Emil Holub byl český cestovatel po Jižní Africe.

Narodil se v Holicích v rodině praktického lékaře, v roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku u Loun. V roce 1858 začal navštěvovat malostranské gymnázium v Praze, z nějž o rok později odešel na německé gymnázium v Žatci, kde roku 1866 odmaturoval. Zaujaly ho přírodní vědy, historie, geologie a archeologie. V 13 letech si přečetl Livingstonův cestopis a chtěl se stát cestovatelem. Ovlivnil jej též přírodovědec a cestovatel Benedikt Roezl. Otec trval na vzdělání, a tak Emil začal po maturitě na gymnáziu studovat na pražské lékařské fakultě. V té době se stal vlastencem a přátelil se s Jiráskem, Alšem a Vrchlickým.

Po vystudování v roce 1872 si splnil svůj sen a vydal se do jižní Afriky, kde se usadil v Dutoispan u Kimberley a léčil zde hledače diamantů.

Po našetření peněz se vydal na svou první výpravu na sever do tehdy neprobádaných území, obývaných kmeny Koranů, Batlapinů a rovněž Křováky. Na této a dalších cestách získal bohaté sbírky rostlin, hmyzu a etnografického materiálu. Sbírky z první cesty odeslal svému příteli Vojtěchu Náprstkovi, který je vystavoval v Praze. Finanční výtěžek Náprstek zaslal zpět Holubovi jako podporu pro další výpravy.

3. listopadu 1873 se Holub vydal na druhou výpravu na území dnešní Botswany. Kromě Koranů a Batlapinů se setkali také s příslušníky kmenů Barolongů a Bamangwatů. Vrátil se 7. dubna 1874.

Při své třetí cestě, tentokrát k Viktoriiným vodopádům na řece Zambezi, zde vytvořil první mapu vodopádů a jejich nejbližšího okolí (vyšla v jeho cestopis Sedm let v jižní Africe) a napsal o nich také první anglicky-psanou publikaci The Victoria Falls (...) vydanou v jihoafrickém Grahamstownu v roce 1879. V roce 1875 onemocněl zimnicí a musel se vrátit. Přesto se mu opět podařilo shromáždil rozsáhlé sbírky. Pět měsíců před onemocněním žil u kmene Maruců (často Barotsů, správně Loziů). Kromě nich se setkal i s kmeny Bamangwatů (správně Ngwatů), Masupiů (správně Subiů) a Mambundů (správě Mbundů).

Po vyléčení se po sedmiletém působení v Africe vrátil do Evropy a další čtyři roky cestoval po Evropě, psal knihy a pořádal výstavy ze svých cest. Také se oženil a v roce 1883 se vydal na další cestu do nitra afrického kontinentu. Tato výprava byla strastiplná, čelila byrokratickým překážkám kladeným britskou koloniální správou (ty byly dány Holubovou rakousko-uherskou státní příslušností), dva účastníci výpravy zemřeli.

Po svém návratu do vlasti chtěl Holub darovat své sbírky Národnímu muzeu, ale to je odmítlo. Roztrpčený Holub se přestěhoval do Vídně.

Pocta
- V jeho rodném městě Holicích byl v roce 1964 otevřen Památník Dr. Emila Holuba - Africké muzeum - který se stal významnou pamětihodností města a také velmi navštěvovaným objektem cestovního ruchu.
- V září 2005 byla před budovou zambijského Národního muzea v Livingstonu u Viktoriiných vodopádů odhalena busta Emila Holuba, který mimo jiné před 130 lety tyto vodopády zmapoval. Avšak ani přes tyto velké zásluhy není v Zambii příliš znám.

Dílo
Ze svých cest vydal dva cestopisy:
- Sedm let v Jižní Africe
- Druhá cesta do jižní Afriky - Z Kapského Města do země Mašukulumbů.