Patřila mezi nejkrásnější a nejlepší hlasatelky. Ženy napodobovaly její styl, muži jí padali k nohám. Pak přišel rok 1968 a strmý pád dolů. Paní Heda však zůstala vždy hrdá, ať už v rozhlase, televizi, v archivu nebo později v politice.
Na...
Životopis
Patřila mezi nejkrásnější a nejlepší hlasatelky. Ženy napodobovaly její styl, muži jí padali k nohám. Pak přišel rok 1968 a strmý pád dolů. Paní Heda však zůstala vždy hrdá, ať už v rozhlase, televizi, v archivu nebo později v politice.
Na střední škole ji lákala chemie. Nejenže z ní maturovala, ale dokonce chtěla dál tento obor studovat. Ale na vysokou školu jí tatínek nechtěl dát peníze, a tak se tajně ještě před maturitou přihlásila na konkurs na hlasatelku Československého rozhlasu, aby si vydělala. "Věděla o tom jen moje maminka a třídní profesorka. Ze tří set uchazečů jsem byla jediná, která uspěla."
Paní Heda, jak se ukázalo, byla rodilá hlasatelka. Velmi záhy patřila k nejlepším a upoutala svým podmanivým hlasem a profesionalitou i tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, který chodil do rádia číst své projevy. "Byla jsem mu představena a pan ministr mi řekl - co bys tomu říkala, kdybychom vyjeli do Londýna do BBC na zkoušku a udělali z tebe světovou hlasatelku?" Nabídka to byla pro mladou půvabnou dívku lákavá, nicméně přišel únor 1948 a s ním i konec éry Jana Masaryka. "A nejela jsem pochopitelně nikam," doplňuje Heda Čechová.
BĚHEM KONKURSU UŽ VYSÍLALA
Po únoru 1948 vyhodili jejího tatínka z rozhlasu, což neunesl a zastřelil se. Rodinná tragédie; a navíc strach, že ji vyhodí také. V rozhlase se atraktivní "zprávařka" také zamilovala do svého prvního muže. Narodil sejí syn Vladimír, na kterého je pyšná a se kterým si skvěle rozumí. V r. 1954 udělala úspěšně konkurs do Československé televize. "Bylo to ještě v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici. Hodinu jsem čekala na výsledek a pak se mě zeptali, jestli mám večer čas, že budu vysílat. Četla jsem zprávy v Televizních novinách. Neměla jsem žádnou trému, i když šlo o živé vysílání a neexistovalo žádné čtecí zařízení." Pak si o ni řekli z oddělení programu Československé televize a paní Heda se stala hlasatelkou. Uváděla též velké přímé přenosy, např. z Národního divadla nebo koncerty sólistů Pražského jara, ale uváděla také estrády s Janem Pixou. Vždycky měla nádherné šaty, které divačky obdivovaly. "Šaty mi šila moje matka, já jsem je vymýšlela a moc mě to bavilo."
NEKOLEKTIVNÍ, ALE NEJLEPŠÍ
"V televizi fungovala cenzura, ale vždycky jsem si text upravovala tzv. do pusy a vložila jsem si do něj jednu dvě větičky něčeho osobního, protože jsem chtěla divákům dát něco svého. "Působit v minulém režimu v televizi nebylo vždycky snadné." Říkali, že jsem individualistka, rezervovaná, nekolektivní, ale přesto o mně říkali, že jsem nejlepší hlasatelka.
"Na Štědrý večer r. 1968 divákům recitovala verše Jaroslava Seiferta, který jí 31. 12. poslal krásný dopis, ve kterém děkoval za laskavý štědrovečerní pozdrav. Za nějakou dobu vystoupila na obrazovce v černých šatech s dlouhým rukávem, bez ozdoby, a bez emocí divákům oznámila, že uvidí Televizní noviny. Do režie vrazil opilý soudruh, jehož jméno si paní Heda už nepamatuje, a ten jí řekl: "Dokud tady budeme my, ty hlásit nebudeš."
Přítomná kolegyně Milena Vostřáková a její první muž Zachata ztuhli. "Hlásila jsem ještě do února 1969 a pak jsem dvacet let nemohla na obrazovku. V té době jsem byla rozvedená, samoživitelka, sama se synem. Bylo to samozřejmě složité, ale svůj odchod z obrazovky jsem nenesla tak těžce jako jiní."
Když nedobrovolně skončila se svým působením na obrazovce, četla např. komentáře k dokumentárním filmům a k cestopisům. Pak byla přeřazena do archivu. Pro slepeckou tiskárnu natáčela texty - knihy proslepce na zvukových nosičích, načítala také nejrůznější časopisy a informace a této činnosti se věnuje dodnes. V r. 1977 vážně onemocněla a šla do invalidního důchodu. Po revoluci se její život opět změnil.
"Šla jsem na procházku se psem a zašla jsem se podívat do kanceláře Občanského fóra. Krásně mě přivítali a já jsem pro ně začala pracovat. Dva roky jsem byla poslankyní České národní rady." V současné době pracuje paní Heda stále pro slepeckou tiskárnu, ráda jezdí na chalupu, užívá si svých vnoučat a je šťastná.
KARIÉRA:
- Dva roky studovala filozofii a psychologii na UK v Praze
- 1949 - Československý rozhlas
- 1951 - svatba s Vladimírem Čechem (rozvod o 7 let později)
- 1951 - narození syna Vladimíra (současný moderátor TV NOVA)
- 1954 - Československá televize Od února 1969 se 20 let nesměla objevit na televizní obrazovce
- 1990-1992 - poslankyně České národní rady
Na střední škole ji lákala chemie. Nejenže z ní maturovala, ale dokonce chtěla dál tento obor studovat. Ale na vysokou školu jí tatínek nechtěl dát peníze, a tak se tajně ještě před maturitou přihlásila na konkurs na hlasatelku Československého rozhlasu, aby si vydělala. "Věděla o tom jen moje maminka a třídní profesorka. Ze tří set uchazečů jsem byla jediná, která uspěla."
Paní Heda, jak se ukázalo, byla rodilá hlasatelka. Velmi záhy patřila k nejlepším a upoutala svým podmanivým hlasem a profesionalitou i tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, který chodil do rádia číst své projevy. "Byla jsem mu představena a pan ministr mi řekl - co bys tomu říkala, kdybychom vyjeli do Londýna do BBC na zkoušku a udělali z tebe světovou hlasatelku?" Nabídka to byla pro mladou půvabnou dívku lákavá, nicméně přišel únor 1948 a s ním i konec éry Jana Masaryka. "A nejela jsem pochopitelně nikam," doplňuje Heda Čechová.
BĚHEM KONKURSU UŽ VYSÍLALA
Po únoru 1948 vyhodili jejího tatínka z rozhlasu, což neunesl a zastřelil se. Rodinná tragédie; a navíc strach, že ji vyhodí také. V rozhlase se atraktivní "zprávařka" také zamilovala do svého prvního muže. Narodil sejí syn Vladimír, na kterého je pyšná a se kterým si skvěle rozumí. V r. 1954 udělala úspěšně konkurs do Československé televize. "Bylo to ještě v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici. Hodinu jsem čekala na výsledek a pak se mě zeptali, jestli mám večer čas, že budu vysílat. Četla jsem zprávy v Televizních novinách. Neměla jsem žádnou trému, i když šlo o živé vysílání a neexistovalo žádné čtecí zařízení." Pak si o ni řekli z oddělení programu Československé televize a paní Heda se stala hlasatelkou. Uváděla též velké přímé přenosy, např. z Národního divadla nebo koncerty sólistů Pražského jara, ale uváděla také estrády s Janem Pixou. Vždycky měla nádherné šaty, které divačky obdivovaly. "Šaty mi šila moje matka, já jsem je vymýšlela a moc mě to bavilo."
NEKOLEKTIVNÍ, ALE NEJLEPŠÍ
"V televizi fungovala cenzura, ale vždycky jsem si text upravovala tzv. do pusy a vložila jsem si do něj jednu dvě větičky něčeho osobního, protože jsem chtěla divákům dát něco svého. "Působit v minulém režimu v televizi nebylo vždycky snadné." Říkali, že jsem individualistka, rezervovaná, nekolektivní, ale přesto o mně říkali, že jsem nejlepší hlasatelka.
"Na Štědrý večer r. 1968 divákům recitovala verše Jaroslava Seiferta, který jí 31. 12. poslal krásný dopis, ve kterém děkoval za laskavý štědrovečerní pozdrav. Za nějakou dobu vystoupila na obrazovce v černých šatech s dlouhým rukávem, bez ozdoby, a bez emocí divákům oznámila, že uvidí Televizní noviny. Do režie vrazil opilý soudruh, jehož jméno si paní Heda už nepamatuje, a ten jí řekl: "Dokud tady budeme my, ty hlásit nebudeš."
Přítomná kolegyně Milena Vostřáková a její první muž Zachata ztuhli. "Hlásila jsem ještě do února 1969 a pak jsem dvacet let nemohla na obrazovku. V té době jsem byla rozvedená, samoživitelka, sama se synem. Bylo to samozřejmě složité, ale svůj odchod z obrazovky jsem nenesla tak těžce jako jiní."
Když nedobrovolně skončila se svým působením na obrazovce, četla např. komentáře k dokumentárním filmům a k cestopisům. Pak byla přeřazena do archivu. Pro slepeckou tiskárnu natáčela texty - knihy proslepce na zvukových nosičích, načítala také nejrůznější časopisy a informace a této činnosti se věnuje dodnes. V r. 1977 vážně onemocněla a šla do invalidního důchodu. Po revoluci se její život opět změnil.
"Šla jsem na procházku se psem a zašla jsem se podívat do kanceláře Občanského fóra. Krásně mě přivítali a já jsem pro ně začala pracovat. Dva roky jsem byla poslankyní České národní rady." V současné době pracuje paní Heda stále pro slepeckou tiskárnu, ráda jezdí na chalupu, užívá si svých vnoučat a je šťastná.
KARIÉRA:
- Dva roky studovala filozofii a psychologii na UK v Praze
- 1949 - Československý rozhlas
- 1951 - svatba s Vladimírem Čechem (rozvod o 7 let později)
- 1951 - narození syna Vladimíra (současný moderátor TV NOVA)
- 1954 - Československá televize Od února 1969 se 20 let nesměla objevit na televizní obrazovce
- 1990-1992 - poslankyně České národní rady