Přívětivou, jemnou, něžnou a půvabnou tvář s velkýma hnědýma očima - tak si diváci pamatují hlasatelku Evu Dudkovou. Vídali ji na svých obrazovkách celých osmnáct let.
Ti vnímavější si mohli všimnout, že její kultivovaný projev slyšeli v...
Životopis
Přívětivou, jemnou, něžnou a půvabnou tvář s velkýma hnědýma očima - tak si diváci pamatují hlasatelku Evu Dudkovou. Vídali ji na svých obrazovkách celých osmnáct let.
Ti vnímavější si mohli všimnout, že její kultivovaný projev slyšeli v televizním vysílání i dál. Přestože zmizela "z obrazu", ještě dalších pět let, až do roku 1992, pracovala jako hlasatelka Televizních novin , jak se říká "mimo obraz".
"Už jako malou holku mě bavilo hrát divadlo. V Bubenči, kde jsme bydleli, jsme chodili do sokolovny a tam jsme hráli a recitovali. Já ještě k tomu hrála na klavír a moc mě bavilo číst a recitovat básničky," vzpomíná Eva. Dalším důležitým místem pro její pozdější kariéru byla Malostranská beseda. "Tehdy to na Malé Straně nevypadalo jako dnes. Bylo to dost vybydlené místo. Chodili jsme do Malostranské besedy, což byl tehdy takový klub pro mládež, scházeli se tam muzikanti, malíři, hrálo se tam divadlo." A tato místa přivedla Evu na myšlenku, že zkusí přijímací zkoušky na herectví na DAMU. V roce 1962 začala studovat herectví.
Tehdy už také hrála drobné role v Národním divadle s režiséry Krejčou nebo Macháčkem. Zdálo se, že úspěšně odstartovala kariéru herečky. A pak nastupuje ten klasický, často opakující se "ženský příběh". Láska, manželství, narození dítěte. Eva se vdala za svého spolužáka z akademie, iráckého studenta režie, porodila dceru Kateřinu, přerušila studium a odjela se svým manželem do Iráku. Kdo ví, jak by se její životní cesta v cizí zemi vyvíjela dál, kdyby neonemocněla a nevrátila se po třech letech domů.
"Zpátky do Československa mě odváželi tak narychlo, že jsem letěla jen v noční košili a županu. Byla jsem kost a kůže, měla jsem zánět střev, celkovou otravu krve a lékaři říkali, že toto obvykle přežije jen jeden z tisíce." Když se uzdravila, návrat za manželem byl možný pouze pod podmínkou, že bude mít jen irácké občanství. Zůstala i s dcerou v Československu.
"A tak jsem nevěděla, co budu dělat. Peníze nebyly, byt nebyl, bylo dítě a já byla bez práce." Eva v té době hrála v divadélku Radar a účinkovala v rozhlase. Někdo jí poradil, aby se zúčastnila konkursu na televizní hlasatelku. Z kamery prý trému nikdy neměla a snad právě proto, že byla vždy plachá a stydlivá, jí paradoxně právě televize připadala komorní. Ve studiu byla sama, a když si nepřipustila to ohromné množství očí, které ji sledují, tak jí toto prostředí vyhovovalo.
Eva Dudková byla a je žena s krásným úsměvem a výraznou tváří. A co ctitelé a dopisy? Eva se potutelně usměje a ze zásuvky vytáhne obrovské desky se spoustou dopisů. "Chcete je vidět?" V deskách jsou dopisy od maminek, které posílaly fotografie svých synů a přály si, aby se Eva stala jejich snachou, zamilované dopisy a nabídky k sňatku.
"Za celou dobu, co jsem pracovala jako hlasatelka, jsem dostala asi tři kritické dopisy. Kromě dopisů jsem dostávala i balíčky s dárky, a dokonce i jídlo. Jeden ctitel zazvonil mámě u dveří a hledal mě."
Eva Dudková během své hlasatelské kariéry konferovala i nejrůznější pódiové pořady, koncerty vážné hudby nebo besedy. "Neměla jsem ráda takové ty velké estrády od Bacha až po Vlacha, to jsem nikdy nechtěla konferovat, necítila jsem se v tom žánru dobře."Zpostu televizní hlasatelky odcházela v roce 1987. Přešla do zpravodajství jako hlasatelka Televizních novin. Přestala vystupovat "na obraze", ale svůj hlas propůjčovala při čtení zpravodajských příspěvků.
"Z hlasatelského studia jsem odcházela v době, kdy nás tam bylo moc ženských zhruba stejného věku a bylo potřeba, aby přišli mladší. Někdo prostě odejít musel." V roce 1992 odešla z televize úplně. Chvíli pracovala v tiskovém oddělení Federálního shromáždění a potom už v nejrůznějších propagačních odděleních. "Teď už mi televize, konferování a vystupování před lidmi nechybí, ale ze začátku jsem si těžce zvykala na změnu životního režimu. Byla to práce, kdy se chodilo pozdě spát a člověk byl celý den před vystoupením v takovém zvláštním napětí. Po tomhle způsobu života se mi opravdu chvíli stýskalo. Ale to už je dávno," uzavírá svou hlasatelskou éru Eva Dudková.
KARIÉRA:
- 1962 - 1964 - DAMU
- 1969 - 1987 hlasatelka ČST
- 1992 - definitivní odchod z ČT
Ti vnímavější si mohli všimnout, že její kultivovaný projev slyšeli v televizním vysílání i dál. Přestože zmizela "z obrazu", ještě dalších pět let, až do roku 1992, pracovala jako hlasatelka Televizních novin , jak se říká "mimo obraz".
"Už jako malou holku mě bavilo hrát divadlo. V Bubenči, kde jsme bydleli, jsme chodili do sokolovny a tam jsme hráli a recitovali. Já ještě k tomu hrála na klavír a moc mě bavilo číst a recitovat básničky," vzpomíná Eva. Dalším důležitým místem pro její pozdější kariéru byla Malostranská beseda. "Tehdy to na Malé Straně nevypadalo jako dnes. Bylo to dost vybydlené místo. Chodili jsme do Malostranské besedy, což byl tehdy takový klub pro mládež, scházeli se tam muzikanti, malíři, hrálo se tam divadlo." A tato místa přivedla Evu na myšlenku, že zkusí přijímací zkoušky na herectví na DAMU. V roce 1962 začala studovat herectví.
Tehdy už také hrála drobné role v Národním divadle s režiséry Krejčou nebo Macháčkem. Zdálo se, že úspěšně odstartovala kariéru herečky. A pak nastupuje ten klasický, často opakující se "ženský příběh". Láska, manželství, narození dítěte. Eva se vdala za svého spolužáka z akademie, iráckého studenta režie, porodila dceru Kateřinu, přerušila studium a odjela se svým manželem do Iráku. Kdo ví, jak by se její životní cesta v cizí zemi vyvíjela dál, kdyby neonemocněla a nevrátila se po třech letech domů.
"Zpátky do Československa mě odváželi tak narychlo, že jsem letěla jen v noční košili a županu. Byla jsem kost a kůže, měla jsem zánět střev, celkovou otravu krve a lékaři říkali, že toto obvykle přežije jen jeden z tisíce." Když se uzdravila, návrat za manželem byl možný pouze pod podmínkou, že bude mít jen irácké občanství. Zůstala i s dcerou v Československu.
"A tak jsem nevěděla, co budu dělat. Peníze nebyly, byt nebyl, bylo dítě a já byla bez práce." Eva v té době hrála v divadélku Radar a účinkovala v rozhlase. Někdo jí poradil, aby se zúčastnila konkursu na televizní hlasatelku. Z kamery prý trému nikdy neměla a snad právě proto, že byla vždy plachá a stydlivá, jí paradoxně právě televize připadala komorní. Ve studiu byla sama, a když si nepřipustila to ohromné množství očí, které ji sledují, tak jí toto prostředí vyhovovalo.
Eva Dudková byla a je žena s krásným úsměvem a výraznou tváří. A co ctitelé a dopisy? Eva se potutelně usměje a ze zásuvky vytáhne obrovské desky se spoustou dopisů. "Chcete je vidět?" V deskách jsou dopisy od maminek, které posílaly fotografie svých synů a přály si, aby se Eva stala jejich snachou, zamilované dopisy a nabídky k sňatku.
"Za celou dobu, co jsem pracovala jako hlasatelka, jsem dostala asi tři kritické dopisy. Kromě dopisů jsem dostávala i balíčky s dárky, a dokonce i jídlo. Jeden ctitel zazvonil mámě u dveří a hledal mě."
Eva Dudková během své hlasatelské kariéry konferovala i nejrůznější pódiové pořady, koncerty vážné hudby nebo besedy. "Neměla jsem ráda takové ty velké estrády od Bacha až po Vlacha, to jsem nikdy nechtěla konferovat, necítila jsem se v tom žánru dobře."Zpostu televizní hlasatelky odcházela v roce 1987. Přešla do zpravodajství jako hlasatelka Televizních novin. Přestala vystupovat "na obraze", ale svůj hlas propůjčovala při čtení zpravodajských příspěvků.
"Z hlasatelského studia jsem odcházela v době, kdy nás tam bylo moc ženských zhruba stejného věku a bylo potřeba, aby přišli mladší. Někdo prostě odejít musel." V roce 1992 odešla z televize úplně. Chvíli pracovala v tiskovém oddělení Federálního shromáždění a potom už v nejrůznějších propagačních odděleních. "Teď už mi televize, konferování a vystupování před lidmi nechybí, ale ze začátku jsem si těžce zvykala na změnu životního režimu. Byla to práce, kdy se chodilo pozdě spát a člověk byl celý den před vystoupením v takovém zvláštním napětí. Po tomhle způsobu života se mi opravdu chvíli stýskalo. Ale to už je dávno," uzavírá svou hlasatelskou éru Eva Dudková.
KARIÉRA:
- 1962 - 1964 - DAMU
- 1969 - 1987 hlasatelka ČST
- 1992 - definitivní odchod z ČT