Emma Černá se narodila 23. března 1937 v Mladé Boleslavi, vystudovala obchodní akademii, ale od dětství toužila hrát divadlo. Její snaha dostat se na DAMU byla úspěšná, ale až na třetí pokus (1956). Po ukončení DAMU hrála v Divadle Na zábradlí (1960-1962), kde však nenašla uplatnění, po kterém by toužila, načež odešla do Mostu, kde byla nejen herečkou Divadla pracujících, ale také lektorkou dramaturgie (1963-1986). Po návratu do Prahy byla členkou hereckého souboru Divadla S. K. Neumanna, respektive později Divadla pod Palmovkou (od 1986), později hostovala v Divadle Komedie a v Národním divadle. V mládí uplatnila především pohybovou vyspělost spolu se schopností herecké ironie a sebeironie, přičemž vynikala především v kusech světových autorů (v Mostě hlavně Shakespeare, Shaw, Čechov nebo španělský dramatik Alejandro Casona).

Poprvé před filmovou kamerou stanula po boku Jana Kačera v dramatu Každý den odvahu (1964). Po nějaké době zazářila v hlavní roli ve Vláčilově umělecky působivém počinu Adelheid (1969). V tomto filmu hrála spolu s P. Čepkem, s nímž pak o rok později hrála i v psychologickém snímku Nahota (1970). V pozdějších letech již hrála jen menší role, mimo jiné v důsledku svého dlouholetého mimopražského angažmá. Dále ji můžeme videt ve filmech Den pro mou lásku (1976) nebo Setkání v červenci (1978), často hrála lékařky, učitelky, případně matky někoho z hlavních hrdinů Proč? (1987) a Samotáři (2000). Ve zralém věku byla Emma Černá svou přísnou fyziognomií ve tváři předurčena k záporným rolím. Takto například hrála dozorkyni v seriálu Přítelkyně z domu smutku (1992) nebo v poslední době pyšnou německou šlechtičnu ve filmu Krev zmizelého (2005). Zatím naposledy se Emma Černá objevila ve filmu Hlídač Č. 47 (2008).

Momentálněi vyučuje na Vyšší odborné škole herecké v Praze, divadelnímu i filmovému herectví se věnuje již jen sporadicky.