Pochází ze slezské hornické rodiny. Po prvním ročníku studia elektrotechniky na Gliwické polytechnice odešel do Varšavy, kde roku 1954 absolvoval Vysokou divadelní školu (PWST). První divadelní angažmá nastoupil do Divadla Cypriana Norwida v...

Životopis

Pochází ze slezské hornické rodiny. Po prvním ročníku studia elektrotechniky na Gliwické polytechnice odešel do Varšavy, kde roku 1954 absolvoval Vysokou divadelní školu (PWST).

První divadelní angažmá nastoupil do Divadla Cypriana Norwida v Jelení Hoře, odkud po roce přešel do Teatru Ludowego v Nové Huti, na jehož scéně se představil jak v klasickém repertoáru (mj. W. Shakespeare, Aischylos a C. Goldoni), tak i v dílech moderních světových autorů (mj. A. Camus a J. Steinbeck).

Nějaký čas pak působil v krakovském divadle Stary Teatr, jehož vůdčí osobností byl tehdy režisér Zygmund Hübner. Od roku 1969 vystřídal varšavská divadla Teatr Dramatyczny a Teatr Narodowy, než se v roce 1974 stal členem divadla Teatr Powszechny.

Roku 1956 byl jako herecká naděje na divadle odměněn Cenou Stefana Jaracze. První zkušenosti před film. kamerou sbíral od pol. 50. let v epizodních rolích ve filmech významných režisérů (mj. A. Wajda, J. Kawalerowicz, T. Konwicki a W. J. Has). Do diváckého povědomí se nejprve zapsal jako veselý tankista Gustík v populárním TV seriálu Čtyři z tanku a pes.

Přelomovou úlohou, jež vzbudila pozornost kritiky a za niž byl oceněn Stříbrným Hugem na MFF v Chicagu 1968, byla titulní tragikomická postava venkovského prosťáčka a fantasty Matyse, který se nedokáže vyrovnat s odchodem své sestry (Anna Milewská), v poetickém snímku podle románu Tarjeie Vesaase Život Matoušův (r. W. Leszczyński).

Díky své vysoké postavě, hlubokému hlasu a tváři hrubých rysů s dobrosrdečným pohledem se stal vyhledávaným představitelem sympatických chlapíků z lidu, kteří čelí v zájmu určitého společenství nespravedlnosti nikoliv tělesnou silou, ale duchovní autoritou: vůdce stávkujících horníků Šerša v sociálním dramatu Perla v koruně (r. K. Kutz); beskydský horal Haratyk, který organizuje po 2. světové válce život malé horské vsi, v dramatu Slunce vychází jednou denně (r. H. Kluba); židovský krčmář Tag, v jehož zájezdním hostinci poblíž města naleznou dočasný azyl prchající chasidští Židé před kozáckým pogromem, ve film. přepisu stejnojmenného románu Juliana Stryjkowského Austeria (r. J. Kawalerowicz).

Přesvědčivý portrét člověka angažovaného do společenských přeměn podal v úloze schopného ředitele stavby chemického kombinátu Stefana Bednarze, za jejíž ztvárnění v psychologickém dramatu Jizva (r. K. Kieślowski) byl oceněn na národní přehlídce v Gdaňsku 1976. Největší příležitost, jakou dostal od zahraničních režisérů (nejčastěji německých), byla postava potulného loutkoherce Sebastiana Fussberga, který se nemůže zbavit trýznivých vzpomínek z koncentračního tábora, ve filmu Fariaho (r. R. Gräf).

V posledních letech zaujal zejm. jako protagonista filmů Jana Jakuba Kolského, který ho obsazuje do rolí venkovských podivínů a obětí lidské chamtivosti: údajně mrtvý Mariusz Saniternik, jehož návrat do vesnice, kde si zatím obyvatelé přivlastnili jeho pole, způsobí nevraživost sousedů, v nelichotivém obrazu polského poválečného venkova Pohřeb bramboru; starý venkovan Janek z Brzostowa se zázračnou schopností přivolávat vodu, který se vydá do světa uzdravovat nemocné, v baladickém podobenství Janek Vodnář (cena na národní přehlídce v Gdyni 1994).

Roku 1994 pobýval v České republice při příležitosti natáčení hořké komedie Díky za každé nové ráno (r. M. Šteindler), v níž ztělesnil zakarpatského Ukrajince Vasila Hakunděka, bodrého otce svérázné rodiny.