Andrej Bagar byl slovenský herec a divadelní režisér.

Od roku 1914 se učil ve Vídni čalouníkem a současně studoval dekoratérství na uměleckoprůmyslové škole. Pracoval jako dělník, hotelový sluha, topič. Od roku 1922 studoval herectví na dramatické konzervatoři v Praze.

V letech 1923–1925 a 1939 byl členem činohry Slovenské národního divadla. Mezitím hrál v Košicích a v Pardubicích. V letech 1939–1940 byl pro svoji protifašistickou činnost vězněn. Po propuštění působil pod jménem Ján Minárik jako režisér bratislavského rozhlasu. V roce 1944 se stal spoluzakladatelem Slovenského komorního divadla v Martině. Po uvedení inscenace Filip II. mu zakázali pobyt v Martině. Odešel do Slovenského národního divadla, kde s divadelním souborem působil mezi partyzány (nejprve jako komisař, později založil a vedl Frontové divadlo). Po osvobození byl do roku 1951 uměleckým ředitelem SND. Od roku 1950 až do své smrti byl také pedagogem a také rektorem VŠMU.

V mládí byl veřejně činný. Od roku 1938 byl aktivním členem KSČ. V letech 1957–1965 byl předsedou ZSDU. Dlouhá léta byl členem ÚV KSČ a poslancem Slovenské národní rady.

Ve svém hereckém vývoji prošel od postav mladistvých elegánů až po psychologicky vrstevnatější portréty velkého množství postav ve hrách domácích i zahraničních autorů.

Ve filmu hrál od roku 1935.

Ocenění
Za svoji činnost byl častokrát oceněn:

1934 – nositel Štefánikovy ceny za dramatické umění
1945 – nositel národní ceny
1947 – Československý válečný kříž
1947 a 1951 laureát státní ceny
1949 – nositel Řádu 25. února
1955 – nositel Řádu republiky a titul národní umělec
1960 – nositel Řádu práce