Jeho rodina pochází ze Švýcarska. Po smrti otce, který byl inženýrem u petrolejářské společnosti v Pechelbronnu, se rodina usadila v Paříži.

Po ukončení středoškolských studií pracoval jako bankovní úředník a současně začal navštěvovat herecké kurzy Charlese Dullina v divadle l'Ateliér. V hereckém vzdělávání pak pokračoval u Georgese Leroye na pařížské Konzervatoři (1949-53).

Hereckou kariéru zahájil na divadelních scénách, kde vytvořil celou řadu významných rolí. Roku 1955 si ho všiml režisér René Clair a svěřil mu roli Clauda ve své legendární komedii Velké manévry.

Během 60. let se nejlépe osvědčil v tragikomických postavách mladých mužů, jejichž chování a činy vyvolávají v okolí značné zmatky: geniální restaurátor starých rukopisů Georges Matouzec, pro něhož se falšování matričních dokladů stane výnosným podnikem, v kriminální komedii Přátelé kopretiny (r. J.-P. Mocky); schopný úředník Christian Martin, který svými překvapujícími požadavky uvrhne svého zaměstnavatele (Louis de Funès) do soukolí omylů, v přepisu divadelní komedie Clauda Magniera Oskar (r. É. Molinaro).

Zvládl však i náročnější polohy: lékař, který spolu s dalšími třemi důstojníky (Jean Rochefort, Jacques Perrin a Jacques Dufilho) slouží za trest na pomocné rybářské lodi, v psychologickém dramatu Krab-bubeník (r. P. Schoendoerffer); inteligentní, cynický a záludný komisař z kontrašpionážního oddělení Ballestrat, soupeřící při pátrání po nebezpečném zločinci s kolegou ze speciálního oddílu boje proti gangsterům (Claude Brasseur), v kriminálním dramatu podle skutečné události Válka policajtů (r. R. Davis).

Cenou na MFF v San Sebastianu 1968 byl odměněn jeho výkon v hlavní roli Clauda Riddera, jehož život je v rámci vědeckého experimentu vrácen zpátky o jeden rok, ve snímku Miluji tě, miluji tě (r. A. Resnais).

Od roku 1977 se objevoval ve filmu sporadicky a zcela se věnoval divadlu.V roce 1976 debutoval na jevišti Comédie Française v Mussetově tragédii Lorenzaccio. Spolu s Claudem Brasseurem exceloval na scéně divadla Montparnasse ve hře Jean-Clauda Brisvilla Večeře, v jejíž stejnojmenné film. verzi (r. É. Molinaro) si zopakoval roli zrádného francouzského politika přelomu 18. a 19. století Talleyranda-Périgorda (nominace na Césara 1992).

Napsal dvě divadelní hry, ve kterých také hrál: Le zouave (1975, Zuáv) a Un habit pour l'hiver (1979, Šaty na zimu).

V 90. letech se nejčastěji objevuje v úlohách seriózních mužů většinou v historických filmech, z nichž mnohé vycházejí ze známých literárních předloh: vévoda de Crassac ve volném pokračování Dumasových mušketýrských příběhů D'Artagnanova dcera (r. B. Tavernier), Chamblin v adaptaci Balzacova románu Plukovník Chabert (r. Y. Angelo), dr. Max Demant v ekranizaci románu Josepha Rotha Pochod Radeckého (r. A. Corti, G. Roll), generál Pitard de Lauzier v ekranizaci románu Rogera Vercela Kapitán Conan (r. B. Tavernier), hrabě de Sainteville v psychologickém dramatu podle románu Louise Aragona Krásné léto 1914 (r. Ch. de Chalonge), otec malíře Toulouse-Lautreca (Régis Royer) ve výpravném životopisném filmu Lautrec (r. R. Planchon).

Několikrát navštívil Prahu (poprvé 1945 a naposled 1993). Jeho manželkou je od roku 1959 herečka Catherine Richová.