Do mezinárodního povědomí vstoupil třemi velkými rolemi nezakotvených mladíků vždy stejného jména Alex v Caraxových existenciálních melodramatech o mladých lidech, vyhoštěných na okraj společnosti, proti které se bouří zoufalými gesty a před kterou brání svoji osudovou lásku či vztah, zhusta odsouzený ke zmaru.

V psychologickém dramatu Když chlapec potká dívku představuje osamělého a frustrovaného Pařížana těsně před nástupem do armády, který se sblíží se zhrzenou dívkou (Mireille Perrierová).

V gangsterském příběhu Zlá krev ztělesnil osiřelého, málomluvného podvodníčka, živícího se pouliční hrou s kartami, který se zaplete do krádeže nebezpečného preparátu.

Strhující výkon podal v úloze pařížského bezdomovce a polykače ohně, prožívajícího vášnivou a beznadějnou lásku ke slepnoucí dívce (Juliette Binocheová), v nákladném dramatu Milenci z Pont-Neuf.

Působivou kreaci předvedl po boku Pierra Richarda a Catherine Deneuveové v postavě výstředního šachového génia Maxe v historickém dramatu Šachová partie (r. Y. Hanchar).

Do galerie jeho bizarních hrdinů zapadá také úloha nesmělého plavčíka ze starých lázní Antona ve stylizované komedii Tuvalu (r. V. Helmer) a postava veterána cizinecké legie Galoupa v dramatu Pěkná práce (r. C. Denisová).

Od 80. let působí rovněž na různých divadelních scénách v Paříži (La Cabane de l'Odéon, Théâtre de la Bastille, Théâtre du Trianon) a mimo ni (Lausanne, Avignon, Créteil), kde účinkoval např. v Čechovově Rackovi (1986), v dramatech Gabora Rassova Zločinný život Richarda III. (1994/96) a Neron (1997) a v dramatu Zéno Biana Idiot, poslední noc (1999) podle Dostojevského románu.