Claude Lelouch již od počátku své kariéry, která sahá do šedesátých let, procházel různými dobami a trendy a stále se pohyboval mezi velkými produkcemi ale i nejkomornějšími filmy. Tvorba Clauda Lelouche je populární a autorská zároveň. Jeho celovečerní snímky nenechaly publikum nikdy lhostejné. Patří do velmi úzkého okruhu francouzských režisérů, kterým se podařilo opakovaně překonat se svými filmy miliónovou návštěvnost.

V roce 1957 v Moskvě při tajném natáčení života v SSSR se u něj zrodí nadšení pro film. Po vojenské službě, kterou absolvoval roku 1960 v Armádním kinematografickém sboru se rozhodne osamostatnit a založí produkční společnost Les Films 13. Ve stejném roce debutuje snímkem „Le propre de l'homme“. Druhým celovečerním filmem „Nemluvte mi o lásce“ (L'amour avec des si, 1962), financovaným z příjmů z režie reklamních snímků, se dobře zapíše u kritiky. S několika přáteli natáčí film „Une fille et des fusils“ (1964), za který získá několik ocenění na filmových festivalech.

Převratným rokem v jeho kariéře se stává rok 1966, kdy Claude Lelouch získává Zlatou Palmu na MFF v Cannes za oslnivé melodrama „Muž a žena“, kam osadil mýtickou hereckou dvojici Anouk Aimée et Jean-Louise Trintignanta. Film získá dva Oskary a dalších 42 mezinárodních cen.

Claude Lelouch poté napsal a natočil víc než třicet celovečerních snímků, úspěšných i neúspěšných, aniž by kdy přestal věřit ve své štěstí, z nichž jsou nejpozoruhodnější „L’aventure, c’est l’aventure“ (1972 MFF Cannes), „Žít a užít“ (Vivre pour vivre, 1967), „Daleko od Vietnamu“ (Loin du VietNam, 1967), „Grenoble“ (13 Jours en France, 1968 MFF Cannes), „Život, láska, smrt“ (La Vie, l’Amour, la Mort, 1968), „Viděno osmi“ (Jeux Olympiques de Munich,1972), „Jiný muž, jiná šance“ (Un autre homme, une autre chance 1977), „Edith a Marcel“ (Edith et Marcel, 1983), „Viva la vie!“ (1984 MFF Benátky), „Muž a žena po dvaceti letech“ (Un homme et une femme, vingt ans déjà, 1986) „Cesta zhýčkaného dítěte“ (Itinéraire d’un enfant gâté, 1988 nominace na Césara), „Jsou dny a úplňky“ (Il y a des jours… et des lunes, 1990 MFF Benátky), „Bídníci 20. století“ (Les Misérables, 1994 Zlatý glóbus), „A nyní…Dámy a panové“ (And Now…Ladies & Gentlemen, 2002 MFF Cannes).