeckých deníků té doby.

Biografie
Narodil se ve vesnici Llanbadoc poblíž Usku v jihovýchodním Walesu jako sedmý z devíti dětí Thomase Vereho Wallace a Mary Anne Greenellové. Když mu bylo pět let, odstěhoval se s rodinou do Hertfordu severně od Londýna. Tam několik let navštěvoval místní gymnázium, ale kvůli finančním potížím rodičů musel studium v roce 1836 přerušit. Poté se přestěhoval do Londýna, kde pracoval se svým devatenáctiletým bratrem Johnem na stavbě. Během krátké doby, kterou tam strávil, navštěvoval Londýnský mechanický institut, kde se setkal s radikálními politickými názory Roberta Owena a Thomase Paina. V roce 1837 opustil Londýn a šest let působil jako učeň u svého nejstaršího bratra Williama, který pracoval jako zeměměřič. Koncem roku 1843 začal mít William problémy se sháněním další práce a v lednu příštího roku, ve svých dvaceti letech, u něj Alfred přestal pracovat.

Po krátkém období bez zaměstnání byl přijat na školu v Leicesteru jako učitel malování, tvorby map a zeměměřictví. Tam přečetl Esej o principu populace od Thomase Malthuse a potkal entomologa Henryho Batese. Tomu bylo pouhých devatenáct let, ale již publikoval článek o broucích v časopise Zoologist. Wallace se s ním spřátelil a začali spolu sbírat hmyz. V březnu 1845 zemřel William a Alfred opustil své zaměstnání, aby převzal firmu svého bratra v Neathu v jižním Walesu, ale se svým bratrem Johnem ji nebyl schopen udržet v chodu. Po několika měsících začal pracovat jako stavební inženýr pro nedalekou firmu, která chtěla postavit novou železnici. V rámci své práce trávil Wallace hodně času v přírodě, kde měl příležitost věnovat se svému novému koníčku, sbírání hmyzu. Přemluvil Johna, aby spolu založili novou architektonickou a stavební firmu. Jedním z jejích projektů byl návrh budovy Mechanického institutu v Neathu, jehož zakladatel William Jevons Wallaceovi nabídl, aby na institutu přednášel o vědě a inženýrství. V roce 1846, když Alfredovi bylo 23 let, spolu s Johnem koupili domek poblíž Neathu a žili v něm společně s jejich matkou a sestrou Fanny (otec jim zemřel v roce 1843). Během této doby si Wallace dopisoval s Batesem mimo jiné o zápiscích z druhé plavby Charlese Darwina a o Principech geologie Charlese Lyella.

Průzkum a studium přírody
Inspirovaly ho zápisky z cest raných přírodovědců jako byli Alexander von Humboldt, Charles Darwin nebo William Henry Edwards a rozhodl se, že se také na nějakou průzkumnou cestu vydá. V roce 1848 odcestoval spolu s Henrym Batesem na lodi Mischief do Brazílie s cílem sbírat hmyz a jiné živočichy v Amazonském pralese a posílat je sběratelům do Spojeného království. Většinu prvního roku strávili poblíž města Belém, poté se odděleně věnovali výzkumu ve vnitrozemí a občas se scházeli, aby prodiskutovali své nálezy. V roce 1849 s nimi krátkou dobu pobyli botanik Richard Spruce, který stejně jako Bates zůstal a v Jižní Americe přes deset let sbíral živočichy.

Wallace pokračoval po čtyři roky průzkumem řeky Río Negro. Kromě sbírání si také zapisoval poznámky o lidech a jazycích, na které narazil, a stejně tak o geografii, fauně a flóře. 12. července 1852 se nalodil na loď Helen, která ho měla odvést do Spojeného království. Po 28 dnech na moři začala loď hořet a posádka ji musela opustit. Všechny vzorky, které měl Wallace s sebou a které tvořily většinu toho, co za celou cestu nasbíral, byly ztraceny. Podařilo se mu zachránit pouze část svého deníku a několik náčrtů. Poté s posádkou strávil deset dní na otevřeném moři, než je zachránila briga Jordeson, která plula z Kuby do Londýna. Zásoby na lodi pro zvětšenou posádku stěží vystačily, ale 1. října 1852 loď úspěšně dorazila do cíle.

Po návratu do Spojeného království strávil 18 měsíců v Londýně, kde žil z peněz z pojistky za ztracenou sbírku a z prodeje několika exemplářů, které do Británie poslal před začátkem průzkumu Río Negro. Během tohoto období napsal šest odborných článků (např. On the Monkeys of the Amazon neboli „O opicích v Amazonii“) a dvě knihy (Palm Trees of the Amazon and Their Uses neboli „Palmy v Amazonii a jejich využití“ a Travels on the Amazon neboli „Cesty po Amazonii“), a to i přesto, že většinu svých poznámek z jihoamerické expedice ztratil. Navázal také kontakt s několika dalšími britskými přírodovědci, mezi nimiž byl i Darwin.

V letech 1854–1862 (neboli ve věku 31–39 let) cestoval po Malajském souostroví (Malajsie a Indonésie), kde se opět věnoval sběru (a následně prodeji) živočišných exemplářů a studiu přírody. Všiml si výrazných rozdílů mezi živočichy vzdálenými jen několik desítek kilometrů od sebe a přišel s nápadem, že tudy prochází zoogeografická hranice, dnes zvaná Wallaceova linie. Na Malajském souostroví nasbíral celkem přes 125 000 exemplářů (80 000 z nich byli brouci). Více než 1000 z nich předtím věda neznala. Při průzkumu souostroví ho napadly nové myšlenky o evoluci a přišel na myšlenku přírodního výběru. V roce 1858 poslal Darwinovi článek shrnující jeho teorii, který téhož roku vyšel spolu s popisem Darwinovy teorie.

Poznatky z jeho cesty po souostroví vydal v roce 1869 pod názvem The Malay Archipelago („Malajské souostroví“). Kniha se stala jedním z nejpopulárnějších záznamů z vědeckých výprav 19. století a její původní vydavatel ji tiskl ještě ve 20. letech 20. století. Chválili ji nejen vědci jako Charles Darwin (kterému byla věnována) a Charles Lyell, ale např. i spisovatel Joseph Conrad, který ji nazval svou „oblíbenou oddechovou četbou“ a použil ji jako zdroj informací pro několik svých knih, zvláště pak pro román Lord Jim.

Návrat do Spojeného království, manželství a děti
V roce 1862 se vrátil do Spojeného království, kde se přestěhoval ke své sestře Fanny Simsové a jejímu manželu Thomasovi. Zotavoval se ze své výpravy, uspořádával své sbírky a několikrát přednášel o svých zážitcích a objevech vědeckým společnostem, např. Londýnské zoologické společnosti. Později toho roku navštívil Darwina v jeho sídle Down House a spřátelil se s Charlesem Lyellem a Herbertem Spencerem. Během 60. let 19. století vydal několik článků a měl několik přednášek, ve kterých obhajoval přírodní výběr. Také si dopisoval s Darwinem o různých tématech jako např. o pohlavním výběru, výstražném zbarvení a možných vlivech přírodního výběru na speciaci. V roce 1865 se začal věnovat spiritualismu.

Po roce známosti se v roce 1864 zasnoubil s mladou dívkou, kterou ve své autobiografii označoval jako „slečna L.“, ale ta se s ním nakonec rozešla. V roce 1866 si vzal Annie Mittenovou, se kterou ho seznámil Richard Spruce, dobrý přítel jejího otce Williama Mittena. V roce 1872 si Wallace postavil dům v Graysu v Essexu, kde žil do roku 1876. Se svou ženou měl tři děti: Herberta (1867–1874), Violet (1869–1945) a Williama (1871–1951).

Finanční potíže
Ke konci 60. a na začátku 70. let začal mít Wallace potíže s finančním zabezpečováním své rodiny. Dokud byl na Malajském souostroví, prodejem exemplářů ze své sbírky živočichů si vydělával slušné peníze, které jeho agent pečlivě investoval. Po návratu do Spojeného království ale několikrát špatně investoval do železnic a dolů a většinu svých peněz ztratil. Stal se plně závislým na výtěžcích z prodeje „Malajského souostroví“ a i přes pomoc svých přátel se mu nikdy nepodařilo udržet si pravidelnou práci. Během let 1872–1876 napsal 25 článků a Lyell a Darwin mu platili za pomoc s úpravami některých svých děl. V roce 1876 byl před vydáním své nové knihy The Geographical Distribution of Animals („Geografické rozšíření živočichů“) nucen přimět vydavatele, aby mu napřed zaplatil zálohu 500 liber, jinak by totiž musel prodat část svého majetku. Darwin, který si byl jeho finančních těžkostí vědom, dlouho apeloval na vládu, aby Wallaceovi přiznala penzi za jeho celoživotní příspěvky vědě. V roce 1881 začal dostával roční penzi ve výši 200 liber.

Společenský aktivismus
V „Malajském souostroví“ měl Wallace několik poznámek kritizujících anglickou společnost. Do roku 1879, kdy mu bylo 56 let, napsal jen několik článků o politických a společenských tématech, ale poté se začal aktivně účastnit debat o obchodní politice a pozemkové reformě. Věřil, že zemědělská půda by měla být ve vlastnictví státu, který by ji dále pronajímal. To by dle něho bylo pro společnost mnohem prospěšnější než vlastnictví půdy bohatými vlastníky, kteří často svou moc zneužívají. V roce 1881 se stal prvním prezidentem Land Nationalisation Society („Společnost pro znárodnění půdy“) a téhož roku vydal knihu Land Nationalisation; Its Necessity and Its Aims („Znárodnění půdy; jeho potřeba a cíle“). Kritizoval britskou politiku volného obchodu kvůli jejímu negativnímu dopadu na dělnickou třídu. V roce 1889 si přečetl knihu Looking Backward („Pohled zpět“) od Edwarda Bellamyho a prohlásil se za socialistu. Odmítal sociální darwinismus a eugeniku, které v 19. století zastávalo mnoho evolučních myslitelů, protože tvrdil, že společnost jeho doby je příliš zkažená a nespravedlivá na to, aby mohla rozumně určit, kteří lidé jsou schopnější než jiní. V roce 1898 napsal článek podporující papírový peněžní systém, který není krytý stříbrem ani zlatem, který natolik zaujal ekonoma Irvinga Fishera, že Wallaceovi věnoval svou knihu z roku 1920 Stabilizing the Dollar („Stabilizace dolaru“). Wallace psal i o jiných společenských tématech, např. podporoval volební právo žen a odsuzoval militarismus. Společenskému aktivismu se věnoval po zbytek svého života, krátce před svou smrtí napsal knihu The Revolt of Democracy („Vzpoura demokracie“).

Ve vědecké práci pokračoval i poté, co se začal věnovat společenským otázkám. V roce 1880 vydal jako pokračování „Geografického rozšíření živočichů“ knihu Island Life („Život na ostrovech“). V lednu 1886 se vydal na desetiměsíční cestu do Spojených států, kde měl přednášky hlavně o darwinismu (evoluci a přírodním výběru), ale i biogeografii, spiritualismu a společensko-ekonomické reformě. Měsíc také strávil v Coloradu, kde ho americká botanička Alice Eastwoodová doprovázela při průzkumu flóry ve Skalnatých horách. Tam nasbíral doklady pro teorii, jak by období zvýšeného zalednění mohlo vysvětlovat některé podobnosti mezi horskou flórou v Evropě, Asii a Severní Americe. Teorii publikoval v roce 1891 v článku English and American Flowers („Anglické a americké rostliny“). Potkal mnoho dalších významných amerických přírodovědců a prohlédl si jejich sbírky. V knize „Darwinismus“ využil informací, které při cestách po Americe nasbíral, stejně jako těch, které měl k dispozici již předtím.

Smrt
7. listopadu 1913 zemřel ve věku 90 let ve svém domě v Broadstoneu v Dorsetu, který postavil o deset let dříve. Někteří jeho přátelé navrhli, aby byl pohřben ve Westminsterském opatství, ale jeho žena uposlechla jeho přání a nechala ho pohřbít na malém hřbitově v městečku, kde zemřel.