Pochází z rodiny ševce. Navštěvoval všeobecně vzdělávací školu a pak chtěl studovat medicínu. Avšak této touhy se musel vzdát a začít pro rodinu vydělávat peníze, protože otec byl ve válečném zajetí. V roce 1947 stanul poprvé na jevišti jako...

Životopis

Pochází z rodiny ševce. Navštěvoval všeobecně vzdělávací školu a pak chtěl studovat medicínu. Avšak této touhy se musel vzdát a začít pro rodinu vydělávat peníze, protože otec byl ve válečném zajetí.

V roce 1947 stanul poprvé na jevišti jako operetní statista v berlínském divadle Metropoltheater a o rok později hrál již v inscenaci podle populárního dětského příběhu Ericha Kästnera Emil a detektivové. Současně daboval americké filmy a pracoval v rozhlasovém vysílání pro školy.

Roku 1950 opustil školu a dva roky si platil herecké kurzy u Marliese Ludwigové z výdělků za malé role a dabérskou činnost. V letech 1950-55 vystřídal několik berlínských scén (např. Schlossparktheatre a Schillertheatre).

Po krátkém filmu Warum? (1951, Proč?; r. Frank Rovell) začal svou film. kariéru úlohou poetického a šlechetného snílka, o jehož prvním citovém vzplanutí vypráví lyrický snímek Marianna mého mládí (r. J. Duvivier). Další významnější rolí, jež mu vynesla Německou film. cenu 1956 jako herecké naději, byla ústřední postava sovětského vojáka Míši v milostné tragédii z rozděleného Německa Nebe bez hvězd (r. H. Käutner).

Prosadil se však teprve filmem o ztracené poválečné generaci Chuligáni (r. G. Tressler), kde ztělesnil vůdce party válkou vykolejených dospívajících chlapců.

Dlouhá léta pak vytvářel v německých, ale postupně stále častěji také v zahraničních filmech obdobné typy postav - romanticky nespoutané, umíněné a impulsivní mladíky, v jejichž pohledu se zračila odvaha, cit i plachost: s vlastním šílenstvím zápasící dánský král Kristián VII. ve snímku Vladař bez koruny (r. H. Braun); frajerský pistolník Chico, nejmladší ze sedmi nájemných obránců mexické vesnice, v legendárním westernu Sedm statečných (r. J. Sturges); zarputilý komunistický aktivista Otto Ludwig Piffl v politické satiře Raz, dva, tři (r. B. Wilder).

Mezinárodní uznání mu přinesla titulní role lehkomyslného, cynického mladíka, který získává jmění a postavení přes přízeň záletných paniček, v adaptaci satirického románu Thomase Manna Přiznání hochštaplera Felixe Krulla (r. K. Hoffmann).

V roce 1959 vytvořil na Broadwayi titulní roli ve hře Colette Chéri. Z romantických hrdinů přešel v 60. letech na postavy bonvivánů a dobrodruhů, které ztvárňoval střídavě v evropských a hollywoodských filmech různé úrovně.

Poč. 70. let se vrátil do německé kinematografie a začal účinkovat také v TV (v roce 1980 se ujal načas moderování TV pořadu Astro-Show).

V posledních letech načrtává na plátně portréty seriozních mužů, kteří jsou náhodou nebo osudově konfrontováni se zapomenutými vzpomínkami a skrývanými obsesemi: TV režisér Robert Feldmann, řešící krizi středního věku, v psychologickém dramatu Když se bojím (r. Ch. Rischert); Američan německého původu Tony Baker, syn nacistického pohlavára a obchodník se zbraněmi a videokazetami, v symbolickém snímku Tak daleko, tak blízko (r. W. Wenders); doktor Lessing, náruživý luštitel hádanek, ve válečné tragikomedii Život je krásný (r. R. Benigni).

Byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1957, kde získal Čestné uznání za výkon ve snímku Přiznání hochštaplera Felixe Krulla.

Na konci února 1997 se zúčastnil v Praze slavnostní premiéry pohádky Pták Ohnivák (r. V. Vorlíček), ve které ztělesnil hodného krále Jorgena.

Od roku 1958 je jeho manželkou francouzská herečka Myriam Bru, s níž má dvě děti, syna Christophera a dceru Beatrice.