František Vláčil byl filmový režisér a scénárista, malíř, grafik. Jeho filmy Marketa Lazarová a Údolí včel jsou dodnes filmovými odborníky považovány za vrcholná díla světové kinematografie.

Začínal po studiích na brněnské univerzitě, kde studoval dějiny umění a estetiku a o film se zajímal již v průběhu studia. Nejprve začínal v brněnském trikovém studiu dokumentárních filmů, později ve filmovém studiu Československého armádního filmu, kde točil různé instruktážní a propagandistické snímky.

Na Barrandově debutoval až v roce 1960 filmem Holubice, čímž se zařadil mezi nejpozoruhodnější filmové tvůrce tzv. československé nové vlny 60. let 20. století. Největší ohlas mu ale přinesl dlouho připravovaný, dlouho natáčený a upravovaný film Marketa Lazarová. Složitá historická filmová freska s tehdy debutující mladičkou slovenskou herečkou Magdou Vašáryovou v hlavní roli Markety. Jedná se o úchvatný psychologický film plný obrazových metafor. Film byl i na tehdejší poměry velice nákladný, jednalo se až do té doby o vůbec nejdražší český film. Aby se část nákladů vrátila zpět byl ve stejných kulisách a dekoracích natočen další historický film Údolí včel s Petrem Čepkem v hlavní roli, který zazářil i v dalším barevném snímku Adelheid.

V období normalizace František Vláčil natočil několik krátkometrážních filmů, z nichž patrně vůbec nejpozoruhodnější je film Praha secesní z roku 1974. Něžně poetický byl i vánočně laděný dětský film Pověst o stříbrné jedli. Následoval smutný, tísnivý a psychologicky těžký příběh Dým bramborové natě s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Zaujal i baladický příběh Stíny horkého léta.

Výrazný režisérský rukopis nese i biografický film o skladateli Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta natočený podle scénáře Zdeňka Mahlera. Velmi výrazné jsou i jeho poslední snímky Hadí jed, Stín kapradiny a MÁG.

František Vláčil byl bezesporu výjimečný a všemi múzami políbený filmař, nicméně jednalo se o velmi vnitřně rozpolcenou a složitou osobnost, které se nevyhýbaly deprese a velké problémy s alkoholem. Mnohé jeho snímky byly složitě dotvořeny jen díky podpoře jeho filmového štábu, přesto přese všechno však zůstává jeho filmové dílo v celém kontextu české kinematografie zcela unikátní i naprosto mimořádné.

V roce 1993 obdržel ocenění Český lev za celoživotní umělecký přínos českému filmu. Působil také jako prezident České filmové a televizní akademie. Také a Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech obdržel hlavní cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.