George Smith Patton ml., narozený 11. listopadu, 1885, v San Gablieru, byl generálem armády Spojených států amerických. 3. americká armáda, které za druhé světové války velel, osvobodila mj. západ a jihozápad Čech, včetně města Plzně a Chebu.

Vyrostl v rodině s bohatou vojenskou historií. Jako malý si hrával na dědečka G.S. Pattona jak zdolává nepřátele. Trpěl dyslexií, ale vyrovnával se s ní tvrdou disciplínou a na prestižní vojenské akademii West Pointu tak urputnou snahou dosáhl brilantních úspěchů. V předposledním ročníku byl jmenován velitelem kadetů, přitom na konci prvního ročníku mu hrozilo vyloučení.

Byl jedním z prvních zastánců tankové války. Jako účastník první světové války na evropském kontinentu (byl náčelníkem štábu generála Pershinga) záhy pochopil důležitost tanků a v meziválečném období pracoval na jejich prosazení a zapracování do americké amádní výzbroje a ve druhé světové válce zastával významné posty během amerických kampaní v Severní Africe, invaze na Sicílii a na západní frontě.

George S. Patton byl považován za nejlepšího polního velitele na straně západních spojenců a brilantního taktika mobilní války. Měl pověst ryzího a urputného válečníka a bylo mu přezdíváno Stará krev a odvaha nebo též Krev a bláto. Jeho velkou nevýhodou však byla prudká povaha. Měl několik incidentů při návštěvě polních nemocnic, kdy napadal „simulanty“, což byl pro něj každý, kdo nevykazoval zranění. Několikráte nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli například úplavicí. Dalším negativem byla jeho přehnaná soutěživost (např. během bojů na Sicílii své důstojníky výslovně instruoval, že mají dobýt Messinu dříve než Monty, ať to stojí, co to stojí). Pro své výbuchy vzteku měl několikrát vážné potíže s nadřízenými. To mělo za následek, že v Africe jeho podřízený gen. Bradley byl jmenován velitelem amerických armád v Evropě a stal se tak pro zbytek války jeho velitelem.

K jeho image nerozlučně patřily 2 revolvery: Colt .45 a Smith & Wesson .357 Magnum, oba s rukojeťmi ze slonoviny, které nosil téměř neustále za pasem.

Pattonova neúčast na vylodění v Normandii byla na německé straně prezentována jako jeden z důkazů pro vůdcovo přesvědčení, že se jedná jen o krycí manévr a hlavní vylodení ještě neproběhlo.

George Patton zemřel na následky automobilové nehody – jeho štábní cadilac se 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak dramaticky a ostatní vyvázli nezraněni. Patton však měl obrovskou smůlu, náraz jej vymrštil vzhůru a on narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zemřel krátce poté v nemocnici na plicní embólii. Pohřben byl dle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku vedle dalších příslušníků 3. armády, kterým velel. Stalo se tak 23. prosince 1945.