Erich von Manstein, rodným jménem Fritz Erich von Lewinski, byl německý polní maršál, považovaný ze jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války.
Dětství
Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské důstojnické rodiny. Při...
Životopis
Erich von Manstein, rodným jménem Fritz Erich von Lewinski, byl německý polní maršál, považovaný ze jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války.
Dětství
Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské důstojnické rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských (bude-li to chlapec) ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařských dekretem.
Vojenská kariéra
V roce 1900 začala von Mansteinova vojenská kariéra u císařského sboru kadetů v Plönu. V roce 1906 vstoupil jako praporčík do třetího pruského pěšího gardového pluku. Z téhož pluku vzešel také pozdější prezident polní maršál Paul von Hindenburg a také poslední říšský kancléř výmarské republiky generál Kurt von Schleicher.
První světová válka
Válečnou akademii v Berlíně musel Manstein ukončit předčasně, když v srpnu 1914 vypukla 1. světová válka Von Manstein neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, ale již jako pobočník prokázal jak velké měl vojenské nadání. Účastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu.
V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loesch, kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti.
Druhá světová válka
Byl hlavním architektem německého útoku na Francii v roce 1940 (tzv. Fall Gelb), během invaze do SSSR dobyl v roce 1942 „pevnost“ Sevastopol a posléze vedl obléhání Leningradu. Po obklíčení 6.armády generála Pauluse v Bitvě u Stalingradu byl v závěru roku 1942 jmenován velitelem Skupiny armád Don, posléze přejmenovanou na Skupiny armád Jih.
Jeho prvním úkolem bylo zastavení ofenzivy Rudé armády a osvobození 6.armády, obklíčené v prostoru Stalingradu. Toho však oslabená jižní část německé fronty nebyla schopná a tak byla v závěru ledna 1943 Paulusova 6.armáda zcela zničena a jednotky, které kapitulovaly, padly do ruského zajetí.
Mansteinovi se však podařilo do jisté míry stabilizovat jižní část fronty a zabránit obklíčení jednoho milionu německých vojáků v prostoru Kavkazu a Kubáně. V průběhu zimy a jara 1943 řidil ústup německých jednotek před pokračující ruskou ofenzivou, přičemž vyklidil i důležité ukrajinské město Charkov. Vzápětí však dokázal využít chyby ruského velení a příliš roztaženého nepřítele porazil ve třetí bitvě o Charkov. Následná krátká protiofenziva vrátila německá vojska do výchozích pozic z jara 1942 - tedy na úroveň měst Orel, Bělgorod, Izjum a řeka Mius.
V létě 1943 vedl skupinu armád Jih v Bitvě v Kurském oblouku, avšak slibně se rozvíjející útok musel zastavit, z důvodu odvelení části německých sil do Itálie (kde se právě vylodili spojenci na Sicílii) a následkem sovětského útoku na řece Mius, nezbyly pro pokračování útoku síly.
Po této bitvě gradovaly jeho spory s Hitlerem a jeho příkazům držet pozice za každou cenu. Manstein stále častěji ostře kritizoval jeho zásahy do vedení válečných operací a obhajoval koncepci efektivní (elastické) mobilní obrany, která zabrání ztrátám jednotek v důsledku obklíčení a dokáže využít chyby nepřítele ve svůj prospěch.
Po dalším ústupu jeho Skupiny armád Jih od Dněpru přes západní Ukrajinu byl 30. března 1944 spolu s Ewaldem von Kleistem (velitelem Skupiny armád A) odvolán a poslán do předčasného důchodu.
Poválečné období
Po válce byl souzen pro válečné zločiny, v roce 1949 byl odsouzen na 18 let, ale již po čtyřech letech byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po válce též sepsal své paměti - Ztracená vítězství.
Výroky
Některé jeho památné výroky:
„Pruští polní maršálové se nebouří.“
„Kdyby každý velitel, který považuje svou situaci za beznadějnou, chtěl kapitulovat, nedala by se vyhrát žádná válka.“
„Válka je prohraná jen tehdy, když ji vzdáme.“
„V první řadě jsem voják.“
„My vojáci máme s lidem společnou neschopnost prohlédnout pravý charakter režimu.“
„Slezsko vždy rodilo vynikající vojáky.“
Výroky jiných o von Mansteinovi:
Erwin Rommel: „Von Manstein je geniální stratég. Obdivuji ho. Trpí však iluzemi.“
Claus Schenk von Stauffenberg: „Ať Manstein namítal cokoli, nebyla to odpověď polního maršála.“
Joseph Goebbels: „Manstein je všechno jiné než přívrženec národněsocialistického režimu.“
Adolf Hitler: „Ten muž mi nesedí, ale něco umí.“
Povýšení & Vyznamenání
Data povýšení
- Fähnrich - 6. března 1906
- Poručík - 27. leden 1907
- Nadporučík - 19. červen 1914
- Kapitán - 24. červenec 1915
- Major - únor 1928
- Podplukovník - 1. duben 1931
- Plukovník - 1. prosinec 1933
- Generálmajor - 1. řijen 1936
- Generálporučík - 1. duben 1938
- Generál pěchoty - 1. červen 1940
- Generálplukovník - 7. březen 1942
- Polní maršál - 1. červenec 1942
Vyznamenání
- Železný kříž II. třídy - 5. řijen 1914
- Železný kříž I. třídy - 13. listopad 1915
- Rytířský kříž - duben 1918
- Spona k železnému kříži II. třídy - 16. září 1939
- Spona k železnému kříži I. třídy - 21. září 1939
- Rytířský kříž - 19. července 1940
- Královský rumunský řád Michaela udatného II. třídy - ?
- Královský rumunský řád Michaela udatného I. třídy - ?
- Medaile Krymský štít ve zlatě - 1943
- Rytířský kříž s dubovou ratolestí - 14. březen 1943
- Rytířský kříž s dubovou ratolestí a meči - 30. března 1944
Dětství
Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské důstojnické rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských (bude-li to chlapec) ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařských dekretem.
Vojenská kariéra
V roce 1900 začala von Mansteinova vojenská kariéra u císařského sboru kadetů v Plönu. V roce 1906 vstoupil jako praporčík do třetího pruského pěšího gardového pluku. Z téhož pluku vzešel také pozdější prezident polní maršál Paul von Hindenburg a také poslední říšský kancléř výmarské republiky generál Kurt von Schleicher.
První světová válka
Válečnou akademii v Berlíně musel Manstein ukončit předčasně, když v srpnu 1914 vypukla 1. světová válka Von Manstein neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, ale již jako pobočník prokázal jak velké měl vojenské nadání. Účastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu.
V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loesch, kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti.
Druhá světová válka
Byl hlavním architektem německého útoku na Francii v roce 1940 (tzv. Fall Gelb), během invaze do SSSR dobyl v roce 1942 „pevnost“ Sevastopol a posléze vedl obléhání Leningradu. Po obklíčení 6.armády generála Pauluse v Bitvě u Stalingradu byl v závěru roku 1942 jmenován velitelem Skupiny armád Don, posléze přejmenovanou na Skupiny armád Jih.
Jeho prvním úkolem bylo zastavení ofenzivy Rudé armády a osvobození 6.armády, obklíčené v prostoru Stalingradu. Toho však oslabená jižní část německé fronty nebyla schopná a tak byla v závěru ledna 1943 Paulusova 6.armáda zcela zničena a jednotky, které kapitulovaly, padly do ruského zajetí.
Mansteinovi se však podařilo do jisté míry stabilizovat jižní část fronty a zabránit obklíčení jednoho milionu německých vojáků v prostoru Kavkazu a Kubáně. V průběhu zimy a jara 1943 řidil ústup německých jednotek před pokračující ruskou ofenzivou, přičemž vyklidil i důležité ukrajinské město Charkov. Vzápětí však dokázal využít chyby ruského velení a příliš roztaženého nepřítele porazil ve třetí bitvě o Charkov. Následná krátká protiofenziva vrátila německá vojska do výchozích pozic z jara 1942 - tedy na úroveň měst Orel, Bělgorod, Izjum a řeka Mius.
V létě 1943 vedl skupinu armád Jih v Bitvě v Kurském oblouku, avšak slibně se rozvíjející útok musel zastavit, z důvodu odvelení části německých sil do Itálie (kde se právě vylodili spojenci na Sicílii) a následkem sovětského útoku na řece Mius, nezbyly pro pokračování útoku síly.
Po této bitvě gradovaly jeho spory s Hitlerem a jeho příkazům držet pozice za každou cenu. Manstein stále častěji ostře kritizoval jeho zásahy do vedení válečných operací a obhajoval koncepci efektivní (elastické) mobilní obrany, která zabrání ztrátám jednotek v důsledku obklíčení a dokáže využít chyby nepřítele ve svůj prospěch.
Po dalším ústupu jeho Skupiny armád Jih od Dněpru přes západní Ukrajinu byl 30. března 1944 spolu s Ewaldem von Kleistem (velitelem Skupiny armád A) odvolán a poslán do předčasného důchodu.
Poválečné období
Po válce byl souzen pro válečné zločiny, v roce 1949 byl odsouzen na 18 let, ale již po čtyřech letech byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po válce též sepsal své paměti - Ztracená vítězství.
Výroky
Některé jeho památné výroky:
„Pruští polní maršálové se nebouří.“
„Kdyby každý velitel, který považuje svou situaci za beznadějnou, chtěl kapitulovat, nedala by se vyhrát žádná válka.“
„Válka je prohraná jen tehdy, když ji vzdáme.“
„V první řadě jsem voják.“
„My vojáci máme s lidem společnou neschopnost prohlédnout pravý charakter režimu.“
„Slezsko vždy rodilo vynikající vojáky.“
Výroky jiných o von Mansteinovi:
Erwin Rommel: „Von Manstein je geniální stratég. Obdivuji ho. Trpí však iluzemi.“
Claus Schenk von Stauffenberg: „Ať Manstein namítal cokoli, nebyla to odpověď polního maršála.“
Joseph Goebbels: „Manstein je všechno jiné než přívrženec národněsocialistického režimu.“
Adolf Hitler: „Ten muž mi nesedí, ale něco umí.“
Povýšení & Vyznamenání
Data povýšení
- Fähnrich - 6. března 1906
- Poručík - 27. leden 1907
- Nadporučík - 19. červen 1914
- Kapitán - 24. červenec 1915
- Major - únor 1928
- Podplukovník - 1. duben 1931
- Plukovník - 1. prosinec 1933
- Generálmajor - 1. řijen 1936
- Generálporučík - 1. duben 1938
- Generál pěchoty - 1. červen 1940
- Generálplukovník - 7. březen 1942
- Polní maršál - 1. červenec 1942
Vyznamenání
- Železný kříž II. třídy - 5. řijen 1914
- Železný kříž I. třídy - 13. listopad 1915
- Rytířský kříž - duben 1918
- Spona k železnému kříži II. třídy - 16. září 1939
- Spona k železnému kříži I. třídy - 21. září 1939
- Rytířský kříž - 19. července 1940
- Královský rumunský řád Michaela udatného II. třídy - ?
- Královský rumunský řád Michaela udatného I. třídy - ?
- Medaile Krymský štít ve zlatě - 1943
- Rytířský kříž s dubovou ratolestí - 14. březen 1943
- Rytířský kříž s dubovou ratolestí a meči - 30. března 1944