Erich von Stroheim byl rakouský židovský filmový režisér, herec a hvězda němé éry.
Narodil se jako syn Johanny Bondyové a Benna Stroheima, kloboučníka z dnes polského města Glivice ve Vídni 22. srpna 1885. Jeho matka byla členkou vídeňské...
Životopis
Erich von Stroheim byl rakouský židovský filmový režisér, herec a hvězda němé éry.
Narodil se jako syn Johanny Bondyové a Benna Stroheima, kloboučníka z dnes polského města Glivice ve Vídni 22. srpna 1885. Jeho matka byla členkou vídeňské židovské obce. Později jím samotným šířená biografie líčí, jak "horkokrevný mladý Erich" po prostopášnostech a souboji mohl vycestovat jen díky jednomu strýci a pod podmínkou, že se do Rakouska již nevrátí. I to tvoří již součást jeho autostylizace jako Ericha Hanse Oswalda Carl Maria Stroheim von Nordenwald, kterou začal svou hollywoodskou kariéru.
Filmová kariéra
Od roku 1914 dostával první angažmá ve filmech Davida Warka Griffitha, který jej později zaměstnal také jako asistenta režie. Spolupráce s Griffithem, který patřil mezi nejnovátorštější režiséry své doby a brzy rozpoznal dramatické působení velkých celků, paralelních dějů a časových skoků, jej velmi poznamenala. Jako herec se zaměřil na ztvárňování brutálních německých důstojníků, kteří v bílých rukavičkách a s jezdeckým bičíkem v ruce terorizovali lidi, a učinil z tohoto charakteru svůj příznačný typ.
Film Blind Husbands (1918), který byl vyroben za 50 000 dolarů, se stal jeho režijním debutem a zaznamenal značný komerční úspěch. Další projekty byly sice komerčně úspěšné bez výjimky, ale filmoví bossové vystupovali stále ostřeji vůči režisérovi, který byl zvláště v otázkách výpravy velmi pedantský. Od svého druhého filmu Bláhové ženy (1921) již nemohl dokončit žádnou produkci tak, jak plánoval. Buď byl ještě v průběhu natáčení propuštěn, nebo film stříhal a zkracoval někdo jiný.
Po roztržce s Glorií Swansonovou a Josephem Kennedym při natáčení Queen Kelly (1928/1929) již nemohl režírovat žádný film. Jako herec byl mnohem úspěšnější. Vedle parádních rolí, jako byl hejtman von Rauffenstein ve filmu Velká iluze (1937), polní maršál Rommel z filmu Pět hrobů u Káhiry (1943) nebo jako Ludwig van Beethoven ve filmu Napoléon, jsou to především četné detektivky, z nichž Stroheim zůstává v paměti jako tajemný a vždy nevypočitatelný muž. Naposledy stál jako režisér před kamerou při natáčení filmu Billyho Wildera Sunset Boulevard (1950). Zde hraje bývalého režiséra a sluhu filmové hvězdy, jejíž převoz do blázince inscenuje jako velkou filmovou scénu před blížícími kamerami filmového týdeníku.
Nakonec žil ve Francii, zemřel zde 12. května 1957.
Narodil se jako syn Johanny Bondyové a Benna Stroheima, kloboučníka z dnes polského města Glivice ve Vídni 22. srpna 1885. Jeho matka byla členkou vídeňské židovské obce. Později jím samotným šířená biografie líčí, jak "horkokrevný mladý Erich" po prostopášnostech a souboji mohl vycestovat jen díky jednomu strýci a pod podmínkou, že se do Rakouska již nevrátí. I to tvoří již součást jeho autostylizace jako Ericha Hanse Oswalda Carl Maria Stroheim von Nordenwald, kterou začal svou hollywoodskou kariéru.
Filmová kariéra
Od roku 1914 dostával první angažmá ve filmech Davida Warka Griffitha, který jej později zaměstnal také jako asistenta režie. Spolupráce s Griffithem, který patřil mezi nejnovátorštější režiséry své doby a brzy rozpoznal dramatické působení velkých celků, paralelních dějů a časových skoků, jej velmi poznamenala. Jako herec se zaměřil na ztvárňování brutálních německých důstojníků, kteří v bílých rukavičkách a s jezdeckým bičíkem v ruce terorizovali lidi, a učinil z tohoto charakteru svůj příznačný typ.
Film Blind Husbands (1918), který byl vyroben za 50 000 dolarů, se stal jeho režijním debutem a zaznamenal značný komerční úspěch. Další projekty byly sice komerčně úspěšné bez výjimky, ale filmoví bossové vystupovali stále ostřeji vůči režisérovi, který byl zvláště v otázkách výpravy velmi pedantský. Od svého druhého filmu Bláhové ženy (1921) již nemohl dokončit žádnou produkci tak, jak plánoval. Buď byl ještě v průběhu natáčení propuštěn, nebo film stříhal a zkracoval někdo jiný.
Po roztržce s Glorií Swansonovou a Josephem Kennedym při natáčení Queen Kelly (1928/1929) již nemohl režírovat žádný film. Jako herec byl mnohem úspěšnější. Vedle parádních rolí, jako byl hejtman von Rauffenstein ve filmu Velká iluze (1937), polní maršál Rommel z filmu Pět hrobů u Káhiry (1943) nebo jako Ludwig van Beethoven ve filmu Napoléon, jsou to především četné detektivky, z nichž Stroheim zůstává v paměti jako tajemný a vždy nevypočitatelný muž. Naposledy stál jako režisér před kamerou při natáčení filmu Billyho Wildera Sunset Boulevard (1950). Zde hraje bývalého režiséra a sluhu filmové hvězdy, jejíž převoz do blázince inscenuje jako velkou filmovou scénu před blížícími kamerami filmového týdeníku.
Nakonec žil ve Francii, zemřel zde 12. května 1957.