Hirokazu Kore-eda na sebe upozornil v Benátkách filmovou elegií o mladé ženě Maboroši no hikari (1995). Ve filmu Wandafuru raifu (1998) se zabýval motivem paměti a zároveň nechal diváka nahlížet do procesu natáčení. Distance (2001) vypráví o lidech, jejichž příbuzní se nechali svést náboženským kultem k dobrovolné smrti. Hrdiny filmu Dare mo širanai (Nikdo to neví, 2004), který soutěžil v Cannes, jsou čtyři opuštěné děti. Pro japonskou televizi také natočil řadu dokumentů, v nichž se věnoval lidem z okraje společnosti či nějak postiženým. Karlovarské publikum zhlédlo v roce 2007 jeho historický film Hana (2006) a čeští diváci viděli i jeho adaptaci komiksu Nafukovací panna (2009). Roku 1996 byl oceněn nejvyšší japonskou cenou za dokument.