Clinton Richard Dawkins je britský zoolog, etolog a biolog. Na širší veřejnost má vliv jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie. Před svým odchodem do důchodu v roce 2008 působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Dále působí jako...
Životopis
Clinton Richard Dawkins je britský zoolog, etolog a biolog. Na širší veřejnost má vliv jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie. Před svým odchodem do důchodu v roce 2008 působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Dále působí jako spisovatel.
Mládí
Do Velké Británie se s rodiči přestěhoval jako osmiletý. Ukončil Oundle School v hrabství Northampton a pokračoval studiem zoologie na Balliol College v Oxfordu, kde byl žákem nositele Nobelovy ceny etologa Nikolaase Tinbergena. V letech 1967-1969 byl asistentem na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Kariéra
Pozornost světové veřejnosti upoutal v roce 1976 knihou Sobecký gen (česky publikována v roce 1998). Jím částečně vytvořená a částečně popularizovaná teorie sobeckého genu se rychle rozšířila a stala se součástí širokého povědomí. Dawkins dokazuje, že základní evoluční jednotkou jsou geny, které – ač samy pasivní – vyvolávají složité reakce vedoucí až ke vzniku složitých biologických strojů pro zachování a šíření genu, mezi které patří i člověk.
V knize píše: „Ve skutečnosti není těžké si představit molekulu, která tvoří své kopie, stačí, aby se vytvořila jednou, berte replikátor jako šablonu či chemický vzor. Předpokládejme, že každá tato molekula má jistou přilnavost vůči molekulám stejného typu. Když se pak do její blízkosti dostane stavební jednotka, vůči které má afinitu, už u ní zůstane.“
Právě teorie sobeckého genu vedla Dawkinse k proklamaci kontroverzní teorie memetické. Podle ní se podobně jako geny replikují i informační řetězce, které pojmenoval mem. Po dlouhých kontroverzích bylo slovo mem zahrnuto do Oxfordského slovníku angličtiny. Počáteční nadšení touto teorií opadlo koncem devadesátých let dvacátého století kvůli těžké definovatelnosti pojmů. V současnosti je memetika vnímána jako metafora na hraně vědy a poezie, značná část jejího slovníku však vstoupila v běžné užívání.
V roce 1982 potvrdil svou pozici na světovém intelektuálním fóru bestsellerem The Extended Phenotype (česky: Rozšířený fenotyp).
Jeho zapálení pro věc mu vyneslo přezdívku Darwinův rotvajler po vzoru přezdívky Thomase Huxleye Darwinův buldok.
Vztah k náboženství
Dawkins je ateista a ostře vystupuje proti náboženství, ve kterém spatřuje analogii počítačového viru šířícího se mezi lidskými mozky, jak popisuje ve svém eseji Viruses of the Mind (česky: Viry mysli) z roku 1991. Spolu se Samem Harrisem, Christopherem Hitchensem a Danielem Dennettem je považován za ústřední postavy nového ateismu. Pro televizní stanici Channel 4 připravil dvoudílný dokumentární pořad kritizující náboženství. Nese titul Kořen všeho zla? a byl vysílán v lednu 2006.
Ocenění
Dawkins je nositelem čestných doktorátů na univerzitách ve Westminsteru, Durhamu a Hullu. Další obdržel na Open University, St. Andrew University a Australian National University.
V roce 1997 byl zvolen členem Královské literární společnosti a o tři roky později Královské přírodovědecké společnosti. Je viceprezidentem Britské humanistické asociace a čestným patronem Trinity College University Philosophical Society.
Další ocenění:
Cena Královské literární společnosti (1987), Literární cena Los Angeles Times (1987), Stříbrná plaketa Londýnské zoologické společnosti (1989), Cena Michaela Faradaye (1990), Nakayamova cena (1994), Humanista roku (1996), Kistlerova cena (2001), Vyznamenání prezidenta Italské republiky (2001), Kelvinova cena Královské filozofické společnosti v Glasgow (2002), Shakespearova cena Nadace Alfreda Toepfera (2005), Deschnerova cena (2007).
V roce 2004 zvítězil v hlasování čtenářů magazínu Prospect o sto nejvýznamnějších britských intelektuálů s náskokem dvojnásobku hlasů před držitelem druhého místa.
Zmínky v kultuře
V reakci na jeho knihu Boží blud parodovali Dawkinse i autoři animovaného seriálu South Park. V roce 2015 se podílel na tvorbě osmého studiového alba finské symphonic-metalové kapely Nightwish "Endless Forms Most Beautiful". Sám načetl mluvené slovo, jako podklad k některým písním.
Mládí
Do Velké Británie se s rodiči přestěhoval jako osmiletý. Ukončil Oundle School v hrabství Northampton a pokračoval studiem zoologie na Balliol College v Oxfordu, kde byl žákem nositele Nobelovy ceny etologa Nikolaase Tinbergena. V letech 1967-1969 byl asistentem na Kalifornské univerzitě v Berkeley.
Kariéra
Pozornost světové veřejnosti upoutal v roce 1976 knihou Sobecký gen (česky publikována v roce 1998). Jím částečně vytvořená a částečně popularizovaná teorie sobeckého genu se rychle rozšířila a stala se součástí širokého povědomí. Dawkins dokazuje, že základní evoluční jednotkou jsou geny, které – ač samy pasivní – vyvolávají složité reakce vedoucí až ke vzniku složitých biologických strojů pro zachování a šíření genu, mezi které patří i člověk.
V knize píše: „Ve skutečnosti není těžké si představit molekulu, která tvoří své kopie, stačí, aby se vytvořila jednou, berte replikátor jako šablonu či chemický vzor. Předpokládejme, že každá tato molekula má jistou přilnavost vůči molekulám stejného typu. Když se pak do její blízkosti dostane stavební jednotka, vůči které má afinitu, už u ní zůstane.“
Právě teorie sobeckého genu vedla Dawkinse k proklamaci kontroverzní teorie memetické. Podle ní se podobně jako geny replikují i informační řetězce, které pojmenoval mem. Po dlouhých kontroverzích bylo slovo mem zahrnuto do Oxfordského slovníku angličtiny. Počáteční nadšení touto teorií opadlo koncem devadesátých let dvacátého století kvůli těžké definovatelnosti pojmů. V současnosti je memetika vnímána jako metafora na hraně vědy a poezie, značná část jejího slovníku však vstoupila v běžné užívání.
V roce 1982 potvrdil svou pozici na světovém intelektuálním fóru bestsellerem The Extended Phenotype (česky: Rozšířený fenotyp).
Jeho zapálení pro věc mu vyneslo přezdívku Darwinův rotvajler po vzoru přezdívky Thomase Huxleye Darwinův buldok.
Vztah k náboženství
Dawkins je ateista a ostře vystupuje proti náboženství, ve kterém spatřuje analogii počítačového viru šířícího se mezi lidskými mozky, jak popisuje ve svém eseji Viruses of the Mind (česky: Viry mysli) z roku 1991. Spolu se Samem Harrisem, Christopherem Hitchensem a Danielem Dennettem je považován za ústřední postavy nového ateismu. Pro televizní stanici Channel 4 připravil dvoudílný dokumentární pořad kritizující náboženství. Nese titul Kořen všeho zla? a byl vysílán v lednu 2006.
Ocenění
Dawkins je nositelem čestných doktorátů na univerzitách ve Westminsteru, Durhamu a Hullu. Další obdržel na Open University, St. Andrew University a Australian National University.
V roce 1997 byl zvolen členem Královské literární společnosti a o tři roky později Královské přírodovědecké společnosti. Je viceprezidentem Britské humanistické asociace a čestným patronem Trinity College University Philosophical Society.
Další ocenění:
Cena Královské literární společnosti (1987), Literární cena Los Angeles Times (1987), Stříbrná plaketa Londýnské zoologické společnosti (1989), Cena Michaela Faradaye (1990), Nakayamova cena (1994), Humanista roku (1996), Kistlerova cena (2001), Vyznamenání prezidenta Italské republiky (2001), Kelvinova cena Královské filozofické společnosti v Glasgow (2002), Shakespearova cena Nadace Alfreda Toepfera (2005), Deschnerova cena (2007).
V roce 2004 zvítězil v hlasování čtenářů magazínu Prospect o sto nejvýznamnějších britských intelektuálů s náskokem dvojnásobku hlasů před držitelem druhého místa.
Zmínky v kultuře
V reakci na jeho knihu Boží blud parodovali Dawkinse i autoři animovaného seriálu South Park. V roce 2015 se podílel na tvorbě osmého studiového alba finské symphonic-metalové kapely Nightwish "Endless Forms Most Beautiful". Sám načetl mluvené slovo, jako podklad k některým písním.