Od mládí se nejvíc věnoval různým sportům, zejména vynikal v boxu, atletice a tenisu.

Koncem 50. let přišel do římských film. studií Cinecittà , kde se díky své tělesné zdatnosti uplatnil nejprve jako statista a kaskadér, než začal dostávat první skutečné, byť epizodní role.

Filmaři si všimli především jeho přitažlivého vzhledu a atletické postavy, která se dobře hodila do žánru historických velkofilmů a mytologických podívaných, jež byly na konci 50. let v italské kinematografii na svém vrcholu.

Vedle postav neohrožených hrdinů z antického Říma, které na plátně hrál, nic neznamenala ani malá role ve film. adaptaci románové fresky Giuseppa Tomasiho di Lampedusa Gepard (r. L. Visconti).

Zdálo se, že jeho herecká dráha je už určena. Potvrdila to i další vlna spaghetti westernů, v nichž pod pseudonymem Montgomery Wood vytvořil mj. celou sérii snímků o pistolníkovi Ringovi (Pistole pro Ringa, Ringův návrat).

Tento typ úloh založil jeho popularitu u diváků, ale ještě na dlouhou dobu jej omezil do rolí statečných mužů hezké tváře a silných svalů, kteří stejně rychle dobývají ženská srdce jako trestají nebezpečné zločince.

Postupně se z tohoto schématu snažil vymanit alespoň tím, že charaktery svých postav nebral příliš vážně a snažil se je obohatit o ironický a humorný tón.

Zlom v jeho kariéře přinesla až role uvědomělého milánského dělníka Nulla Bronziho, o jehož tragické lásce, poznamenané protikladnými tradicemi, k umírající dělnici (Stefania Sandrelliová), pojednává sociálně-kritické drama Zločin z lásky (r. L. Comencini).

Přestože i dále pokračoval v natáčení komerčních snímků, příležitostně dokazoval, že zvládá i složitější herecké party. Dramaticky vyhrocená postava rázného majora Mattise, jednoho z důstojníků pevnosti cizinecké legie, ve film. přepisu existenciálního románu Dina Buzzatiho Tatarská poušť (r. V. Zurlini), mu vynesla Donatellova Davida 1976.

Ještě působivější výkon, oceněný na MFF v Karlových Varech 1978, podal v dramatickém obraze předválečné Sicílie Železný šéf (r. P. Squitieri), v němž ztělesnil nejvyššího sicilského prefekta Cesara Moriho, který obětuje vše, aby dokázal své přesvědčení o nutnosti likvidace mafie.

Po dlouhém období ryze řemeslné práce se koncem 70. let začal více orientat na společensky angažovaná díla a dramata (Corleone, Muž na kolenou, Bankovní konto s výstrahou).

V září 1997 byl oficiálním hostem festivalu prvních děl Forum v Bratislavě.