Režisérka Drahomíra Králová, které kolegové z branže neřekli jinak než „Drahuše“, byla nejenom režisérkou, ale také pedagožkou. Hojně pracovala se studenty a v osobitých debatách i plamenných diskuzích věřila v návrat slavné školy české filmové hrané tvorby pro děti a mládež. Osud jí to ale nedopřál. Drahomíra Králová zemřela zcela nečekaně, na infarkt ve věku 76 let.

Ačkoliv se Drahomíra narodila v ruském hlavním městě, v Moskvě, vystudovala režii na pražské FAMU a po ukončení studií nastoupila r. 196o do Filmového studia Barrandov do výrobní skupiny dětského filmu. Nejmladším divákům zůstala Králová věrná po celou svou kariéru. Nejprve spolupracovala s Vorlíčkem (Případ Lupínek), pak s Vošmikem (Táto, sežeň štěně; Martin a devět bláznů; Na Žižkově válečném voze).

Obyčejné děti a zvířata se stávaly titulními hrdiny filmů, které Králová z převážné části své tvorby natočila v ženském režijním tandemu s Věrou Plívovou – Šimkovou. Šťastná souhra náhod čekala na Královou r. 1982 při její spolupráci na filmu Mrkáček Čiko. Uprostřed roztočené práce Plívová náhle onemocněla a tak realizaci filmu musela Králová dokončit sama. Ve zmiňované spolupráci vznikly také další filmy Tony, tobě přeskočilo; Jak se točí Rozmarýny; Páni kluci; Přijela k nám pouť nebo rodinná komedie Artuš, Merlin a Prchlíci.

Jako sólová režisérka debutovala Drahomíra Králová na celovečerním plátně až v r. 1984 filmem Vyhrávat potichu. Sama je podepsána i pod dalšími oblíbenými tituly Kam doskáče ranní ptáče; Království za kytaru; Vyhrávat potichu nebo pod filmem Potkal jsem ho v ZOO. Králová se za léta svého působení u filmu, naučila mistrně vést před kamerou i ty nejmenší dětské neherce, čehož je dokladem film Čarodějky z předměstí, kde spojila realitu všedního života s dětským světem plným fantazie a čarodějných kouzel.
Kromě práce u filmové kamery, natočila režisérka Králová také několik děl pro televizi.