Je synem vojáka z povolání a profesionální hudebnice.

Po maturitě navštěvoval v letech 1973-74 herecké kurzy v pařížském Centre de la rue Blanche a pak se stal členem divadelního souboru Stuarta Seideho, pod jehož režijním vedením účinkoval mj. v Shakespearově hře Troilus a Cressida (1973), v dramatech Johna Forda To je škoda, že jsi děvka (1975) a Victora Huga Opatření pro opatření (1977).

Před film. kamerou debutoval malou rolí špiona v psychologickém dramatu podle románu Gillese Perraulta Akta 51 (r. M. Deville). S Devillem pak ještě několikrát spolupracoval.

Jako herecká naděje získal Césara 1982 za úlohu pouťového artisty Christopha, který se pokouší se svou manželkou (Sylvie Orcierová) a dvěma dětmi o nezávislý způsob života, ve filmu Family Rock (r. J. Pinheiro).

Od pol. 80. let na sebe stále výrazněji upozorňoval v dramaticky laděných filmech, kde mohl uplatnit také své hudební schopnosti: rockový kytarista a zpěvák Rego, jeden ze dvou bratrů, jimž se do cesty neustále staví různé problémy, v nostalgickém pohledu na mládež poč. 60. let Vzpomínky, vzpomínky (r. A. Zeitoun); mladý učitel hry na kytaru David Aurphet, který se stane nástrojem lásky a intrik jedné rodiny, v erotickém thrilleru podle románu Reného Belletta Nebezpečí z prodlení (r. M. Deville) a houslový virtuos Simon, jemuž pomůže ze závislosti na alkoholu kolega z orchestru (Jean-Louis Trintignant), v psychologickém dramatu Žena mého života (r. R. Wargnier).

Působivý výkon, jímž se ucházel o Césara 1987, podal v úloze pohodlného příslušníka maloburžoazie Charlese, který se kvůli lásce k jedné dívce (Nathalie Bayeová) zapojí do protifašistického odboje, ve film. adaptaci románu Françoise Saganové Válkou znaveni (r. R. Enrico).

Roku 1983 se vrátil rovněž k divadlu, kde slavil úspěch ve hře Jérôma Savaryho D'Artagnan na scéně Théâtre de Chaillot v Mogadoru.

V roce 1981 natočil krátký dokumentární film o MFF v Cannes pod názvem Off a roku 1985 se stal laureátem Ceny Jeana Gabina.