Alla Borisovna Pugačova je populární ruská zpěvačka pop-music. V 70. letech 20. století byla oceňována v SSSR i v celé Evropě jako jedna z nejlepších ruských zpěvaček.

Její repertoár zahrnuje více než 500 písní v jazycích ruském, anglickém, německém, francouzském, českém, finském a ukrajinském a celkem vydala více než 100 sólových záznamů. Už do roku 1997 se na celém světě prodalo dohromady na 250 milionů jejích nahrávek.

Reprezentovala také Rusko na pěvecké soutěži Eurovize (1997).

V současné době je vdaná za ruského komika Maxima Galkina, má dvě dcery, syna a tři vnoučata.

Život

Dětství a počátky kariéry
Alla se narodila 15. dubna 1949 v Moskvě Borisi Pugačovovi a Zinajdě Oděgovové. Poprvé se na scéně objevila již v roce 1954 a o dva roky později nastoupila do hudební školy.

Protože vyrůstala v poválečném prostředí, měla ve školních letech potíže s chováním. Ve 14 letech dokonce začala kouřit. Přesto však v roce 1964 hudební školu vystudovala.

V roce 1965 Alla nahrála svou první píseň Robot a pak často vystupovala v televizi. O rok později se v moskevském Divadle na Tagance seznámila s básníkem Vladimirem Vysockým a stali se velkými přáteli. Protože společně trávili hodně času, začalo se spekulovat o tom, že jsou zasnoubení. Pugačova ani Vysockij to však nikdy nepotvrdili.

V březnu 1969 se na státní cirkusové škole poprvé setkala se svým budoucím manželem Mikolasem Orbakasem, za něhož se provdala 8. října téhož roku a 25. května 1971 se jim narodila dcera Kristina. Po porodu žili všichni tři nějaký čas v Litvě, Mikolasově rodné vlasti. Na mateřské dovolené ale Pugačova nezůstala dlouho, záhy začala znovu vystupovat – např. v Leningradě, kde se setkala s textařem Iljou Reznikem, který pro ni napsal píseň Posidim, poookajem.

Po rozvodu s manželem v roce 1973 potkaly Allu první výrazné úspěchy. Byla vybrána jako zástupce SSSR na pěveckém festivalu Zlatý Orfeus v Bulharsku (1975) a velkou popularitu si získala díky písní Arlekino, která byla často hraná i v českých rozhlasech.

1976–1979: "Žena, která zpívá"
V lednu 1976 vystoupila v Cannes (Francie) na veletrhu gramofonových společností a hudebních nakladatelství MIDEM a 28. dubna téhož roku měla koncert ve Východním Berlíně. Během května navštívila několik měst v Československu a účastnila se i soutěže Bratislavská lyra. Pak se vypravila do Bulharska a v srpnu vystoupila na Sopot festivalu v Polsku. Také se poprvé objevila na novoročním koncertě Píseň roku v Moskvě, kde měla obrovský úspěch s písní Očeň chorošo.

O rok později měla své první sólové turné v Charkově následované koncerty ve velkých městech SSSR – Moskvě, Leningradu, Tallinu, Rize a jiných. Také se znovu vdala, za režiséra Alexandra Stěfanoviče. Pak začala natáčet hudební film Žena, která zpívá (Hledám svou píseň), navštívený v Sovětském svazu více než 50 miliony diváků. V tomto filmu si také zahrála hlavní roli, Annu Strelcovovou.

V květnu 1978 vydala své první album Zrcadlo duše, které obsahovalo 16 záznamů zejména od skladatele Alexandera Zacepina, ale i 3 písně od Pugačovy samotné a jednu píseň Marka Minkova. Písně byly nahrány v malém domácím studiu (až později začala Pugačova nahrávat ve studiu Melodie). V srpnu se znovu účastnila festivalu v Sopotech, kde vystoupila s písněmi Shakespearův Sonet a Králové mohou všechno a zvítězila. Zde se objevila i následující rok, s písněmi Prosto, Letnije doždi, Zvezdnoe leto a opět Králové mohou všechno.

Roku 1979 vydala druhé album, nesoucí název Arlekino i drugije.

1980–1983: spolupráce s Raimondem Paulsem a Igorem Kio
Rok 1980 byl pro Pugačovu velice těžký – to kvůli zhroucení vztahu s manželem Stěfanovičem a následném rozvodu. Přesto její popularita stále vzrůstala: v novoroční televizní show Goluboj ogoňok přednesla píseň Maestro s hudbou Raimonda Paulse a textem Ilji Reznika. S těmito autory spolupracovala ještě mnohokrát, nazpívala i takové hity jako Starinnyje časy, Vozvraščenije, Bez menja, Dělu vremja aj.
Na podzim 1981 měla sérii koncertů v Československu, jako čestný host dokonce vystoupila na festivalu Intertalent 81. Zavítala i do Rakouska nebo do Finska. Na konci roku uváděla s Igorem Kio a Spartakem Mišulinem novou televizní show Novogodnij attrakcion, která se konala ve Velkém moskevském cirkuse na Cvetnom bulvare v Moskvě. Pugačova tu měla roli moderátorky a zároveň asistentky Igora Kio při kouzlení. Samozřejmě na show zazpívala i několik písní.

Praktický celý rok 1982 Pugačova strávila na zahraničních koncertech: v NDR, Jugoslávii, Rumunsku, Maďarsku a Itálii.

2. ledna 1983 již podruhé moderovala s Igorem Kio Novogodnij attrakcion, kde přednesla několik nových písní – s Valerijem Leontijevem Pozdno, sólově pak např. píseň Kanatochodka, ale hlavně Million alych roz (Milion růží) na hudbu Raimonda Paulse s ruským textem Andreje Vozněsenského, která se stala Pugačovy vůbec největším hitem a která se stala i titulní písní jejího výběrového alba vydaného o rok později v Japonsku, kde byla rovněž velmi oblíbená. Million roz zazpívala např. na koncertě v Zieloně Góře v Polsku, vystoupila s ní i na Bratislavské lyře a dokonce s ní vyhrála festival Píseň roku. V průběhu let 1981–1983 Pugačova vydala devět singlů a páté album s názvem Kak trevožen etot puť.

1984–1985: "Prišla i govorju"
Před rokem 1984 se Pugačova seznámila s mladým hudebním skladatelem Igorem Nikolajevem. S jeho písněmi Ajsberg a Rasskažitě, pticy vystoupila nejdříve na Novogodném attrakcionu a pak i na Písni roku. Spolupráce Nikolajeva a Pugačovy vyústila v albu Sčasťja v ličnoj žizni z roku 1986. Celkem Nikolajev pro Pugačovu složil více než 30 skladeb.

Již na začátku roku začala Pugačova připravovat nový sólový program "Prišla i govorju". Název programu vznikl od stejnojmenné písně. Šlo o velkou změnu oproti dřívějším koncertům: program byl navržen pro velké plochy (např. na sportovních stadionech) a měl nové funkce – každá píseň byla doprovázena choreografií a vizuálními efekty. Premiéra se konala 2. června 1984 v Moskvě ve sportovním areálu Olympic.

V roce 1984 si také zahrála v hudebním filmu Sezon čuděs. Velkou oblibu si získal také díky scéně s písní Belaja dver, kterou však Pugačova nikdy nezpívala na žádném koncertě. Na přelomu let 1984 a 1985 pořádala turné ve Švédsku a Finsku. Po návštěvě těchto zemí vzniklo její další album, jediné v anglickém jazyce, Alla Pugacheva in Stockholm.

Roku 1985 se potřetí vdala. Jejím manželem se stal režisér a producent Jevgenij Boldin. Ke konci roku ukončila aktivní spolupráci s Raimondem Paulsem.

1986–1993
V roce 1986 začala Pugačova spolupracovat s o 6 let mladším zpěvákem Vladimirem Kuzminem. Jejich nejznámější společnou písní se staly Dve zvezdy s hudbou Igora Nikolajeva, od Vladimira Kuzmina se sólovým zpěvem to pak byla Zolotaja karusel.

Roku 1988 se poprvé odehrál Pugačovy vánoční koncert Rožděstvenskije vstrječi, který se v Rusku stal tradicí a koná se tam dodnes. Účinkovali na nich nejen Pugačova a Kuzmin, ale také Larisa Dolina nebo Vladimir Presňakov.

Po roce 1989 nazpívala mnoho nových písní, k nimž v mnoha případech skládala hudbu ona sama a text napsal dlouholetý spolupracovník Ilja Reznik, např. píseň Fotograf. Stále další skladby však vznikaly i od Igora Nikolajeva, jako Svirel nebo Osennij poceluj.
Pugačova také vydala další dlouhohrající desku Alla (1990), následovanou deskami se záznamy z jejích vánočních koncertů. Velmi radostnou zprávu se dozvěděla o rok později – že se stala babičkou, neboť její dceři Kristině se narodil syn Nikita. Zanedlouho však Pugačova znovu zažila těžké období: rozvod s manželem Boldinem (1993).

1994–2000: Eurovize, "Izbrannoje" a "Da"
Hlavně média zaujala Pugačova tím, že se v roce 1994 vdala za o 18 let mladšího zpěváka Filippa Kirkorova. Dokonce ho sama požádala o ruku. Společně také poprvé vystoupili na festivalu Slovanský bazar v běloruském Vitebsku.

V roce 1995 přejala z repertoáru Taťjany Sněžiny, která tragicky zahynula při autonehodě, pozdější velký hit, píseň Pozovi menja s soboj. Často s ní vystupovala na koncertech. O dva roky později se však Pugačova dala i do podnikání: založila si vlastní firmu s botami.

V témže roce reprezentovala Rusko na mezinárodní pěvecké soutěži Eurovize. S písní Primadonna se však se 33 body umístila až na 15. místě, což velice rozhněvalo její fanoušky a ti pak její neúspěch svedli na zabedněnost evropského publika, které nedovede přijmout ruskou hudbu.

26. listopadu 1997 Pugačova oficiálně oznámila, že bude pořádat dva velké koncerty, Izbrannoje pro komorní haly a Da pro stadiony a sportovní areály. Oba koncerty se za několik měsíců skutečně odehrály.

V letech 1997 a 1998 se objevila ve filmech Staryje pěsni o glavnom 2 a 3, kde si v prvním zahrála bývalou obyvatelku loděnice a ve druhém mladou zpěvačku. 15. dubna 1999, v den svých 50. narozenin, které se oslavovaly na státní úrovni, jí udělil ruský prezident Boris Jelcin Řád Za zásluhy o vlast II. stupně.

Mimořádný úspěch zaznamenala po koncertě v USA roku 2000, kde o ní The New York Times napsaly, že je „ženou mnoha hlasů“ a „moskevskou Tinou Turner, s náznakem Édith Piaf“.

Současnost
Po roce 2000 se Pugačova seznámila s o 27 let mladším ruským komikem a zpěvákem Maximem Galkinem. Společně nazpívali mnoho duetů, jako Buď ili ně buď nebo Kafeška. Na koncertech se s z nich stala nerozlučná a velmi oblíbená dvojice, přičemž na některých vystoupeních Galkin dokonce parodoval Pugačovu. Nebylo nakonec ani tak velkým překvapením, že se zasnoubili – sama zpěvačka však přiznala, že spolu chodili ještě v době, kdy jejím manželem byl Filipp Kirkorov (rozvedli se až v roce 2005).

V průběhu let 2001 až 2007 Pugačova vystupovala v rámci turné My prijechali a také se stala "múzou" festivalu Nová vlna, na němž udělovala i svou osobní cenu.

V anketě televizní soutěže O jméno Ruska v roce 2008 se umístila Pugačova na třetím místě, což svědčí o tom, že je stále v Rusku velice populární.

V roce 2009 celým světem kolovala zpráva, že se Pugačova chystá udělat obří turné s Michaelem Jacksonem, avšak k ničemu takovému nedošlo. V tomto roce také zpěvačka oznámila konec kariéry s vysvětlením, že je už unavená z neustálého cestování a zodpovědnosti. Navíc ji údajně zrazoval i hlas. Přesto ještě měla jedno velké závěrečné turné – v Rusku, západní Evropě a v USA.

Byť Pugačova pěveckou kariéru ukončila, na veřejnosti se objevovat nepřestala. Dodnes vystupuje v mnoha televizních pořadech, stále i zpívá a nahrává nové písně.

Od roku 2011 vystupuje jako porotkyně v pěvecké soutěži Faktor A, podobné soutěži X Factor vysílané v České republice. V prosinci se vdala za jejího současného manžela Maxima Galkina. S ním má také dvojčata Garriho a Jelizavetu. Ta se narodila až 18. září 2013, kdy měla Pugačova již 64 let. Dvojčata byla počata ze zkumavky, ze zmražených vajíček A. P. a byla donošena náhradní matkou.

S Galkinem a dětmi Pugačova žije na vesnici s názvem Grjaz asi 20 km západně od Moskvy. Tam si vybudovali svůj vlastní šestipatrový palác s tělocvičnou, domácím kinem a dokonce i s krytým delfináriem.

Ke zpěvaččiným pětašedesátým narozeninám byl věnován film Moja babuška, kde o jejím životě vyprávěli členové rodiny a přátelé. Po 3 letech se znovu objevila na festivalu Nová vlna, kde měla svůj tvůrčí koncert.

Začátkem roku 2015 založila v Moskvě vlastní uměleckou školu Recital. V říjnu opět vystoupila na Nové vlně, tentokrát zahajovala jednotlivé dny festivalu. Kromě několika hitů ze sedmdesátých a osmdesátých let zazpívala i novou píseň Tjanět serdce ruki.

V roce 2016 zpěvačka pravidelně vystupovala s Maximem Galkinem v jeho novém pořadu MaximMaxim, kde také ve speciálním díle vysílaném 2. ledna 2017 zazpívala svou nejnovější píseň Vdvojom. Společně vystoupili i na festivalu Slovanský bazar.