Na počátku tradice olympijských her byly pravidla mnohdy poněkud volnější, než je tomu zvykem dnes. Nikde se to neprojevilo tak jako v soutěži týmů veslařů podmíněné účastí tří sportovců na jedné lodi. Většinu týmů vyslala hostitelská Francie, po jedné skupince však soutěžili i Nizozemci a Belgičané. Jenom první zmínění se probojovali do semifinále, pak však vyšlo najevo, že "tlustý" (ve skutečnosti jenom šedesátikilový...) kormidelník Hermanus Brockmann loď zpomaluje. Řešení zbylého páru sportovců, Francoise Brandta a Roelofa Kleina, se nabízelo samo - najít nového člena týmu, který byl Nizozemec, uměl kormidlovat a nebyl tlustý. A rychle! Dlouho nikoho, kdo splňoval všechny tři podmínky, nemohli najít. Nakonec tak na ulicích Paříže v zoufalství z blížícího se závodu narazili na dvanáctiletého francouzského chlapce, kterého promptně povýšili na člena nizozemského olympijského týmu!

K překvapení všech, nejvíce zřejmě Brandta a Kleina, neznámý klučina nejenže byl svolný k tomu vyrazit si na olympiádu jako sportovec, ale navíc uměl i obstojně kormidlovat. Dokonce tak dobře, že trojice vyhrála finální závod a získala zlatou medaili! Tehdejší komisi příliš nezáleželo na složení týmů nebo věkovém omezení, na udělení tak došlo bez sebemenších obstrukcí. Mladý Pařížan se pak s medailí vytratil do ulice, jeho identita zůstala dodnes neznámá.