zavřít
Upravit životopis

Životopis

Její otec byl důstojníkem jízdní gardy monackého knížectví, a proto část dětství strávila v Monaku. Vystudovala politické vědy na univerzitě v Aix-en-Provence, po jejímž ukončení praktikovala na francouzském velvyslanectví v Londýně.

Navštěvovala herecké kurzy u Jeana Périmonyho a profesionální dráhu zahájila v roce 1974 na divadelním Festival du Marais jako Pauline ve hře Pierrea Corneillea Polyeuktes.

S jevištěm neztrácela kontakt ani poté, co se prosadila v TV a ve filmu. Roku 1980 se představila v inscenaci hry Reného de Obaldii Dobří měšťané, v roce 1983 vystřídala Isabellu Adjaniovou ve Strindbergově Slečně Julii a roku 1987 zazářila v Molièrově Donu Juanovi.

Před film. kamerou debutovala epizodní úlohou zdravotní sestry, asistující hlavnímu hrdinovi-lékaři (Victor Lanoux), v dramatu Psi (r. A. Jessua).

Hvězdu z ní učinil režisér François Truffaut, když jí obsadil do role vášnivé milenky Matyldy, která dovede sebe i svého ženatého milence (Gérard Depardieu) k sebevraždě, v komorním dramatu Žena od vedle. S Truffautem, který byl i jejím životním partnerem a otcem dcerky Josephine, spolupracovala ještě na jeho posledním filmu, nostalgickém kriminálním příběhu Konečně neděle!, v němž ztělesnila Barbaru Beckerovou, oddanou sekretářku majitele realitní agentury (Jean-Louis Trintignant), podezřelého z několika vražd.

Mezi jejími film. hrdinkami převažují osudové ženy, propadající vášnivé lásce: belgická pianistka, zamilovaná do mnohem staršího italského úředníka (Vittorio Gassman) v melodramatu Benvenuta (r. A. Delvaux); vevodkyně de Guermantes ve film. adaptaci části románového cyklu Marcela Prousta Swannova láska (r. V. Schlöndorff) a jedna ze tří povahově rozdílných sester Velia v psychologickém dramatu Strach a láska (r. M. von Trottová).

Pozoruhodné kreace, byť ve vedlejších úlohách, předvedla v melodramatech Alaina Resnaise Život je román, Láska až za hrob a Melodram. Za hlavní roli majitelky restaurace pro homosexuály Evy v komedii Někdo to rád holky (G. Aghion) získala Césara 1996.

V roce 1982 slavila úspěch na jevišti milánské Scaly, kde v režii Lawrence Fostera recitovala text Andrého Gida v melodramu Igora Stravinského Persefona.

Na sklonku roku 1998 pobývala pracovně v České republice (zámek Ploskovice) v rámci natáčení životopisného TV miniseriálu Balzac.

V roce 2002 si zahrála v populární muzikálové komedii 8 žen a obsadila hlavní roli ve filmu Franca Zeffirelliho Callas Forever, v němž ztvárnila stejnou postavu jako ve snímku Romana Polanskiho Master Class (1997).

Následující rok se objevila v roli Catherine, atraktivní a úspěšné ženy, která zjístí že její manžel Bernard (Gérard Depardieu) má nějaký mimomanželský vztah ve filmu Žena mého muže (režie Anne Fontaine). Catherine si najme krásnou prostitutku Marlene (Emmanuelle Béart), které se má vžít do role Nathalie, ženy jež svede Bernarda a vytáhne z něj odpovědi na otázky, jimiž je Catherine posedlá.

Mohli by vás také zajímat…