Hana Hegerová, vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková je přední česká zpěvačka a herečka. Zahraniční kritici ji nazývají Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonu, která nemá žádnou srovnatelnou konkurenci. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala především schopností dramaticky interpretovat text. Velké uznání sklidila i v cizině, hlavně v německy mluvících zemích.

Narodila se v rodině bankovního ředitele a už od dětských let chodila do baletní školy v Bratislavě (což jí ze zdravotních důvodů později doktoři zakázali). Prošla divadleními soubory v Žilině a v Tatra revue a poprvé se přejmenovala na Hanu Čelkovou, což později změnila na Hanu Hegerovou. V roce 1958 se dostala do pražského Rokoka a o dva roky později ji Ján Roháč přetáhl do Semaforu, kde zpívala v Šesti ženách, poté v Dobře placené procházce (i ve filmové podobě Miloše Formana) a nazpívala řadu hitů jako Zlá neděle, V opeře, Pro Kiki, Choď po špičkách nebo Dnes naposled. Hrála i ve slavném filmu Kdyby 1000 klarinetů a v Semaforu uváděla i svůj vlastní recital (spolu s Miroslavem Horníčkem).

Na konci 60. let se jí otevřely hranice, hostovala v pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu, v Německu začala vydávat dlouhohrající alba u zvučných firem jako Decca, Philips nebo Fontana. Získala řadu prestižních ocenění v zahraničí i u nás, nicméně v roce 1977 jí bylo zakázáno cestovat do zahraničí. Do Semaforu se vrátila ještě na konci 70. let do obnoveného představení Člověk z půdy.

Zajímavá je vedle Semaforu především její spolupráce s textařem Pavlem Koptou (který pro ni psal už v době působení v Semaforu) nebo s hudebníkem Petrem Hapkou (např. Levandulová). Jako herečka účinkovala i v několika filmech (Naděje, Zhasněte lampiony...).