Eduard Cupák se narodil 10.března 1932 v zajištěné brněnské rodině Václava a Antonie Cupákových. Malý Eduard nikdy nepoznal existenční útrapy.
Do klidného dětského světa malého Edy krutě zasáhla válka.Nacisté kvůli tisknutí falešných...
Životopis
Eduard Cupák se narodil 10.března 1932 v zajištěné brněnské rodině Václava a Antonie Cupákových. Malý Eduard nikdy nepoznal existenční útrapy.
Do klidného dětského světa malého Edy krutě zasáhla válka.Nacisté kvůli tisknutí falešných potravinových listků zatkli a v roce 1942 popravili jeho otce a babičku. Eduard zůstal sám s matkou. Ta ho začala brát do divadelního světa,který ho naprosto uchvátil.Sám si doma zaranžoval vlastní scénu, mamince klidně zabavil záclony a když potřeboval do Romea a Julie katafalk, bez rozpaků použil sousedův prasečí chlívek. Nebylo proto velkým překvapením, když se patnáctiletý Eduard Cupák v roce 1947 přihlásil do prvního ročníku dramatického oddělení Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně(v roce 1949 přejmenováno na Jamu). Eda už od prvního okamžiku mezi svými spolužáky vynikal.Od druhého ročníku už hostoval v brněnském Státním divadle.
V květnu 1951, těsně před závěrečnými zkouškami, byl Cupák veřejně odsouzen za homosexualní orientaci a potrestán.Kárná komise složená z jeho spolužáků(záviděla mu talent i úspěchy)rozhodla, že musí školu opustit bez možností angažmá. Od toho okamžiku měl Eduard povolen vstup do divadla pouze jako platící divák a hrozila mu práce v těžkém průmyslu. Ze zoufalé situace vytáhnul mladého herce režisér Václav Krška (také gay), který slíbil,že ho obsadí do připravovaného filmu Mladá léta. Při kamerových zkouškách Cupák ohromil Kršku i celý filmový štáb natolik, že místo vedlejší role dostal hlavní roli Aloise Jiráska. Stěžejní role hrál i v dalších Krškových filmech Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. Jako Vilík Roškot a Jan Ratkin se stal Cupák symbolem romanticky zasněného dospívajícího chlapce a rozevlátého mladíka. V šedesátých letech se seznámil s o čtyři roky mladším technickým uředníkem ČKD Václavem Květem. Květ se stal jeho celoživotním partnerem. Společně koupily zříceninu starého mlýna u Velkých Popovic,který se stal Cupákovou celoživotní vášní. Zchátralou ruinu během dvou let nádherně zrekonstruovali. Na stavební úpravy padl všechen volný čas.
Eduard v té době odmítal pracovní nabídky, které by mu narušovaly volné víkendy. Hlavní uplatnění našel v televizi, kde hrál průměrně v pěti až šesti televizních inscenacích ročně. Za normalizace se situace příliš nezměnila. Eduard Cupák hrál hlavně v podřadných detektivkách, ale i těmto rolím dokázal vdechnout prvek tajemnosti a dodat jim punc přesvědčivosti. S přibývajícími lety se jeho utočištěm stal také rozhlas,kde mohl naplno uplatnit svůj podmanivý hlas disponující nepřebernou škálu výrazových prostředků. O jeho hlase se mluvilo v superlativech a jak virtuozně s ním uměl zacházet. Herec Jan Kanyza o něm řekl:"Byl to profesionál, mistr před mikrofonem, v rozhlase i v dabingu. Měl velké charizma, které tu zůstává i když on tu už s námi není. Přátelství a přátelé pro něj byli vším. Byl to rytíř čistého a upřímného ducha v době, která takovým vlastnostem vůbec nepřála".To mluví za vše.
Velmi miloval svou chalupu,psy a poslouchání rozhlasu. Jeho největším zlozvykem bylo kouření, vykouřil 60 i více cigaret denně. Mezi své přátelé řadil herečku Irenu Kačírkovou a obdivoval hereckého kolegu Václava Vosku. Téměř dvacet let trpěl Eduard Cupák plicními problémy, ale teprve začátkem devadesátých let se tyto potíže spojené z rozedmou plic projevily naplno. Zdravotní indispozice mu přesto dovolovaly pracovat alespon'v rozhlase a dabingu. V roce 1994 krátce před Vánocemi zkolaboval a celý následující rok nepracoval. Musel také prodat milovaný mlýn, který mu systematicky vykrádali zloději. Zhroutil se mu tak sen, že v něm bude na penzi žít s Václavem natrvalo. Infuze, na které pravidelně docházel postupně přestaly pomáhat, dokonce ani osobně nemohl převzít v Přelouči cenu za dabing.
Začátkem roku 1996 se jeho stav rapidně zhoršil, v Motole mu museli provést tracheotomii, od té doby nemohl mluvit, mohl jenom psát. Situace se nadále komplikovala, nakonec ho při životě držely umělé plíce. Eduard Cupák zemřel 23.června 1996 v pouhých 64 letech. Pohřeb se konal na začátku prázdnin v nabitém sále strašnického krematoria.
Do klidného dětského světa malého Edy krutě zasáhla válka.Nacisté kvůli tisknutí falešných potravinových listků zatkli a v roce 1942 popravili jeho otce a babičku. Eduard zůstal sám s matkou. Ta ho začala brát do divadelního světa,který ho naprosto uchvátil.Sám si doma zaranžoval vlastní scénu, mamince klidně zabavil záclony a když potřeboval do Romea a Julie katafalk, bez rozpaků použil sousedův prasečí chlívek. Nebylo proto velkým překvapením, když se patnáctiletý Eduard Cupák v roce 1947 přihlásil do prvního ročníku dramatického oddělení Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně(v roce 1949 přejmenováno na Jamu). Eda už od prvního okamžiku mezi svými spolužáky vynikal.Od druhého ročníku už hostoval v brněnském Státním divadle.
V květnu 1951, těsně před závěrečnými zkouškami, byl Cupák veřejně odsouzen za homosexualní orientaci a potrestán.Kárná komise složená z jeho spolužáků(záviděla mu talent i úspěchy)rozhodla, že musí školu opustit bez možností angažmá. Od toho okamžiku měl Eduard povolen vstup do divadla pouze jako platící divák a hrozila mu práce v těžkém průmyslu. Ze zoufalé situace vytáhnul mladého herce režisér Václav Krška (také gay), který slíbil,že ho obsadí do připravovaného filmu Mladá léta. Při kamerových zkouškách Cupák ohromil Kršku i celý filmový štáb natolik, že místo vedlejší role dostal hlavní roli Aloise Jiráska. Stěžejní role hrál i v dalších Krškových filmech Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. Jako Vilík Roškot a Jan Ratkin se stal Cupák symbolem romanticky zasněného dospívajícího chlapce a rozevlátého mladíka. V šedesátých letech se seznámil s o čtyři roky mladším technickým uředníkem ČKD Václavem Květem. Květ se stal jeho celoživotním partnerem. Společně koupily zříceninu starého mlýna u Velkých Popovic,který se stal Cupákovou celoživotní vášní. Zchátralou ruinu během dvou let nádherně zrekonstruovali. Na stavební úpravy padl všechen volný čas.
Eduard v té době odmítal pracovní nabídky, které by mu narušovaly volné víkendy. Hlavní uplatnění našel v televizi, kde hrál průměrně v pěti až šesti televizních inscenacích ročně. Za normalizace se situace příliš nezměnila. Eduard Cupák hrál hlavně v podřadných detektivkách, ale i těmto rolím dokázal vdechnout prvek tajemnosti a dodat jim punc přesvědčivosti. S přibývajícími lety se jeho utočištěm stal také rozhlas,kde mohl naplno uplatnit svůj podmanivý hlas disponující nepřebernou škálu výrazových prostředků. O jeho hlase se mluvilo v superlativech a jak virtuozně s ním uměl zacházet. Herec Jan Kanyza o něm řekl:"Byl to profesionál, mistr před mikrofonem, v rozhlase i v dabingu. Měl velké charizma, které tu zůstává i když on tu už s námi není. Přátelství a přátelé pro něj byli vším. Byl to rytíř čistého a upřímného ducha v době, která takovým vlastnostem vůbec nepřála".To mluví za vše.
Velmi miloval svou chalupu,psy a poslouchání rozhlasu. Jeho největším zlozvykem bylo kouření, vykouřil 60 i více cigaret denně. Mezi své přátelé řadil herečku Irenu Kačírkovou a obdivoval hereckého kolegu Václava Vosku. Téměř dvacet let trpěl Eduard Cupák plicními problémy, ale teprve začátkem devadesátých let se tyto potíže spojené z rozedmou plic projevily naplno. Zdravotní indispozice mu přesto dovolovaly pracovat alespon'v rozhlase a dabingu. V roce 1994 krátce před Vánocemi zkolaboval a celý následující rok nepracoval. Musel také prodat milovaný mlýn, který mu systematicky vykrádali zloději. Zhroutil se mu tak sen, že v něm bude na penzi žít s Václavem natrvalo. Infuze, na které pravidelně docházel postupně přestaly pomáhat, dokonce ani osobně nemohl převzít v Přelouči cenu za dabing.
Začátkem roku 1996 se jeho stav rapidně zhoršil, v Motole mu museli provést tracheotomii, od té doby nemohl mluvit, mohl jenom psát. Situace se nadále komplikovala, nakonec ho při životě držely umělé plíce. Eduard Cupák zemřel 23.června 1996 v pouhých 64 letech. Pohřeb se konal na začátku prázdnin v nabitém sále strašnického krematoria.