Dagmar Havlová Veškrnová se narodila v Brně 22. 3. 1953. Po ukončení studia na konzervatoři nastoupila na Janáčkovu akademii múzických umění, kterou zakončila absolutoriem v roce 1975. Ještě v době studia na JAMU si nadané herečky všiml režisér Juraj Herz, který ji přizval k talentovým zkouškám na film Holky z porcelánu. Dagmar, tehdy Veškrnová, vyhrála všechna 3 kola konkurzu a dostala svou první filmovou roli v dnes již kultovním snímku Holky z porcelánu, který z ní rázem udělal novou československou hvězdu (1974). Za nejlepší herecký výkon byla debutující Dagmar Veškrnová odměněna cenou Malé zlaté slunce na Mezinárodním filmovém festivalu v Trutnově. O rok později získala toto ocenění i na MFF v Banské Bystrici za film Holka na zabití. Její filmová kariéra se rozlétla rychlostí komety a Dagmar Veškrnová se stala jednou z nejobsazovanějších filmových hereček s bohatým a široce rozprostřeným hereckým rejstříkem. Filmový publicista Jaroslav Sedláček řekl o jejím talentu: „Opravdu dobrých filmových komiček za těch skoro 115 let československého a českého filmu jsme moc neměli. Ale do extraligy komiček bych dal Natašu Gollovou, Jiřinu Bohdalovou, Ivu Janžurovou a Dagmar Veškrnovou. A když bych ještě porovnal třeba Natašu Gollovou a Dagmar Veškrnovou, tak Nataša Gollová hrála, kdežto Dagmar Veškrnová jako by se tou postavou stala. Když divák nemá šanci poznat, že herečka něco hraje, tak to je opravdu něco vzácného.“

V rozsáhlé filmografii Dagmar Havlové Veškrnové, která čítá více než 50 celovečerních filmů a přes 300 televizních inscenací, najdeme mnoho titulů, jež jsou věnovány dětem. Pro dětského diváka hrála poprvé ve svých čtrnácti letech, kdy na roli Verunky v Karafiátových Broučcích (1968) vypsalo Národní divadlo v Brně konkurz a Dagmar Veškrnová v tomto konkurzu zvítězila.

Mezi nejznámější tituly určené dětskému divákovi, v nichž Dagmar Havlová Veškrnová hrála, patří komedie Věry Plívové-Šimkové Jak se točí Rozmarýny (1977), která nechává nahlédnout do světa filmové branže. Nezapomenutelnou se stala její maminka v televizní minisérii Jindřicha Poláka Chobotnice z druhého patra (1986), jež vzbudila velký divácky ohlas a je dodnes pravidelně reprizována. Do dětských myslí se nezapomenutelně zapsala také další rolí laskavé maminky v šestidílném seriálu Bylo nás pět (1994) nebo postavou lékařky v televizním seriálu Když se slunci nedaří (1995). Dětské i dospělé diváky oslnila rolí krasojezdkyně na koni v seriálu Cirkus Humberto (1988). V televizi Dagmar Havlová Veškrnová natočila řadu pohádek například: Hejkal (1978), O vysoké věži (1978), Ježčí kůže (1978), O hruškách ušatkách a jablíčku parohátku (1979), Jak se tančí brumbambule (1985), O závojích bez nevěst (1983), Andula a pán pětiočko (1983), Princezny nejsou vždy na vdávání (1985), O princezně na klíček (1987), O princi Bečkovi (1988), My se vlka nebojíme (1988), Sedm sestřiček (1988), Království stromů (1989), Jaké vlasy má zlatovláska (1992), Vodnická čertovina (1995), Kulihrášek a zakletá princezna (1995), Šťastný smolař (2012).

Dagmar Havlová Veškrnová je rovněž velmi respektovanou divadelní herečkou. Přestože se na startu své herecké kariéry objevovala ve filmu v rolích komediálního charakteru, na divadle hned zpočátku ztvárňovala postavy dramatické a tragické. Za všechny jmenujme například Táťáňu v Puškinově Oněginovi (1974) nebo Janu v Anouilhově Skřivánkovi (1970). Svoji profesionální divadelní kariéru začala v divadle Husa na provázku. Zde excelovala ve hře Vladimíra Párala Profesionální žena (1974), později přešla do Prahy do Divadla Jiřího Wolkera, kde odehrála řadu významných rolí jako například Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy (1978) nebo Checcu v Poprasku na laguně. Od roku 1979 je členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnila mnoho náročných rolí vyžadujících vyspělé charakterní herectví. Mezi její nejvýraznější jevištní výkony té doby patří role Lady Macbeth (1991) a Gazdina roba (1992) považovaná kritiky za inscenaci desetiletí, v níž za byla titulní roli odměněna diváckou cenou Alfréd. Hlavní rolí ve Strindbergově Královně Kristině (1995) se dočasně loučila s diváky a za posledních sedm představení byl vybrán výtěžek téměř 5 milionů korun, který Dagmar Havlová Veškrnová poukázala přes svou nadaci VIZE 97 lidem postižený tehdejšími povodněmi.

V roce 1997 se Dagmar Havlová Veškrnová provdala za prezidenta Václava Havla. Přerušila svoji velmi úspěšnou hereckou kariéru, aby se mohla poctivě zhostit úlohy první dámy České republiky. Až do roku 2003 tak plnila povinnosti vyplývající z postavení manželky hlavy státu. V té době neexistoval úřad ombudsmana, a tak první dáma částečně přebírala jeho funkci a kupříkladu vyřizovala různé žádosti občanů o pomoc, kromě plnění společenské a reprezentační úlohy manželky státníka.

V roce 1998 byla vznikla Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 sloučením Nadace Václava a Olgy Havlových s Nadací VIZE 97, kde zakladatelka a předsedkyně Správní rady dodnes velmi aktivně působí (www.vize.cz).

Na jeviště Divadla na Vinohradech se Dagmar Havlová vrátila v roce 2006 rolí Kathlen Hoganové ve hře Israela Horovitze Chvíle pravdy. Po ní následovaly další významné role ze světového repertoáru – Ljubov Raněvská v Čechovově Višňovém sadu (2008), Marie Stuartovna (2010) v Schillerově stejnojmenném dramatu, Roxana (2011)v Kohoutově přepisu Rostandova Cyrana z Bergeracu, Rebeka (2013) v Ibsenově dramatu Rebeka (Rosmersholm) a baronka Glembayová-Castelli v Krležově hře Rod Glembayů (2014). Za obě poslední role získala ocenění diváků August.

Na televizní obrazovku se vrátila televizním filmem Kanadská noc (2008) a na filmové plátno filmem Normal (2009).

Dagmar Havlová Veškrnová spolupracovala s řadou renomovaných režisérů a scenáristů. Za symbolické spojení můžeme považovat film Odcházení (2011), který Václav Havel napsal pro svoji ženu a také ho sám režíroval. Za poctu vynikající herečce lze považovat povídkovou trilogii Setkání s hvězdou: Dagmar Havlová (2012), kde herečka excelovala ve třech vynikajících hereckých proměnách. Dagmar Havlová Veškrnová rovněž nechyběla v cyklu komorních televizních příběhů Nevinné lži (2013) a v seriálu Sanitka 2 (2013) v roli primářky nemocnice.

Dagmar Havlová Veškrnová získala celou řadu ocenění za herecké výkony, ale také za svoji charitativní činnost.

• 1997 – Velká stuha Řádu renesance (Grand Cordon of Al Nahda Decoration), udělená během státní návštěvy Jordánska v září 1997, jako druhé nejvyšší státní vyznamenání
• 2001 – Cena Niky
• 2001 – Cena Masarykovy akademie umění za herectví
• 2002 – Čestný doktorát České lékařské společnosti J. E. Purkyně za nastolení bezplatné prevence rakoviny tlustého střeva a konečníku
• 2003 – Osobnost města Brno – Židenice
• 2004 – American friends of the Czech Republic
• 2004 – Hrnec smíchu za celoživotní přínos filmu, Polsko
• 2005 – Hercova mise za celoživotní herecké mistrovství, MFF Trenčianské Teplice
• 2007 – Cena za přínos české komedii, Novoměstský Hrnec smíchu
• 2009 – Cena "Smích léčí", ONKOCET EUROPE o.p.s.
• 2013 – Organizace American Friends of the Czech Republic (Američtí přátelé České republiky) za vynikající vedení Nadace VIZE97 avýznamné přínosy pro zlepšení občanské společnosti.
• 2014 – Vítězka diváckého hlasování - ankety televizní popularity TýTý jako nejoblíbenější Herečka a poprvé jako Absolutní vítěz všech kategorií.
• 2014 – Cena vinohradského diváka August za nejlepší ženský herecký výkon sezony za Ibsenovu Rebeku.
• 2016 – Cena vinohradského diváka August za nejlepší ženský herecký výkon sezony za Krležovu baronku Glembayovou-Castelli.