Jako jedináček vyrůstal pod výjimečnou rodičovskou péčí, kterou byl veden k profesorské kariéře. Divadlu se začal věnovat už na gymnáziu, kde hrál mj. v dramatizaci knihy Jeana Gionoa Dítě řeky.

Na univerzitě v Grenoblu, kde vystudoval moderní filologii, rozvíjel dále své divadelní aktivity; účinkoval mj. ve hře Jean-Paula Sartra Nepochovaní (1964).

Když přišel v roce 1969 do Paříže, navštěvoval herecké kurzy Périmonyho a Jean-Laurenta Cocheta. V hereckém vzdělávání pokračoval na pařížské Státní konzervatoři dramatického umění, kde byl v roce 1972 oceněn jako nejlepší posluchač za své výkony v hrách Pierra Carleta de Chamblain de Marivauxe Falešné našeptávání, Marcela Acharda Jan z Měsíce a Luigiho Pirandella Každý má svou pravdu. Zde si ho také v absolventském představení Büchnerovy komedie Leonce a Lena všiml režisér François Truffaut a obsadil ho do role nezkušeného sociologa Stanislase Prévinea, který zkoumá případ dívky (Bernadette Lafontová), podezřelé z dvojnásobné vraždy, v černé komedii Hezká holka jako já.

Během svého angažmá na scéně Comédie Française zaujal mj. v Molièrových komediích Kritika Školy žen, Měšťák šlechticem a Scapinova šibalství.

Před kamerou se prosadil hned svými prvními rolemi, které vytvořil ve filmech významných režisérů (mj. É. Rohmer, C. Chabrol a C. Lelouch).

Během 80. let si získal ještě větší respekt díky spolupráci s režisérem Alainem Resnaisem, v jehož film. úvahách o lásce a smrti ztělesnil citově založené intelektuály, kteří se potýkají s milostnými problémy: protestantský pastor Jérôme Martignac v komorním dramatu Láska až za hrob a nešťastně zamilovaný houslový virtuos Marcel Blanc ve film. adaptaci hry Henryho Bernsteina Melodram; účastník poznávacího zájezdu do Paříže Simon v melodramatu Známá písnička (César 1997).

Mezinárodní popularitu mu přinesla zejména úloha záletného stevarda Jacquese, který je nucen se postarat se svými dvěma přáteli (Roland Giraud a Michel Boujenah) o vlastní miminko, v komedii Tři muži a nemluvně (r. C. Serreauová).

Působivý výkon, oceněný Césarem 1992, předvedl v postavě houslařského mistra Maxima, o jehož vztahu k ambiciózní mladé houslistce (Emmanuelle Béartová) a ke svému mladšímu kolegovi (Daniel Auteuil) vypráví melodrama Srdce v zimě (r. C. Sautet).

Smysl pro komickou nadsázku skvěle projevil v politické grotesce podle románu Tadeusze Konwického Malá apokalypsa (r. Costa-Gavras), kde se skvěle zhostil úlohy levicově orientovaného pařížského novináře Jacquesa, který se pokouší se svým přítelem (Pierre Arditi) absurdním způsobem pomoci z nesnází neštastnému polskému spisovateli (Jiří Menzel).

Stejně úspěšně si A. D. počíná i na divadle, kde se postupně představil mj. v hrách Alana Ayckbourna Ložnice (1976), Sachy Guitryho Zasněme se (1981), Harolda Pintera Zrada (1982) a Murraye Schisgala Láska (1985).