Bodrý představitel menších, většinou kladných rolí Ferdinand Krůta se narodil v Praze do umělecké rodiny, kde maminka Kateřina Kaclová (1883-1971) patřila mezi první české herečky v Rakousko-Uhersku. Už v dětství trávil více času v biografech a v těžkých dobách okupace ochotničil v Malostranské besedě.

V téměř 30-ti letech získal několikaleté angažmá v oblastním divadle v Kolíně, poté jej zlákala divadelní prkna D 34 E.F. Buriana (1904-59), kterému zůstal věrný i po předčasné smrti tohoto významného českého činovníka.

Počátkem 50. let se datují i jeho první filmové (povětšinou "uniformované") role - průvodčí z Expresu do Norimberka (1953) nebo rekreační referent z hudební komedie Hudba z Marsu (1955). O pár let si "střihl" obsahově větší úlohu staršího zkušeného pohraničníka Hromádky v dnes už kultovním Kachyňově dramatu Král Šumavy (1959), o rok později a opět v uniformě - Páté oddělení (1960) nebo tramvajáka Ferdu v Oranžovém měsíci (1962).

Zcela jiný filmový rozměr dal otci Jakubcovi v dětském snímku Malý Bobeš ve městě (1962). Jednu z mála záporných rolí - totiž vilného vraha, skrývajícího se pod maskou pilného správce Krále - ztvárnil v černobílé charakteristické detektivce P. Schulhoffa Vrah skrývá tvář (1966).

V témže roce si zahrál fotografa Nonemana v oskarovém snímku Ostře sledované vlaky B. Hrabala, nebo holiče Kudlu v dalším Hrabalovském díle Skřivánci na niti (1969).

Jako spousta jiných umělců i Krůta se objevil ve filmech a seriálech poplatných tehdejší době - 30 případů majora Zemana (1974), Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Dva muži hlásí příchod (1975), Muž na radnici (1976) nebo Inženýrská odyssea (1979). Na druhou stranu je nepopiratelným faktem, že tyto "zatracované" seriály a filmy mají po letech daleko větší sledovanost než nekonečné "telenovely" z českých i zahraničních ateliérů.

Menší, ale významnou roli osídlence Lipára dostal v dobrodružném snímku J. Soukupa Drsná planina (1979), ve kterém jako civilista vydatně pomáhal trojici mladých pohraničníků v poválečném pohraničí.

V 80. letech se plynule přehrál do úloh starších dělníků před penzí a jeho zřejmě největší rolí byl trenér Kadlec, přezdívaný Dědek v meziválečném protifašisticky laděném dramatu Pěsti ve tmě (1986).

Po epizodních učinkování v několika filmech - Anděl svádí ďábla (1988), Děti k pohledání (1989) nebo Houpačka (1990) odešel na zasloužený odpočinek.

V průběhu téměř 40-ti leté filmové, televizní i divadelní kariéry učinkoval F. Krůta ve více než 120 snímcích a byť to byly většinou menší role vojáků, mistrů, vrátných nebo dobrosrdečných venkovanů, přece jen zanechal v československé kinematografii nesmazatelnou stopu.

Zemřel v Praze necelý měsíc po 72. narozeninách.