Norman Graham Hill byl anglický pilot Formule 1, dvojnásobný mistr světa z let 1962 a 1968.

Je také dodnes jediným jezdcem, který dokázal vyhrát tzv. Triple Crown of Motosport:
- Indianapolis 500 (1966)
- 24 hodin Le Mans (1972)
- Grand Prix Monaka (1963, 1964, 1965, 1968, 1969)

Období jeho největší slávy spadá do 60 let, kdy se stal dvakrát mistrem světa ve formuli 1 a spolu s Jimem Clarkem tvořil nejvýraznější závodnickou dvojici šedesátých let. Jméno Hill, se ve formuli 1 objevilo třikrát. Kromě Grahama Hilla v ní úspěšně působil i jeho syn Damon Hill (mistr světa 1996, vicemistr světa 1994,1995) a dále Phil Hill, mistr světa z roku 1961, který však nebyl s Grahamem v žádném příbuzenském poměru a byl jeden z dvou mistrů světa z USA. Kariéra Grahama Hilla začala poměrně v pozdním věku a v tom si byl se zbývajícími Hilly podobný. Je spojena s dalším slavným Britem Colinem Chapmanem, majitelem a konstruktérem stáje Lotus. S vozem Lotus Climax se také poprvé představil v závodě formule 1, a to v roce 1958 na Velké ceně Monaka. Právě tato velká cena byla do budoucna jeho doménou, vyhrál ji celkem pětkrát. Při svém debutu však skončil havárií ze čtvrtého místa.

Vozidla Lotus však na konci 50. let byla poměrně nespolehlivá a tak Graham Hill, přes nevůli Colina Chapmana Lotus opouští a od roku 1960 přechází ke stáji BRM. Ani u této stáje se ale úspěch zpočátku nedostavuje a po dvou sezónách je Graham Hill, stále bez vítězství v závodě mistrovství světa F1. Hned v prvním závodě r. 1962 však vítězí ve GP Holandska a stává se i mistrem světa za rok 1962. O titulu rozhodl až poslení závod v GP Jižní Afriky, kdy jeho největší soupeř Jim Clark, odpadl z první pozice a Graham Hill se stal šampiónem. Dramatičnost způsobil ale také tehdejší bodový systém, kdy se z devíti závodů započítávalo jen pět nejlepších výsledků. To zavinilo, že ač měl před posledním závodem Hill 9 bodů náskok, Clark se mohl stát mistrem. Nakonec jeho porucha přinesla Hillovi nejen titul, ale i čtvrté vítězství v roce a kariéře vůbec. Na tento bodovací systém pak doplatil Graham Hill v roce 1964, kdy sice získal nejvíce bodů, ale mistrem se John Surtees, mnohonásobný motocyklový šampión. Roky 1963 a 1965, patřily jeho největšímu rivalovi Jimu Clarkovi.

Rok 1966 patřil Jacku Brabhamovi, Graham Hill však dokázal zvítězit na legendárních 500 mil Indianopolis. V roce 1967 se vrací ke stáji Lotus. V tomto roce není ještě Lotus ve vrcholné formě, ale má již nejsilněší jezdeckou dvojici Clark, Hill. Rok 1968 je rokem Lotusu, bohužel také rokem tragické nehody Jima Clarka v Hockenheimu. Graham Hill se tak stává jedničkou týmu a mistrem světa za rok 1968. O titulu rozhodl až poslední závod v Mexiku, který Hill vyhrál a svým největším soupeřům Stewartovi a Hulmovi nedal šanci. V roce 1969 vyhrál svůj poslední zívod v F1 ve GP Monaca, kterou ten rok vyhrál popáté. Nastupovala však již nová generace a Hilla zastínil nejen Jackie Stewart, ale i jeho stájový kolega Jochen Rindt. Graham Hill závodil pak až do roku 1975, avšak v F1 bez větších úspěchů, kariéru zakončil ve vlastní stáji Hill-Lola. V roce 1974 však vyhrál závod 24 hodin Le Mans.

Bohužel konec jeho života byl stejný jako u dvou jeho kolegů - mistrů světa, jezdících v šedesátých letech ve stáji Lotus. Jim Clark a Jochen Rindt zahynuli tragicky na závodní dráze, Graham Hill při havárii letadla v roce 1975. Do dějin se kromě titulů mistra světa a vítěze Indy a Le Mans, zapsal především jako král Monaca. V šedesátých letech tam zvítězil pětkrát.

Jeho synem je Damon Hill, také pilot F1, mistr světa z roku 1996.