Pochází z lékárnické rodiny. Od dětství se věnovala tanci a baletu, navštěvovala kurzy při opeře v Nimes, kde vystupovala v různých muzikálech. 1957 se setkala s hercem Gérardem Blainem, za něhož se provdala a který ji přivedl do Paříže. Tam ji...
Životopis
Pochází z lékárnické rodiny. Od dětství se věnovala tanci a baletu, navštěvovala kurzy při opeře v Nimes, kde vystupovala v různých muzikálech. 1957 se setkala s hercem Gérardem Blainem, za něhož se provdala a který ji přivedl do Paříže. Tam ji seznámil s mladým kritikem časopisu Cahiers du Cinéma Françoisem Truffautem, v jehož krátkém filmu Les mistons (1958, Uličníci - ČTV) debutovala před kamerou.
Ačkoliv neměla žádné herecké vzdělání ani zkušenosti, stala se díky svému přirozenému talentu, civilnímu projevu a instinktu oblíbenou herečkou režisérů rodící se francouzské nové vlny, z nichž jí největší příležitosti zpočátku poskytl zejm. Claude Chabrol: venkovská dívka Marie, někdejší milenka jednoho z hrdinů (Gérard Blain) psychologického snímku Krásný Serge; jedna ze čtyř prostých prodavaček Jane, která si zpestřuje svůj jednotvárný život letmými známostmi, v komedii Hodné holky.
Novým impulzem v její kariéře byla úloha osiřelé dívky Marie, která žije v nuzných podmínkách a mstí se pokryteckým občanům městečka tím, že svádí místní muže a ničí jejich rodiny, v satirickém dramatu Pirátova snoubenka (r. N. Kaplanová). S nepřízní osudu zápasí i mnohé její další postavy, které vytvořila poč. 70. let: ze zločinu podezřelá Camille, která vypráví ve vězení sociologovi svůj životní příběh, v černé komedii podle románu Henryho Farrella Hezká holka jako já (r. F. Truffaut); Marie, milenka lehkovážného novináře (Jean-Pierre Léaud), v milostném dramatu Maminka a děvka (r. J. Eustache).
V následujících desetiletích se uplatnila zejm. jako charakterní herečka ve vedlejších rolích, z nichž jí největší úspěch, Césara 1985, vynesla postava Léone, jež se ujala výchovy osiřelé třináctileté a velmi problémové dívky (Charlotte Gainsbourgová), v komorním dramatu Nestoudnice (r. C. Miller). 1978 se poprvé objevila na divadle ve hře Krvavá hraběnka, 1984 se představila pod režijním vedením Jean-Clauda Brialyho v milostné komedii Sachy Guitryho Désiré a příležitostně se na jeviště vrací dodnes.
V roce 1978 publikovala své memoáry pod názvem La fiancée du cinéma (Snoubenka filmu) a 1988 vydala další vzpomínkovou knihu Mes enfants de la balle (Moje komediantské děti). Nejmladší z jejích třech dětí, předčasně zesnulá dcera Pauline Lafontová (1963-1988), se věnovala rovněž herectví. Jejím druhým manželem byl maďarský sochař György (Diourka) Medveczky.
Ačkoliv neměla žádné herecké vzdělání ani zkušenosti, stala se díky svému přirozenému talentu, civilnímu projevu a instinktu oblíbenou herečkou režisérů rodící se francouzské nové vlny, z nichž jí největší příležitosti zpočátku poskytl zejm. Claude Chabrol: venkovská dívka Marie, někdejší milenka jednoho z hrdinů (Gérard Blain) psychologického snímku Krásný Serge; jedna ze čtyř prostých prodavaček Jane, která si zpestřuje svůj jednotvárný život letmými známostmi, v komedii Hodné holky.
Novým impulzem v její kariéře byla úloha osiřelé dívky Marie, která žije v nuzných podmínkách a mstí se pokryteckým občanům městečka tím, že svádí místní muže a ničí jejich rodiny, v satirickém dramatu Pirátova snoubenka (r. N. Kaplanová). S nepřízní osudu zápasí i mnohé její další postavy, které vytvořila poč. 70. let: ze zločinu podezřelá Camille, která vypráví ve vězení sociologovi svůj životní příběh, v černé komedii podle románu Henryho Farrella Hezká holka jako já (r. F. Truffaut); Marie, milenka lehkovážného novináře (Jean-Pierre Léaud), v milostném dramatu Maminka a děvka (r. J. Eustache).
V následujících desetiletích se uplatnila zejm. jako charakterní herečka ve vedlejších rolích, z nichž jí největší úspěch, Césara 1985, vynesla postava Léone, jež se ujala výchovy osiřelé třináctileté a velmi problémové dívky (Charlotte Gainsbourgová), v komorním dramatu Nestoudnice (r. C. Miller). 1978 se poprvé objevila na divadle ve hře Krvavá hraběnka, 1984 se představila pod režijním vedením Jean-Clauda Brialyho v milostné komedii Sachy Guitryho Désiré a příležitostně se na jeviště vrací dodnes.
V roce 1978 publikovala své memoáry pod názvem La fiancée du cinéma (Snoubenka filmu) a 1988 vydala další vzpomínkovou knihu Mes enfants de la balle (Moje komediantské děti). Nejmladší z jejích třech dětí, předčasně zesnulá dcera Pauline Lafontová (1963-1988), se věnovala rovněž herectví. Jejím druhým manželem byl maďarský sochař György (Diourka) Medveczky.