Felix le Breux byl český divadelní a filmový herec. Člen Městských divadel pražských, filmový herec, rozhlasový vypravěč. Byl především divadelním hercem. Ve filmu byl angažován do vedlejších rolí, zejména mužů střední třídy. V rozhlase...
Životopis
Felix le Breux byl český divadelní a filmový herec. Člen Městských divadel pražských, filmový herec, rozhlasový vypravěč. Byl především divadelním hercem. Ve filmu byl angažován do vedlejších rolí, zejména mužů střední třídy. V rozhlase propůjčoval svůj hlas v zejména v dramatických inscenacích.
Narodil se 5.4.1918 v Plzni. Jeho francouzské jméno není uměleckým pseudonymem, ale jménem úředním. Vystudoval konzervatoř v Plzni a na začátku druhé světové války začal hrát divadlo. Mimo aktivní divadelní a filmový život pěstoval v soukromí také mnoho aktivit. Byl vášnivým rybářem a kutilem. Byl několikrát ženatý. S první ženou, herečkou Libuší Sobotkovou – kolegyní z Plzně, se rozvedl koncem války. Druhé manželství, rovněž s herečkou Alenou Kreuzmannovou skončilo rozlukou koncem padesátých let. Zbytek svého života strávil Felix le Breux se třetí ženou Ludmilou. Ludmila le Breux byla lékařka (specializací dětský hrudní chirurg). Zemřel ve věku nedožitých 56 let 4.2.1974 v Praze.
Profesní kariéra
Již v době studií se aktivně podílel na založení divadelního souboru "Studentský avantgardní kolektiv", navazující na výdobytky pražské divadelní avatgardy, zejména Osvobozené divadlo. Na konzervatoři byl svěřencem Jiřího Plachého. Ten jej naučil dokonalosti jevištního projevu a slova, což později zúročil zejména v práci pro rozhlas. Divadlo si Felix le Breux postavil na první místo před rozhlas a televizi a film (přesně v tomto pořadí).
Divadelní kariéra Felixe le Breux začala v divadle E.F.Buriana. Nakrátko působil v divadle ABC. Plně však zúročil svou hereckou všestrannost až na prknech Městských divadel pražských, kde také brzy zaujal vedoucí herecké postavení. Jeho charisma a možná i šlechtický původ ho předurčilo k rolím mužů „velkého světa“. Ve filmu se mu mnoho prostoru k velkým rolím nedostalo. Navzdory faktu, že učinkoval v mnoha filmech, stvárňoval především muže střední třídy, právníky, lékaře, úředníky. Hlavní roli si zahrál ve filmu pouze jednou (Poslední růže od Casanovy z roku 1966), ale dokázal tím, že je schopen velkého hereckého výkonu nejen v divadle, ale i na stříbrném plátně.
Neméně významná byla také jeho spolupráce s Československým rozhlasem, kdy propůjčil svůj hlas mnoha postavám české i světové literatury, zpracované pro rozhlasové posluchače.
Narodil se 5.4.1918 v Plzni. Jeho francouzské jméno není uměleckým pseudonymem, ale jménem úředním. Vystudoval konzervatoř v Plzni a na začátku druhé světové války začal hrát divadlo. Mimo aktivní divadelní a filmový život pěstoval v soukromí také mnoho aktivit. Byl vášnivým rybářem a kutilem. Byl několikrát ženatý. S první ženou, herečkou Libuší Sobotkovou – kolegyní z Plzně, se rozvedl koncem války. Druhé manželství, rovněž s herečkou Alenou Kreuzmannovou skončilo rozlukou koncem padesátých let. Zbytek svého života strávil Felix le Breux se třetí ženou Ludmilou. Ludmila le Breux byla lékařka (specializací dětský hrudní chirurg). Zemřel ve věku nedožitých 56 let 4.2.1974 v Praze.
Profesní kariéra
Již v době studií se aktivně podílel na založení divadelního souboru "Studentský avantgardní kolektiv", navazující na výdobytky pražské divadelní avatgardy, zejména Osvobozené divadlo. Na konzervatoři byl svěřencem Jiřího Plachého. Ten jej naučil dokonalosti jevištního projevu a slova, což později zúročil zejména v práci pro rozhlas. Divadlo si Felix le Breux postavil na první místo před rozhlas a televizi a film (přesně v tomto pořadí).
Divadelní kariéra Felixe le Breux začala v divadle E.F.Buriana. Nakrátko působil v divadle ABC. Plně však zúročil svou hereckou všestrannost až na prknech Městských divadel pražských, kde také brzy zaujal vedoucí herecké postavení. Jeho charisma a možná i šlechtický původ ho předurčilo k rolím mužů „velkého světa“. Ve filmu se mu mnoho prostoru k velkým rolím nedostalo. Navzdory faktu, že učinkoval v mnoha filmech, stvárňoval především muže střední třídy, právníky, lékaře, úředníky. Hlavní roli si zahrál ve filmu pouze jednou (Poslední růže od Casanovy z roku 1966), ale dokázal tím, že je schopen velkého hereckého výkonu nejen v divadle, ale i na stříbrném plátně.
Neméně významná byla také jeho spolupráce s Československým rozhlasem, kdy propůjčil svůj hlas mnoha postavám české i světové literatury, zpracované pro rozhlasové posluchače.