Generál František Peřina byl legendárním pilotem druhé světové války přezdívaným Generál nebe. Český válečný hrdina, který se proslavil v bojích proti nacismu ve Francii a Velké Británii. Peřina absolvoval Školu pro odborný dorost letectva...
Životopis
Generál František Peřina byl legendárním pilotem druhé světové války přezdívaným Generál nebe. Český válečný hrdina, který se proslavil v bojích proti nacismu ve Francii a Velké Británii.
Peřina absolvoval Školu pro odborný dorost letectva Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. V roce 1937 reprezentoval Československo na mezinárodním leteckém setkání v Curychu.
Peřina se proslavil během druhé světové války, zejména v letech 1940 - 1942 v bitvě o Francii a později Anglii. Sestřelil nejméně 12 německých letadel. Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry ze své letky. „Přesila byla neúměrná, myslel jsem si, že budu zabit. Ve válce se ale uvažuje jinak - na vás nezáleží,“ komentoval své počínání v jednom z rozhovorů sám hrdina. Manévr odnesl prostřeleným předloktím a 16 střepinami v pravé noze. Při jiné vojenské operaci byl sestřelen nad Paříží a vážně zraněn.
Důležité boje
- 10. 5. 1940 – sestřelil 4 bombardéry Do 17
- 11. 5. 1940 – sestřelil He 111
- 12. 5. 1940 – sestřelil jistě dva Ju 87, další dva pravděpodobně
Po válce se usadil v Malackách, kde velel vojenské letecké střelnici. Nejtěžší období Peřina zažil s příchodem komunismu v únoru 1948. V dubnu 1949 se pak rozhodl emigrovat, společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu z Chocně do americké zóny obsazeného Německa. Po několika letech strávených v britské RAF a v Kanadě se nakonec usadil ve Spojených státech, kde se podílel mimo jiné na navrhování sedadel do kosmického programu Gemini a do proudového letadla Boeing 747 .
Do České republiky se vrátil až v roce 1993. V rodné vlasti se mu následně konečně dostalo plného uznání. Prezident Václav Havel mu propůjčil státní vyznamenání - Řád bílého lva za vynikající bojovou činnost, prezident Václav Klaus mu při příležitosti jeho 95. narozenin v dubnu 2006 udělil čestnou plaketu. Kromě toho získal Peřina řadu dalších domácích i zahraničních ocenění, například nejvyšší francouzské vyznamenání - Řád čestné legie.
21. dubna 2006 byl převezen k hospitalizaci do pražské Ústřední vojenské nemocnice. Peřina zemřel 6. května 2006 na následky chronického onemocnění a celkové vyčerpání organismu. Jeho manželka Anna Peřinová-Klimešová, během války vězněná nacisty, zemřela jen o pár týdnů dříve.
Na základě Peřinových vzpomínek napsal František Fajtl knihu Generál nebe.
Peřina absolvoval Školu pro odborný dorost letectva Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. V roce 1937 reprezentoval Československo na mezinárodním leteckém setkání v Curychu.
Peřina se proslavil během druhé světové války, zejména v letech 1940 - 1942 v bitvě o Francii a později Anglii. Sestřelil nejméně 12 německých letadel. Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry ze své letky. „Přesila byla neúměrná, myslel jsem si, že budu zabit. Ve válce se ale uvažuje jinak - na vás nezáleží,“ komentoval své počínání v jednom z rozhovorů sám hrdina. Manévr odnesl prostřeleným předloktím a 16 střepinami v pravé noze. Při jiné vojenské operaci byl sestřelen nad Paříží a vážně zraněn.
Důležité boje
- 10. 5. 1940 – sestřelil 4 bombardéry Do 17
- 11. 5. 1940 – sestřelil He 111
- 12. 5. 1940 – sestřelil jistě dva Ju 87, další dva pravděpodobně
Po válce se usadil v Malackách, kde velel vojenské letecké střelnici. Nejtěžší období Peřina zažil s příchodem komunismu v únoru 1948. V dubnu 1949 se pak rozhodl emigrovat, společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu z Chocně do americké zóny obsazeného Německa. Po několika letech strávených v britské RAF a v Kanadě se nakonec usadil ve Spojených státech, kde se podílel mimo jiné na navrhování sedadel do kosmického programu Gemini a do proudového letadla Boeing 747 .
Do České republiky se vrátil až v roce 1993. V rodné vlasti se mu následně konečně dostalo plného uznání. Prezident Václav Havel mu propůjčil státní vyznamenání - Řád bílého lva za vynikající bojovou činnost, prezident Václav Klaus mu při příležitosti jeho 95. narozenin v dubnu 2006 udělil čestnou plaketu. Kromě toho získal Peřina řadu dalších domácích i zahraničních ocenění, například nejvyšší francouzské vyznamenání - Řád čestné legie.
21. dubna 2006 byl převezen k hospitalizaci do pražské Ústřední vojenské nemocnice. Peřina zemřel 6. května 2006 na následky chronického onemocnění a celkové vyčerpání organismu. Jeho manželka Anna Peřinová-Klimešová, během války vězněná nacisty, zemřela jen o pár týdnů dříve.
Na základě Peřinových vzpomínek napsal František Fajtl knihu Generál nebe.