Henri Matisse byl francouzský umělec, proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním. Věnoval se kreslení, výrobě uměleckých tisků a sochařství, zejména byl ale malíř. Matisse je jeden z nejznámějších umělců dvacátého století.

Narodil se na severu Francie, vyrůstal v Picardii; rodiče byli obchodníci, chtěli, aby Henri jednou převzal rodinný obchod, ale to nedovolil jeho zdravotní stav, a tak mu otec vybral novou budoucnost, práva. Byl připoután na lůžku kvůli zánětu slepého střeva, na radu přítele začal kreslit, aby zahnal nudu; přišlo náhlé poznání, že je to geniální způsob jak se vymanit z pout nudného života advokáta; po uzdravení se vedle práv začal učit kresbě a malbě, pochopil své poslání, rozhodl se stát malířem, odjel studovat malířství do Paříže, ale nevyhovoval mu akademický způsob výuky, odešel do jiného ateliéru, kdy jeho talent dostal šanci se plně rozvinout. Horlivě pracoval, ale jeho díla byla pro veřejnost velmi moderní, to ho však nezastavilo, pracoval dál. V létě roku 1905 se seznámil s umělci, kteří mají podobné zájmy, Matisse spolu s nimi vystavil svá díla na Podzimním salónu; propukl skandál, z průpovídky kritika byla pojmenována tvorba těchto malířů, vznikl fauvismus; přesto se však našlo několik kupců, kterým se Matissovy divoké barvy zalíbily, a jeho obrazy koupili. Po vypuknutí 1. světové války se odstěhoval z Paříže na jih Francie, kde pomáhal manželkám svých přátel, kteří byli na frontě (přebývala u něj paní Derainová); manželka Amélie Parayrová a jejich dva synové zůstali na severu okupované země. Po válce Matisse nejraději pobýval v Nice, kde se mu daleko od oficiálních uměleckých center jako byla Paříž, dobře tvořilo. V období 2. světové války, byl Matisse jako mnozí jiní označen za zdegenerovaného umělce, mohl se nerušeně pohybovat jen na svobodném jihu Francie; jeho manželku a dceru (kterou měl se svou bývalou družkou) odvedlo gestapo, naštěstí přežili, jeden z jeho synů vstoupil do odboje k partyzánům (výbušniny schovával ve svých sochařských dílech). Matisse onemocněl rakovinou dvanáctníku, podrobil se operaci; ač jeho případ byl shledán těžkým, z nemocnice odešel jako absolutně zdravý; po skončení války začal opět tvořit. Na následky srdečního infarktu zemřel.

Dílo
Byl ovlivněn postimpresionismem a japonským uměním, hlavním prostředkem užívaným v jeho dílech je barva, užíval často pointilistickou techniku. Byl vůdčí osobností fauvismu. Maloval hlavně ženy a témata z každodenního života. Někdy bývá řazen k neoklasicismu a srovnáván s Picassem (s nímž se přátelil).

TANEC (1910) – malíř zde ztvárnil provensálský lidový tanec, farandolu; kruh nahých postav vznášející se nad pahorkem, dynamický řetězec vytvořený z pěti aktů v různých rytmických pózách; inspiraci našel v Moulin de la Galette, kde pozoroval tanečníky, nejvíce ho zaujala práce farandola, plátno maloval s melodií na rtech; typické kontrastní fauvistické barvy: modrá připomínající Středozemní moře, zelená připomínající barvu středomořských pinií a rumělková, barva tančících postav.

HUDBA – velmi podobné obrazu Tanec, stejná barevnost; dynamika tohoto obrazu není však shodná s dynamikou druhého obrazu, postavy zde jsou statické: pět aktů, dvě z postav hrají na hudební nástroj.

ZÁTIŠÍ S BAKLAŽÁNY – založeno na kontrastu několika různých plánů, uspořádání těchto plánů je velmi odvážné; odstraněna perspektiva (hloubka je zde však přesto přítomná, díky barvám); několik výrazně barevných dekoračních ploch.

ZLATÉ RYBKY – jediný trojrozměrný předmět zde je skleněná nádoba s rybkami, ostatní předměty se nacházejí ve stejném plánu; mísí se zde tóny růžové a zelené.

ODALISKA S TAMBURÍNOU – Matissovy románky s modelkami, které mu pózovaly pro jeho obrazy, jsou známé; umělec sám napsal: „Když kreslím, mám k modelce velmi blízko, jsem takřka v ní samé, oči hned naproti očím, kolena se dotýkají kolen.“; malíř vlastně maluje vlastní touhu, vtělenou do modelek, touhu, již v něm vyvolávají a podněcují; u tohoto obrazu lehce deformuje perspektivu; i v aktech hraje barva prvořadou roli.