Pochází z pařížského předměstí, kde vyrůstala se svými dvěma sourozenci v rodině astrologa a dietoložky.
Od dětství navštěvovala baletní školu, ale jako šestnáctiletá začala studovat dramatické umění u profesora Maria Balbinota a o rok...
Životopis
Pochází z pařížského předměstí, kde vyrůstala se svými dvěma sourozenci v rodině astrologa a dietoložky.
Od dětství navštěvovala baletní školu, ale jako šestnáctiletá začala studovat dramatické umění u profesora Maria Balbinota a o rok později přešla do hereckých kurzů Françoise Florenta.
V roce 1977 se poprvé objevila před publikem na Avignonském divadelním festivalu ve hře Heloise a Abelard a roku 1980 se představila po boku Jeanne Moreauové a Jacquese Dufilha ve hře Otrava.
Od pol. 70. let se uplatňuje před film. kamerou a v TV, ale výrazněji na sebe upozornila teprve poč. 80. let, když si ji Alain Delon vybral za partnerku do svých dvou kriminálních filmů; ve film. adaptaci románu Jean-Patricka Manchetta Kdo nastaví kůži vytvořila úlohu půvabné sekretářky pařížského soukromého detektiva a v přepisu románu Andrého Caroffa Rváč ztělesnila dívku jménem Nathalie Dumontová, která uprchne do Jižní Ameriky se zlodějem diamantů, jemuž se podařilo navzdory desetiletému vězení ponechat si pro sebe svůj dávný lup.
Na několik let pak přerušila film. činnost, neboť ji omrzely stereotypní úlohy poslušných milenek hlavních hrdinů, jaké do té doby nejčastěji hrála. Zásadní obrat v její kariéře učinil režisér Luc Besson, který jí poskytl největší hereckou příležitost, jež jí vynesla mezinárodní popularitu a Césara 1990; navíc se stal jejím životním druhem a otcem její dcery.
Na uměleckém úspěchu kriminálního dramatu Brutální Nikita se značnou měrou podílela svým působivým výkonem právě A. P., jejíž hrdinka Nikita, někdejší členka pankáčské bandy, odsouzená na doživotí za vraždu policisty, je vyškolena zvláštním agentem (Tcheky Karyo) pro mimořádně nebezpečné úkoly tajné služby.
Neméně dramaticky vyhrocenou rolí byla postava jedné ze dvou sester (Béatrice Dalleová), do jejichž dospělých životů se promítají frustrace dětských let, v psychologickém dramatu K zbláznění (r. D. Kurysová).
V poslední době o ní sice projevují stále větší zájem i američtí filmaři, ale po umělecké stránce se jejich nabídky nemohou rovnat s rolemi, jaké zatím vytvořila ve Francii.
Od dětství navštěvovala baletní školu, ale jako šestnáctiletá začala studovat dramatické umění u profesora Maria Balbinota a o rok později přešla do hereckých kurzů Françoise Florenta.
V roce 1977 se poprvé objevila před publikem na Avignonském divadelním festivalu ve hře Heloise a Abelard a roku 1980 se představila po boku Jeanne Moreauové a Jacquese Dufilha ve hře Otrava.
Od pol. 70. let se uplatňuje před film. kamerou a v TV, ale výrazněji na sebe upozornila teprve poč. 80. let, když si ji Alain Delon vybral za partnerku do svých dvou kriminálních filmů; ve film. adaptaci románu Jean-Patricka Manchetta Kdo nastaví kůži vytvořila úlohu půvabné sekretářky pařížského soukromého detektiva a v přepisu románu Andrého Caroffa Rváč ztělesnila dívku jménem Nathalie Dumontová, která uprchne do Jižní Ameriky se zlodějem diamantů, jemuž se podařilo navzdory desetiletému vězení ponechat si pro sebe svůj dávný lup.
Na několik let pak přerušila film. činnost, neboť ji omrzely stereotypní úlohy poslušných milenek hlavních hrdinů, jaké do té doby nejčastěji hrála. Zásadní obrat v její kariéře učinil režisér Luc Besson, který jí poskytl největší hereckou příležitost, jež jí vynesla mezinárodní popularitu a Césara 1990; navíc se stal jejím životním druhem a otcem její dcery.
Na uměleckém úspěchu kriminálního dramatu Brutální Nikita se značnou měrou podílela svým působivým výkonem právě A. P., jejíž hrdinka Nikita, někdejší členka pankáčské bandy, odsouzená na doživotí za vraždu policisty, je vyškolena zvláštním agentem (Tcheky Karyo) pro mimořádně nebezpečné úkoly tajné služby.
Neméně dramaticky vyhrocenou rolí byla postava jedné ze dvou sester (Béatrice Dalleová), do jejichž dospělých životů se promítají frustrace dětských let, v psychologickém dramatu K zbláznění (r. D. Kurysová).
V poslední době o ní sice projevují stále větší zájem i američtí filmaři, ale po umělecké stránce se jejich nabídky nemohou rovnat s rolemi, jaké zatím vytvořila ve Francii.
