Bohumil Bezouška byl český herec, kabaretní a estrádní komik, rozhlasový režisér, scenárista, konferenciér, bavič, spisovatel – humorista.
Jednalo se o dlouholetého člena činohry Národního divadla v Praze jenž na divadle i ve filmu proslul...
Životopis
Bohumil Bezouška byl český herec, kabaretní a estrádní komik, rozhlasový režisér, scenárista, konferenciér, bavič, spisovatel – humorista.
Jednalo se o dlouholetého člena činohry Národního divadla v Praze jenž na divadle i ve filmu proslul zejména jako herec menších či epizodních rolí.
V roce 1939 maturoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a začal studovat lékařskou fakultu UK. Po uzavření vysokých škol nacisty přešel na dramatické oddělení pražské konzervatoře, které v roce 1944 úspěšně absolvoval. V letech 1945/1946 byl členem divadla E.F.Buriana, v letech 1947 až 1951 byl angažován v Divadle na Vinohradech. V sezóně 1951/1952 působil na Slovensku ve Zvolenu. V letech 1953 až 1981 pak již působil na scéně Národního divadla. Při svém angažmá v ND ještě hostoval v Hudebním divadle v Karlíně (1966/1967) a ve Viole (od roku 1977) a pracoval často v rozhlase a televizi.
Mezi svými divadelními kolegy byl poměrně oblíbený pro svoji mimořádně družnou a společenskou povahu, výborné vypravěčské umění. Proslul též jako výborný imitátor Jana Pivce a Jaroslava Vojty, uměl imitovat i některé slavné československé politiky jako byli Gustáv Husák, Zdeněk Nejedlý či Dr. Edvard Beneš. Byl znám také jako velký sběratel anekdot a různých historek z hereckého, divadelního a filmového prostředí (zejména z Národního divadla, kde byl kronikářem tzv. Klubu dobráků), které nejen rád a s chutí vyprávěl, ale i s oblibou publikoval v novinách a časopisech. Uměl také výborně německy, vystupoval často i v rakouském rozhlasu. Jeho celoživotním přítelem byl český herec František Filipovský.
Literární dílo
Bohumil Bezouška napsal sám či jako spoluautor několik knížek z divadelního prostředí, kde vzpomíná na své kolegy herce, mnohdy už nebožtíky, a dává k lepšímu humorné historky z divadelního prostředí, včetně založení a existence Klubu dobráků a CAMU (cikánská akademie múzických umění).
Tajnosti zákulisí – 1971
Adaptace není legrace (Dnes šnajdrujeme) – 1977
Thespidova kára Jana Pivce – 1985 (spoluautoři V. Pivcová a J. Švehla)
Jak jsem proskotačil život – 1993
Jednalo se o dlouholetého člena činohry Národního divadla v Praze jenž na divadle i ve filmu proslul zejména jako herec menších či epizodních rolí.
V roce 1939 maturoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a začal studovat lékařskou fakultu UK. Po uzavření vysokých škol nacisty přešel na dramatické oddělení pražské konzervatoře, které v roce 1944 úspěšně absolvoval. V letech 1945/1946 byl členem divadla E.F.Buriana, v letech 1947 až 1951 byl angažován v Divadle na Vinohradech. V sezóně 1951/1952 působil na Slovensku ve Zvolenu. V letech 1953 až 1981 pak již působil na scéně Národního divadla. Při svém angažmá v ND ještě hostoval v Hudebním divadle v Karlíně (1966/1967) a ve Viole (od roku 1977) a pracoval často v rozhlase a televizi.
Mezi svými divadelními kolegy byl poměrně oblíbený pro svoji mimořádně družnou a společenskou povahu, výborné vypravěčské umění. Proslul též jako výborný imitátor Jana Pivce a Jaroslava Vojty, uměl imitovat i některé slavné československé politiky jako byli Gustáv Husák, Zdeněk Nejedlý či Dr. Edvard Beneš. Byl znám také jako velký sběratel anekdot a různých historek z hereckého, divadelního a filmového prostředí (zejména z Národního divadla, kde byl kronikářem tzv. Klubu dobráků), které nejen rád a s chutí vyprávěl, ale i s oblibou publikoval v novinách a časopisech. Uměl také výborně německy, vystupoval často i v rakouském rozhlasu. Jeho celoživotním přítelem byl český herec František Filipovský.
Literární dílo
Bohumil Bezouška napsal sám či jako spoluautor několik knížek z divadelního prostředí, kde vzpomíná na své kolegy herce, mnohdy už nebožtíky, a dává k lepšímu humorné historky z divadelního prostředí, včetně založení a existence Klubu dobráků a CAMU (cikánská akademie múzických umění).
Tajnosti zákulisí – 1971
Adaptace není legrace (Dnes šnajdrujeme) – 1977
Thespidova kára Jana Pivce – 1985 (spoluautoři V. Pivcová a J. Švehla)
Jak jsem proskotačil život – 1993