Po absolvování Akademie pro divadlo, film, rozhlas a televizi v Bělehradu nastoupil angažmá do Bělehradského dramatického divadla a od roku 1969 působil také v divadle Atelier 212.
Před film. kamerou debutoval koncem 60. let v dramatu Až budu...
Životopis
Po absolvování Akademie pro divadlo, film, rozhlas a televizi v Bělehradu nastoupil angažmá do Bělehradského dramatického divadla a od roku 1969 působil také v divadle Atelier 212.
Před film. kamerou debutoval koncem 60. let v dramatu Až budu mrtev (r. Ž. Pavlović), kde za svůj psychologicky jemně propracovaný portrét bezcharakterního fluktuanta Janka Bugarského, zvaného Jimmy Bárka, který se po neúspěšném pokusu o pěveckou kariéru vydává na cestu podvodů a krádeží, získal diplom na národním film. festivalu v Pule 1968.
Od nepříliš sympatických až ryze záporných postav lehkomyslných mladíků ze současnosti, jimž schází opravdový lidský vztah k druhým a vystupují jako nositelé životní destrukce (mj. Horoskop, Tři hodiny pro lásku a Závod o Velkou cenu), přešel postupně k jinému typu hrdinů, kteří se naopak dokáží obětovat pro své bližní a nemyslí přitom na vlastní prospěch: partyzán ve válečném dramatu Dívčí most (r. M. Stamenković) a učitel Miloš, jehož pedagogické praktiky jsou poznamenány nedávnou partyzánskou zkušeností, v lyrické komedii Tak... a jdeme dál (r. Z. Šotra).
Během 80. let se stal jedním z nejpopulárnějších domácích herců střední generace a navíc byl oceněn na festivalech v Pule: roku 1981 za roli krutého tureckého sultána Aliji, únosce ženy slavného srbského junáka Banoviče (Franco Nero), v historické fresce Banovič Strahinja (r. V. Mimica), a roku 1985 za roli násilníka Gara v alegorickém obrazu jugoslávské společnosti Život je krásný (r. B. Drašković).
Velkou příležitost ke konfrontaci svých hereckých kvalit s uměním proslulých světových hvězd (mj. Alida Valliová, Erland Josephson, Daniel Gélin a Raf Vallone) dostal jako protagonista společensko-psychologického filmu Sezóna míru v Paříži (r. P. Golubović), v němž ztělesnil jugoslávského novináře Dragana, který se během svého pracovního pobytu v Paříži zamiluje do mladé sochařky (Maria Schneiderová).
V sezoně 1982-83 se představil na jevišti pařížského divadla Thé#129tre de la Ville jako zloděj Vaska v Gorkého dramatu Na dně, které inscenoval rumunský režisér Luciano Pintilie.
V roce 1994 debutoval jako režisér povídkou Pigs and Pearls (Prasata a perly) z filmu Láska a nenávist: Evropské příběhy.
Jeho životní partnerkou je herečka Milena Dravićová, po jejímž boku hrál v několika filmech.
Před film. kamerou debutoval koncem 60. let v dramatu Až budu mrtev (r. Ž. Pavlović), kde za svůj psychologicky jemně propracovaný portrét bezcharakterního fluktuanta Janka Bugarského, zvaného Jimmy Bárka, který se po neúspěšném pokusu o pěveckou kariéru vydává na cestu podvodů a krádeží, získal diplom na národním film. festivalu v Pule 1968.
Od nepříliš sympatických až ryze záporných postav lehkomyslných mladíků ze současnosti, jimž schází opravdový lidský vztah k druhým a vystupují jako nositelé životní destrukce (mj. Horoskop, Tři hodiny pro lásku a Závod o Velkou cenu), přešel postupně k jinému typu hrdinů, kteří se naopak dokáží obětovat pro své bližní a nemyslí přitom na vlastní prospěch: partyzán ve válečném dramatu Dívčí most (r. M. Stamenković) a učitel Miloš, jehož pedagogické praktiky jsou poznamenány nedávnou partyzánskou zkušeností, v lyrické komedii Tak... a jdeme dál (r. Z. Šotra).
Během 80. let se stal jedním z nejpopulárnějších domácích herců střední generace a navíc byl oceněn na festivalech v Pule: roku 1981 za roli krutého tureckého sultána Aliji, únosce ženy slavného srbského junáka Banoviče (Franco Nero), v historické fresce Banovič Strahinja (r. V. Mimica), a roku 1985 za roli násilníka Gara v alegorickém obrazu jugoslávské společnosti Život je krásný (r. B. Drašković).
Velkou příležitost ke konfrontaci svých hereckých kvalit s uměním proslulých světových hvězd (mj. Alida Valliová, Erland Josephson, Daniel Gélin a Raf Vallone) dostal jako protagonista společensko-psychologického filmu Sezóna míru v Paříži (r. P. Golubović), v němž ztělesnil jugoslávského novináře Dragana, který se během svého pracovního pobytu v Paříži zamiluje do mladé sochařky (Maria Schneiderová).
V sezoně 1982-83 se představil na jevišti pařížského divadla Thé#129tre de la Ville jako zloděj Vaska v Gorkého dramatu Na dně, které inscenoval rumunský režisér Luciano Pintilie.
V roce 1994 debutoval jako režisér povídkou Pigs and Pearls (Prasata a perly) z filmu Láska a nenávist: Evropské příběhy.
Jeho životní partnerkou je herečka Milena Dravićová, po jejímž boku hrál v několika filmech.