Mgr. Anna Šabatová se narodila v Brně 23.6. 1951, je vdaná a má tři děti. Od roku 1969 studovala filosofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena, uvězněna a odsouzena na tři...
Životopis
Mgr. Anna Šabatová se narodila v Brně 23.6. 1951, je vdaná a má tři děti.
Od roku 1969 studovala filosofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena, uvězněna a odsouzena na tři roky pro podvracení republiky za organizování letákové akce k volbám a podíl na šíření samizdatu. V prosinci 1973 byla podmíněně propuštěna a po návratu z vězení krátce pracovala jako úřednice.
V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 (v roce 1986 byla její mluvčí) a podílela se i na dalších významných opozičních aktivitách: v době uvěznění svého manžela Petra Uhla (1979 - 1984) vydávala jeho i svým jménem periodikum Informace o Chartě 77, byla též spoluzakladatelkou a mluvčí Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. V letech 1987 - 1990 se podílela na spolupráci polských a českých disidentů v iniciativě "Polsko-československá solidarita", jíž byla mluvčí. Po podpisu Charty 77 byla na mateřské dovolené a vykonávala různá nekvalifikovaná zaměstnání.
Od září 1990 do konce roku 1991 působila jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro styk s nevládními organizacemi. V roce 1988 se stala posluchačkou studia bohemistiky, magisterské studium dokončila v roce 1996.
Pracovala jako redaktorka a od roku 1998 působila v oblasti sociálních služeb jako zástupkyně ředitele Městského centra sociálních služeb a prevence pražského magistrátu. V roce 1998 dostala (jako první východoevropanka) za svou činnost Cenu OSN za obranu lidských práv. V letech 1999 - 2000 byla také poradkyní ministra práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb.
V roce 2001 byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR zvolena zástupkyní veřejného ochránce práv, tento post zastávala do 14. února 2007. Ve své činnosti se soustředila zejména na sociální oblast. V roce 2002 byla prezidentem republiky Václavem Havlem vyznamenána Medailí Za zásluhy.
Po skončení svého funkčního období (2001 - 2007 )začala vyučovat sociální politiku a práci na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Je předsedkyní Českého helsinského výboru a členkou Evropského výboru pro zabránění mučení Rady Evropy.
Od roku 1969 studovala filosofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena, uvězněna a odsouzena na tři roky pro podvracení republiky za organizování letákové akce k volbám a podíl na šíření samizdatu. V prosinci 1973 byla podmíněně propuštěna a po návratu z vězení krátce pracovala jako úřednice.
V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 (v roce 1986 byla její mluvčí) a podílela se i na dalších významných opozičních aktivitách: v době uvěznění svého manžela Petra Uhla (1979 - 1984) vydávala jeho i svým jménem periodikum Informace o Chartě 77, byla též spoluzakladatelkou a mluvčí Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. V letech 1987 - 1990 se podílela na spolupráci polských a českých disidentů v iniciativě "Polsko-československá solidarita", jíž byla mluvčí. Po podpisu Charty 77 byla na mateřské dovolené a vykonávala různá nekvalifikovaná zaměstnání.
Od září 1990 do konce roku 1991 působila jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro styk s nevládními organizacemi. V roce 1988 se stala posluchačkou studia bohemistiky, magisterské studium dokončila v roce 1996.
Pracovala jako redaktorka a od roku 1998 působila v oblasti sociálních služeb jako zástupkyně ředitele Městského centra sociálních služeb a prevence pražského magistrátu. V roce 1998 dostala (jako první východoevropanka) za svou činnost Cenu OSN za obranu lidských práv. V letech 1999 - 2000 byla také poradkyní ministra práce a sociálních věcí pro oblast sociálních služeb.
V roce 2001 byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR zvolena zástupkyní veřejného ochránce práv, tento post zastávala do 14. února 2007. Ve své činnosti se soustředila zejména na sociální oblast. V roce 2002 byla prezidentem republiky Václavem Havlem vyznamenána Medailí Za zásluhy.
Po skončení svého funkčního období (2001 - 2007 )začala vyučovat sociální politiku a práci na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Je předsedkyní Českého helsinského výboru a členkou Evropského výboru pro zabránění mučení Rady Evropy.
