Pochází z polsko-německé židovské rodiny. Narodila se pět měsíců po smrti otce, který s rodinou odešel těsně před válkou z Německa do Izraele, kde byl zastřelen Araby, když sloužil jako seržant u britské policie v Palestině.

Až do patnácti let vyrůstala v různých dětských ústavech, kde matka pracovala jako uklízečka. Poté, co v patnácti letech opustila dětský domov, žila v nuzných poměrech v Tel Avivu.

V sedmnácti letech zahájila hereckou dráhu v Národním divadle Habimah, kde vytvořila mj. titulní postavu v dramatizaci knihy Deník Anny Frankové. Osm let pak byla členkou repertoárového divadla Cameri, který vedl divadelní producent Yaakov Agmon, za něhož se provdala. Nepovažovala se však tehdy ještě za herečku.

Sužována pocitem nevzdělanosti odjela v roce 1963 do New Yorku, kde dva roky studovala dějiny a filozofii v New School a zároveň navštěvovala herecké kurzy Uty Hagenové a Lee Strasberga v Actors Studiu.

Po návratu domů se uplatnila na jevišti (Po pádu, Čarodějky ze Salemu, muzikál Peter Pan) i na film. plátně, zejm. v rolích eroticky atraktivních blondýnek, jaké pro svět tehdy zosobňovaly Marilyn Monroe a Brigitte Bardotová.

Poprvé se do mezinárodního povědomí dostala díky postavě dívky z kibucu jménem Bathsheva, do níž se zamiluje syn hlavního hrdiny (Topol), v komedii o početné židovské rodině Sallah (r. E. Kishon). K dramaticky a psychologicky náročnějším partům se dostala až ve zralejším věku, kdy ztvárňovala ústřední postavy matek: vdova Clara, vychovávající své čtyři děti v Palestině v letech 1946-47, v dramatu Dům na ulici Chelouche (r. M. Mizrahi); matka dvou dospívajících dětí Ziva, která si pozve na své narozeniny bývalého milence, v melodramatu První láska (r. U. Perez); psychicky nemocná matka Paula, o jejímž vztahu s jedenáctiletou dcerou (Liat Panská) pojednává rodinné drama Tenká čára (r. M. Bat-Adamová); spolumajitelka telavivského baru Dalia, která se stane s personálem i všemi hosty obětí nesmyslného masakru, v dramatu Život podle Agfy (r. A. Dajan).

Roku 1987 publikovala G. A. svoji první knihu Ha kayitz shel Aviya (Aviyino léto), která se setkala s velmi příznivým ohlasem kritiky i čtenářů (přeložena byla do patnácti jazyků). Příběh čtyřicetileté ženy, nervově postižené válečnými útrapami, který se odehrává v Izraeli poč. 50. let, adaptovala pro divadlo i pro film, na němž se podílela ještě jako herecká protagonistka a jako producentka. Snímek Aviyino léto (r. E. Cohen) byl mj. oceněn Stříbrným medvědem na MFF v Západním Berlíně 1989 a Zlatým klasem na MFF ve Valladolidu 1989.

Film. verze s její hereckou účastí se dočkala také její druhá kniha Etz Hadomin tafus (1992, Pod stromem Domin). Vedle uměleckých aktivit se významně angažuje v oblasti humanitární a charitativní podpory (mj. založila neziskovou nadaci na pomoc těžce nemocným dětem).

Je držitelkou mnoha cen a vyznamenání za své umělecké počiny ve filmu, divadle a literatuře (Davidova harfa a Stříbrná růže), ale i za své společenské zásluhy (Prezidentská medaile za dobrovolnou práci - 1996).

Byla předsedkyní poroty na MFF v Karlových Varech 1998.