Bohumil Laušman byl český sociálnědemokratický politik. Od mládí byl činný v sociálně demokratické straně a spřízněných hnutích.

Po okupaci Československa odešel na západ do exilu, byl členem československé státní rady v Londýně (1940-1945). Účastnil se Slovenského národního povstání jako člen vojenské rady Hlavního štábu partyzánského hnutí v Československu.

V březnu 1945 se účastnil moskevských porad projednávajících složení a program Národní fronty. Po válce byl členem předsednictva ČSSD (1945-1948), ministrem průmyslu (1945-1947), krátce před únorem byl pak jakožto kompromis mezi prokomunistickým a ke komunistům rezervovaným křídlem zvolen jejím předsedou. Je mu vyčítáno, že jeho nerozhodný postoj přispěl k úspěšnosti komunistického převratu. V únoru se stal náměstkem předsedy vlády. V červnu téhož roku ukončil svoji politickou činnost a stal se řiditelem Slovenských elektráren v Bratislavě.

V roce 1949 emigroval do Jugoslávie a poté žil v Rakousku. V roce 1953 jej agenti StB z Rakouska unesli zpět do Československa, kde byl nejprve internován a poté odsouzen k 17 letům vězení. Zemřel za záhadných okolností v Ruzyňské věznici. Podle informací, které zveřejnil 14.2.2007 deník Právo, mělo ke smrti dojít z důvodu, že StB na vězněném zkoušela halucinogenní drogu a Laušmanovo srdce, oslabené více než desetiletým vězněním, toto testování nevydrželo.