Dětství a mládí strávil převážně v Debrecínu, kde byla jeho matka Magda Vargová sólistkou operní a operetní scény tamního Csokonaiova divadla, na jehož jevišti často po matčině boku statoval. Po maturitě na gymnáziu se chtěl původně hlásit na...

Životopis

Dětství a mládí strávil převážně v Debrecínu, kde byla jeho matka Magda Vargová sólistkou operní a operetní scény tamního Csokonaiova divadla, na jehož jevišti často po matčině boku statoval.

Po maturitě na gymnáziu se chtěl původně hlásit na tělovýchovný institut, ale kvůli odročení vojenské služby si raději zvolil ke studiu hereckou fakultu na Vysoké divadelní a filmové škole v Budapešti.

Po jejím ukončení v roce 1971 nastoupil jednoroční angažmá do debrecínského Csokonaiova divadla, kde debutoval jako Merkucio v Shakespearově tragédii Romeo a Julie.

V letech 1972-79 byl postupně členem činoherních souborů oblastních divadel ve Veszprému, Debrecínu, Szolnoku a dvě sezony působil v budapešťském Národním divadle.

Své nejlepší jevištní kreace předváděl v letech 1983-89 v budapešťském Divadle Józsefa Katony, kde pod režijním vedením Gábora Szekélye a Gábora Zsambékiho hrál mj. v Bulgakovově Útěku, Čechovově Lesním duchovi a Shakespearově Koriolanovi.

Před film. kamerou začínal už během studií jako kaskadér a mnohé své sportovní dovednosti (jízda na koni, šerm a box) posléze uplatnil také v dramatických rolích, zejm. v postavách uherských husarů, kteří jsou osudově spjati s revolučním hnutím roku 1848 (80 husarů, Živ nebo mrtev).

Mezinárodní uznání a popularitu mu přinesla spolupráce s režisérem Miklósem Jancsóem, který mu od pol. 70. let svěřuje klíčové role v mnohých svých alegoricky pojímaných filmech, vyznačujících se osobitou obrazovou estetikou, jejichž hlavním a nadčasovým tématem je vztah moci a bezmoci: královský syn Orestes v moderním přepisu antické tragédie Elektra a její pravda; statkář, důstojník, politik a žurnalista István Zsadányi ve dvou dílech nedokončené trilogie z novodobých maďarských dějin Allegro barbaro a Maďarská rapsódie; záhadný turecký důstojník Ferhád v symbolickém dramatu Tyranovo srdce aneb Boccaccio v Uhrách; primář Bardócz, účastnící se setkání bývalých spolužáků, v podobenství Sezóna příšer; oběť vražedných intrik tajné policie Josef K. v podobenství o morálním rozkladu moderní společnosti Horoskop Ježíše Krista.

I mnozí další hrdinové, které ztělesnil ve filmech jiných významných maďarských tvůrců (mj. I. Szabó, L. Lugossy, K. Makk, Gy. Szomjas a F. András), jsou pronásledováni nepřízní osudu a mocenskou zvůlí, odmítají se však vzdát svých zásad a ideálů, zarputile hájí svou čest, ať se jedná o vojáky různých poražených armád (Identifikace, Listy, květiny, věnce), okradeného budapešťského taxikáře (Sup), levicově orientovaného německého herce (Mefisto) či pochybující intelektuály (Trn pod nehtem, Pevnost).

Obdobnou duchovní spřízněnost, jakou pocítil na divadle s dobrovolně zesnulým legendárním hercem a režisérem Zoltánem Latinovitsem, nalezl také v přátelství a tvůrčím souznění s avantgardním filmařem Gáborem Bódym, s nímž natočil několik experimentálních děl, předznamenávajících svým stylem a pojetím postmodernistické trendy (Pohlednice z Ameriky, Narcis a Psyché), a jehož dobrovolný odchod ze života dodnes těžce nese.

V posledních letech spolupracoval několikrát také s českými a slovenskými režiséry (D. Trančík, M. Šulík, V. Balco a D. Vihanová).

Kromě hereckých cen, které získal na bilančních festivalech v Budapešti 1982, 1987 a 1988, mu byla udělena Cena Bély Balázse 1982.

Spolu s herečkou Juli Bástiovou nazpíval deset písní na gramofonové album Hallgass kicsit (1988, Chvilku poslouchej) s texty Gézy Bereményiho a Jánose Dése.

Jeho manželkou byla herečka Erzsébet Cserhalmiová.