Narodil se v Praze jako syn Evy Chaunové a hudebního skladatele a malíře Františka Chauna. Příležitostně působil jako dětský herec. Po nepřijetí na pražskou konzervatoř, obor herectví, vyučil se, pracoval a získal maturitu jako horník na dole...
Životopis
Narodil se v Praze jako syn Evy Chaunové a hudebního skladatele a malíře Františka Chauna. Příležitostně působil jako dětský herec. Po nepřijetí na pražskou konzervatoř, obor herectví, vyučil se, pracoval a získal maturitu jako horník na dole Klement Gottwald na Kladně.
Od roku 1983 působil čtyři roky ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent režie. Podílel se na celovečerních filmech a seriálech včetně mezinárodních koprodukcí po boku režisérů Karla Steklého, Karla Smyczka, Antonína Moskalyka, Edouarda Molinara nebo Jesuse Garcii de Duenas.
V roce 1987 se dostává na pražskou Filmovou akademii, katedru scenáristiky a dramaturgie. V polovině studií přichází protikomunistická sametová revoluce, Chaun se aktivně zapojuje a stává se tiskovým mluvčím Studentského stávkového výboru. Už v průběhu studia natáčí hrané a dokumentární filmy, za které získává různá ocenění. Počátkem 90. let šokuje televizní diváky svými
Velmi uvěřitelnými příběhy, cyklem hraných hororů podle vlastních námětů. Politickému tématu se věnuje ve čtyřdílné Léčbě Klausem z roku 1991, zobrazující touhu československé společnosti po ekonomické a myšlenkové proměně. Černý humor uplatňuje jako spoluautor a režisér satirického televizního pořadu Česká soda. Ve dvoudílném dokumentu Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále skládá hold nešťastné hvězdě české pop music 60. let. V té době ho už diváci i kritika vnímají jako originálního českého tvůrce, schopného pracovat v různých žánrech a přitom vždy se svým vlastním rukopisem.
Ve druhé polovině 90. let se Igor Chaun v důsledku zabývání se východními filozofiemi orientuje především na cestopisné a mystické dokumenty z cest po Asii. Postupně tak vznikl dvoudílný Skutečný svět? z roku 1996 (Thajsko, Srí Lanka) a především tříhodinová Cesta do Indie z roku 1999, ve které Chaun mapuje lidskou potřebu duchovního hledání i své setkání s tibetským dalajlamou a americkým hercem Richardem Gerem. Tento film se setkal s mimořádným diváckým ohlasem. Chaun vydal dva díly kontroverzní knihy Deník aneb Smrt režiséra, osobních zápisků z počátku 90. let, popisujících nezvykle otevřeně jeho životní i duchovní usilování. Také vydal literární sbírku povídek Večeře u mahárádži.
O Vánocích 2001 se představil televizním divákům hodinovým hraným filmem Červená karta, kde na pozadí kriminální zápletky řeší dilema moderní doby: stačí ke štěstí hmotný úspěch nebo musíme přidat otevřené srdce a soucit s ostatními? Igor Chaun natočil více než čtyřicet různých hraných a dokumentárních filmů. Pravidelně se věnuje také reklamní tvorbě, režíroval TV spoty pro Pepsi, Generalli, Sekt Bohemia, Sazku a další tuzemské i zahraniční klienty.
Od roku 1983 působil čtyři roky ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent režie. Podílel se na celovečerních filmech a seriálech včetně mezinárodních koprodukcí po boku režisérů Karla Steklého, Karla Smyczka, Antonína Moskalyka, Edouarda Molinara nebo Jesuse Garcii de Duenas.
V roce 1987 se dostává na pražskou Filmovou akademii, katedru scenáristiky a dramaturgie. V polovině studií přichází protikomunistická sametová revoluce, Chaun se aktivně zapojuje a stává se tiskovým mluvčím Studentského stávkového výboru. Už v průběhu studia natáčí hrané a dokumentární filmy, za které získává různá ocenění. Počátkem 90. let šokuje televizní diváky svými
Velmi uvěřitelnými příběhy, cyklem hraných hororů podle vlastních námětů. Politickému tématu se věnuje ve čtyřdílné Léčbě Klausem z roku 1991, zobrazující touhu československé společnosti po ekonomické a myšlenkové proměně. Černý humor uplatňuje jako spoluautor a režisér satirického televizního pořadu Česká soda. Ve dvoudílném dokumentu Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále skládá hold nešťastné hvězdě české pop music 60. let. V té době ho už diváci i kritika vnímají jako originálního českého tvůrce, schopného pracovat v různých žánrech a přitom vždy se svým vlastním rukopisem.
Ve druhé polovině 90. let se Igor Chaun v důsledku zabývání se východními filozofiemi orientuje především na cestopisné a mystické dokumenty z cest po Asii. Postupně tak vznikl dvoudílný Skutečný svět? z roku 1996 (Thajsko, Srí Lanka) a především tříhodinová Cesta do Indie z roku 1999, ve které Chaun mapuje lidskou potřebu duchovního hledání i své setkání s tibetským dalajlamou a americkým hercem Richardem Gerem. Tento film se setkal s mimořádným diváckým ohlasem. Chaun vydal dva díly kontroverzní knihy Deník aneb Smrt režiséra, osobních zápisků z počátku 90. let, popisujících nezvykle otevřeně jeho životní i duchovní usilování. Také vydal literární sbírku povídek Večeře u mahárádži.
O Vánocích 2001 se představil televizním divákům hodinovým hraným filmem Červená karta, kde na pozadí kriminální zápletky řeší dilema moderní doby: stačí ke štěstí hmotný úspěch nebo musíme přidat otevřené srdce a soucit s ostatními? Igor Chaun natočil více než čtyřicet různých hraných a dokumentárních filmů. Pravidelně se věnuje také reklamní tvorbě, režíroval TV spoty pro Pepsi, Generalli, Sekt Bohemia, Sazku a další tuzemské i zahraniční klienty.