Pochází ze staré měšťanské rodiny. Studovala architekturu a navštěvovala divadelní školu Alessandra Fersena.

První kroky do světa divadla učinila jako asistentka režie (1979 asistovala Luigimu Squarzinovi při inscenaci Shakespearovy komedie Půjčka za oplátku). Pak se podílela na přípravě filmu Michelangela Antonioniho Pátrání po jedné ženě (1982).Potom se zapsala na Akademii dramatických umění v Římě a s představením Čáry a kouzla se zúčastnila festivalu ve Spolettu.

Jako herečka debutovala před film. kamerou vedlejší úlohou vnadné, ale nesmírně pobožné dívky Noemi, do níž se zamiloval movitý architekt (Gastone Moschin), který se proto rozhodl věnovat církevnímu životu, v hořké komedii Moji přátelé II. (r. M. Monicelli).

Životní šanci, kterou jí následovně poskytl ruský režisér Andrej Tarkovskij ve svém psychologickém dramatu Nostalgie, dokonale naplnila. Postavě hrdé italské tlumočnice Eugenie a důvěrné přítelkyně ruského spisovatele (Oleg Jankovskij), trýzněného během studijního pobytu v Itálii steskem po rodné zemi, dodala spirituální rozměr.

I její další film. kariéra je spojena především s významnými evropskými tvůrci (Jean-Luc Godard, Neil Jordan, Stig Björkman, Klaus Maria Brandauer).

Za ztvárnění titulní role Trockého dcery Ziny Bronštejnové, o jejímž tragickém životě v Německu v období vzestupu nacismu pojednává britský snímek podle korespondence Trockého a jeho dcery Zina (r. K. McMullen), byla oceněna na festivalu Fantasporto 1986.

Svoji tajemně oduševnělou tvář propůjčila i jiné historické osobnosti, slavné špionce Mata Hari, v jednom díle dobrodrodružného TV seriálu Mladý Indiana Jones: Paříž, říjen 1916.