Upravit profil
Charles Stuart Kaufman je scenárista oceněný Oscarem, který byl časopisem Premiere označený za jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí v Hollywoodu. Kaufman začínal v televizi, kde napsal dva díly seriálu Chris Elliott's Get a Life, dále několik...
Životopis
Charles Stuart Kaufman je scenárista oceněný Oscarem, který byl časopisem Premiere označený za jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí v Hollywoodu.
Kaufman začínal v televizi, kde napsal dva díly seriálu Chris Elliott's Get a Life, dále několik desítek dílů jiných seriálů, například Ned a Stacey a The Dana Carvey Show.
Poprvé se proslavil jako scenárista filmu V kůži Johna Malkoviche, za který získal nominaci na Oscara a cenu BAFTA. Napsal také scénář k filmu Slez ze stromu, režírovaný Michelem Gondry, dále spolupracoval se Spikem Jonzem jako scenárista k filmu Adaptace, za který získal další nominaci na Oscara a druhou cenu BAFTA. Adaptace vypráví příběh „Charlieho Kaufmana“, postavy, která je silně beletrizovanou verzí scenáristy. Ten ale ve skutečném životě nemá identické dvojče, je ženatý, a sotva se mu podařilo zažít drama, které sledujeme ve filmu.
Napsal také Milujte svého zabijáka, biografii Chucka Barrisa, moderátora zábavného programu, který se domníval, že je zároveň vrahem na objednávku pro CIA; režisérský debut George Clooneyho. Kaufman velmi kritizoval Georga Clooneyho za to, že zasahoval do scénáře Milujte svého zabijáka bez toho, aby s ním cokoliv konzultoval. V interview s Williamem Arnoldem řekl: „Obvykle scenárista dodá scénář a vypaří se. Já ne. Chci se na všem podílet od začátku do konce. A tito režiséři [Gondry, Jonze] to ví, a respektují.“
Jeho nejnovější scenáristický počin je Věčný svit neposkvrněné mysli, druhý film, při kterém spolupracoval s režisérem Michelem Gondrym, za který získal svou první Cenu akademie za originální scénář a třetí ocenění BAFTA. David Edelstein popsal tento film v časopise Slate takto: „Strašná pravda obrácená naruby Philipom K. Dickem, s odkazy na Samuela Becketta, Chrisa Markera, Johna Guarea — největších dramatiků současného rozbitého vědomí. Ale zápletka je čistě kaufmanovská.“
Zajímavým modelem v Kaufmanově práci je, že se často zaměřuje na introvertní, svým způsobem stydlivé mužské protagonisty a dominantní ženy. Toto vidíme ve filmech Věčný svit neposkvrněné mysli (Joel/Clementine), Adaptace (Charlie) a v V kůži Johna Malkoviche (Craig/Maxine).
Žije v Pasadene, ve státě Kalifornie.
Divadlo
Naposledy napsal a režíroval hru Naděje opouští divadlo, část výhradně zvukové produkce Theater of the New Ear. V této hře hrají takové hvězdy jako Meryl Streep, Hope Davis a Peter Dinklage. V rámci hry to byla poslední věc, kterou Charlie Kaufman (postava) napsal předtím než spáchal sebevraždu. Název se vztahuje na postavu Hopa Davisa, který „opouští divadlo.“
Literatura
Mezi oblíbené spisovatele Charlieho Kaufmana patří Franz Kafka, Samuel Beckett, Stanisław Lem, Philip K. Dick, Flannery O'Connor, Stephen Dixon, Shirley Jackson a Patricia Highsmith. V Kaufmanově díle můžeme najít reference na další osobnost literatury, Italo Svevo. Jedna z jeho postav je po něm pojmenovaná (Mary Svevo ve Věčný svit neposkvrněné mysli), a Svevův román La Coscienza di Zeno (Zenova zpověď, nebo Zenovo svědomí, 1923) mají s Kaufmanovou tvorbou důležitou spojitost.
Kaufman začínal v televizi, kde napsal dva díly seriálu Chris Elliott's Get a Life, dále několik desítek dílů jiných seriálů, například Ned a Stacey a The Dana Carvey Show.
Poprvé se proslavil jako scenárista filmu V kůži Johna Malkoviche, za který získal nominaci na Oscara a cenu BAFTA. Napsal také scénář k filmu Slez ze stromu, režírovaný Michelem Gondry, dále spolupracoval se Spikem Jonzem jako scenárista k filmu Adaptace, za který získal další nominaci na Oscara a druhou cenu BAFTA. Adaptace vypráví příběh „Charlieho Kaufmana“, postavy, která je silně beletrizovanou verzí scenáristy. Ten ale ve skutečném životě nemá identické dvojče, je ženatý, a sotva se mu podařilo zažít drama, které sledujeme ve filmu.
Napsal také Milujte svého zabijáka, biografii Chucka Barrisa, moderátora zábavného programu, který se domníval, že je zároveň vrahem na objednávku pro CIA; režisérský debut George Clooneyho. Kaufman velmi kritizoval Georga Clooneyho za to, že zasahoval do scénáře Milujte svého zabijáka bez toho, aby s ním cokoliv konzultoval. V interview s Williamem Arnoldem řekl: „Obvykle scenárista dodá scénář a vypaří se. Já ne. Chci se na všem podílet od začátku do konce. A tito režiséři [Gondry, Jonze] to ví, a respektují.“
Jeho nejnovější scenáristický počin je Věčný svit neposkvrněné mysli, druhý film, při kterém spolupracoval s režisérem Michelem Gondrym, za který získal svou první Cenu akademie za originální scénář a třetí ocenění BAFTA. David Edelstein popsal tento film v časopise Slate takto: „Strašná pravda obrácená naruby Philipom K. Dickem, s odkazy na Samuela Becketta, Chrisa Markera, Johna Guarea — největších dramatiků současného rozbitého vědomí. Ale zápletka je čistě kaufmanovská.“
Zajímavým modelem v Kaufmanově práci je, že se často zaměřuje na introvertní, svým způsobem stydlivé mužské protagonisty a dominantní ženy. Toto vidíme ve filmech Věčný svit neposkvrněné mysli (Joel/Clementine), Adaptace (Charlie) a v V kůži Johna Malkoviche (Craig/Maxine).
Žije v Pasadene, ve státě Kalifornie.
Divadlo
Naposledy napsal a režíroval hru Naděje opouští divadlo, část výhradně zvukové produkce Theater of the New Ear. V této hře hrají takové hvězdy jako Meryl Streep, Hope Davis a Peter Dinklage. V rámci hry to byla poslední věc, kterou Charlie Kaufman (postava) napsal předtím než spáchal sebevraždu. Název se vztahuje na postavu Hopa Davisa, který „opouští divadlo.“
Literatura
Mezi oblíbené spisovatele Charlieho Kaufmana patří Franz Kafka, Samuel Beckett, Stanisław Lem, Philip K. Dick, Flannery O'Connor, Stephen Dixon, Shirley Jackson a Patricia Highsmith. V Kaufmanově díle můžeme najít reference na další osobnost literatury, Italo Svevo. Jedna z jeho postav je po něm pojmenovaná (Mary Svevo ve Věčný svit neposkvrněné mysli), a Svevův román La Coscienza di Zeno (Zenova zpověď, nebo Zenovo svědomí, 1923) mají s Kaufmanovou tvorbou důležitou spojitost.