Evald Schorm byl český filmový a divadelní režisér.
Jeho první léta byla spojena s životem na statku v Elbančicích blízko Mladé Vožice. V Táboře studoval rolnickou školu. Po maturitě a hlavně po tom, když byl rodičům vyvlastněn majetek,...
Životopis
Evald Schorm byl český filmový a divadelní režisér.
Jeho první léta byla spojena s životem na statku v Elbančicích blízko Mladé Vožice. V Táboře studoval rolnickou školu. Po maturitě a hlavně po tom, když byl rodičům vyvlastněn majetek, přechází k dělnické profesi. Po vojně působil na čas v AUSu jako zpěvák a díky dočasnému ideologickému uvolnění mohl v roce 1957 začít studovat režii na pražské FAMU pod vedením prof. O. Vávry. Absolvoval v roce 1962 spolu s řadou pilířů rodící se české nové vlny (Chytilová, Menzel, Schmidt, Juráček aj.).
Již jeho práce na fakultě vzbudily zaslouženou pozornost odborníků. Zrodila se výrazná tvůrčí osobnost, používající neotřelé tvůrčí postupy, zrodil se filozof nové filmové vlny. Pět celovečerních filmů, které stačil do roku 1970 natočit skončilo v normalizačním trezoru. Definitivní vyhazov z Barrandova byl odložen o rok jen pro to, aby mohl dokončit původně Jasného film "Psi a lidé". V sedmdesátých a osmdesátých letech mu tedy zbylo především divadlo, kterému se čas od času věnoval již od konce let šedesátých.Režíroval kolem osmdesáti inscenací na činoherních a operních pražských i mimopražských scénách (a paradoxně také v zahraničí). Velmi rád také pracoval pro Laternu magiku (sedm inscenací) - alespoň částečně se tak mohl dotknout tolik milovaného filmu. Lidská zloba však stále nebyla nasycena, veškerá jeho tvorba postupovala v podstatě od zákazu k zákazu. Po inscenaci Hrabalovy "Příliš hlučné samoty" přišla dokonce roční distanc. Na Schorma těžce doléhaly společenské události, stále se vzdalující naděje návratu k pořádné filmové práci, o své se začala hlásit i cévní choroba.
Evald Schorm však stále pracoval. Po dvacetileté pauze dokonce dostal příležitost natočit film "Vlastně se nic nestalo", jehož premiéry se nedožil. Týdeník Reflex vyjádřil v pojednání o Schormovi myšlenku, která je příhodná na závěr těchto řádků: "Evald Schorm byl skvělý člověk, který nesl a neunesl tíhu naší doby" napsala Věra Chytilová. S odstupem času se naopak zdá, že tíhu doby jako jeden z mála takto pronásledovaných unesl.
V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád TGM.
Jeho první léta byla spojena s životem na statku v Elbančicích blízko Mladé Vožice. V Táboře studoval rolnickou školu. Po maturitě a hlavně po tom, když byl rodičům vyvlastněn majetek, přechází k dělnické profesi. Po vojně působil na čas v AUSu jako zpěvák a díky dočasnému ideologickému uvolnění mohl v roce 1957 začít studovat režii na pražské FAMU pod vedením prof. O. Vávry. Absolvoval v roce 1962 spolu s řadou pilířů rodící se české nové vlny (Chytilová, Menzel, Schmidt, Juráček aj.).
Již jeho práce na fakultě vzbudily zaslouženou pozornost odborníků. Zrodila se výrazná tvůrčí osobnost, používající neotřelé tvůrčí postupy, zrodil se filozof nové filmové vlny. Pět celovečerních filmů, které stačil do roku 1970 natočit skončilo v normalizačním trezoru. Definitivní vyhazov z Barrandova byl odložen o rok jen pro to, aby mohl dokončit původně Jasného film "Psi a lidé". V sedmdesátých a osmdesátých letech mu tedy zbylo především divadlo, kterému se čas od času věnoval již od konce let šedesátých.Režíroval kolem osmdesáti inscenací na činoherních a operních pražských i mimopražských scénách (a paradoxně také v zahraničí). Velmi rád také pracoval pro Laternu magiku (sedm inscenací) - alespoň částečně se tak mohl dotknout tolik milovaného filmu. Lidská zloba však stále nebyla nasycena, veškerá jeho tvorba postupovala v podstatě od zákazu k zákazu. Po inscenaci Hrabalovy "Příliš hlučné samoty" přišla dokonce roční distanc. Na Schorma těžce doléhaly společenské události, stále se vzdalující naděje návratu k pořádné filmové práci, o své se začala hlásit i cévní choroba.
Evald Schorm však stále pracoval. Po dvacetileté pauze dokonce dostal příležitost natočit film "Vlastně se nic nestalo", jehož premiéry se nedožil. Týdeník Reflex vyjádřil v pojednání o Schormovi myšlenku, která je příhodná na závěr těchto řádků: "Evald Schorm byl skvělý člověk, který nesl a neunesl tíhu naší doby" napsala Věra Chytilová. S odstupem času se naopak zdá, že tíhu doby jako jeden z mála takto pronásledovaných unesl.
V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád TGM.